Tyhle dny nejsou z nejveselejších. O to víc je člověk vděčný za důvod trochu se zasmát. Dostal jsem ho ze strany celkem nečekané – od Elona Muska, což není ten největší vtipálek na světě, i když si tak někdy asi připadá. Po převzetí Twitteru (dnes X) umožnil přidávat ke statusům takzvané komunitní poznámky, které uváděly na pravou míru faktické nepravdy v tom statusu obsažené. Často a úspěšně a pro uživatele užitečným způsobem byly korigovány absurdity, jež přicházely z „woke“ tábora.

Teď když se z Muska stala součást amerického politického establishmentu, udělal vskutku hrůzný objev. Stejný nástroj může být použit pro korekci výmyslů, jež publikuje sám, případně vycházejících od jiných činitelů Trumpovy administrativy včetně toho nejvyššího. Vyzval proto uživatele sítě, již vlastní, aby rozhodně vystoupili proti těmto diverzním akcím, nepochybně zosnovaným temnými silami – v tomto případě zřejmě tradičními médii.

Jistým způsobem překvapivé je, že na faktické správnosti toho, co lidé hlásají a píší, někomu – nejenom Muskovi – ještě záleží, případně že vynakládají nemalé úsilí na předstírání toho, že jim na tom záleží. Žijeme přece v postfaktické době. Fakta jsou passé a lpění na nich může být projevem zpozdilosti, neschopnosti vnímat celkový obraz. To, oč jde především, je v tomto případě ukončení války, a ne to, kdo tu válku začal a jestli jsou věci, které Donald Trump napsal o Volodymyru Zelenském, pravda.

„Prezident Trump se vypořádává s realitou, to znamená, že se zabývá fakty,“ napsal v reakci na kritiku amerického postupu při vyjednáváních s Ruskem ze strany známého historika Nialla Fergusona viceprezident J. D. Vance (Fergusonova odpověď je zde). Zjevně tím myslí jakási fakta vyššího řádu, jeho obsáhlý status neobsahuje ani slovo o tom, jestli Trumpův proud insinuací na adresu ukrajinského prezidenta obsahuje fakticky správná tvrzení, anebo ne. Případná „drobná“ lež je ve srovnání s deklarovaným záměrem bagatelní, nehodná zmínky.

Podobně by se asi dalo říct, že není důležité, když Elon Musk publikuje někdy neověřené informace a nepravdy o vládních výdajích, které má jeho pracovní skupina odhalovat a jednou i seškrtat. Dosáhnout ozdravení amerických veřejných financí je přece důležitější než to, že si někdo občas a docela bezostyšně vymýšlí nebo nekriticky šíří výmysly někoho jiného. Tohle je čistě postfaktické vnímání, naplnění sarkastické internetové hlášky „není to sice pravda, ale mohla by být“ v politickém diskurzu a politické praxi.

Lidé, kteří, podobně jako šéf vydavatelství konzervativně orientovaných britských periodik Unherd a Spectator Freddie Sayers, píší o „neobhajitelnosti“ toho, když „hlava nejmocnějšího státu na světě zveřejňuje nezodpovědné a pologramotné výlevy“, se v tomhle vnímání stávají těmi, komu puntičkářské lpění na faktické správnosti brání vnímat realitu jako celek. Počítám se mezi tyhle zaslepence. Taky proto, že nevěřím tomu, že by ten Trumpův výlev byl promyšleným krokem na cestě k dosažení míru. Jeho a často i Muskova motivace nejsou nijak složité a v něčem jsou velice všední. Jsou podobné motivaci mnoha a mnoha anonymních bojovníků v bezpočtu válek ve virtuálním světě smýkaných potřebou užít si svoje vítězstvíčko a frustraci z toho, že by jim je někdo chtěl odepřít, bytostným odporem vůči představě, že by třeba mohli uznat chybu.

Ovšemže se můžu mýlit. Udělalo by mi velkou radost, kdyby to tak bylo. Pokud se jednou ukáže, že ten sprostý, urážlivý a lživý Trumpův výlev napomohl dosažení spravedlivého míru a zajištění bezpečné existence Ukrajiny, rád si posypu hlavu popelem, všechny, kdo Trumpa na tomhle základě dnes hájí, budu nadále oslovovat milostpane/milostpaní, vybraným mezi nimi snad i koupím lahev.