Netřeba plýtvat statistikami a rozebírat, zda je nebezpečnější přechod pro chodce, nebo procházka parkem. Tentokrát se do hledáčku bedlivých občanů dostal nebohý náprstník a zcela v duchu „občanského upozornění z místa bydliště“ neváhali nahlásit jeho přítomnost v městském parku. Co víc, dokonce ho dali vyhlásit rozhlasem a zeptali se zcela poctivě: „Jak je možné, že smrtelně jedovatá květina si jen tak kvete v parku?“ Z našich veřejných peněz, holota jedna.

Ano, lidový park by přece jen měl být především k snědku, abychom si na nedělní procházce mohli přilepšit. To vidíme na stavu všech těch nebohých veřejnoprávních třešňovek, které se jistě velice těší na ohleduplné návštěvníky příštích týdnů, kteří si vzpomínají na svůj lidoopí původ a sklízejí nejraději z větví sražených na zem. Dost sarkasmu. Kdo z nás nelezl někdy na třešeň, která tak trochu nebyla naše? A kdo nezná Červenáčkův příběh končící slavným „Nikdy nepijte na třešně“?

Moment. Třešně jsou přece jedlé. Bodejť. Rostliny se sice všeobecně dělí na ty jedlé, nejedlé a jedovaté, ale s tím tak nějak nelze vystačit. Ublížit si můžeme kombinacemi, stupněm zralosti, kvantitou a samozřejmě především vlastní neznalostí. Mezi léčivými a jedovatými vede často velmi tenká lávka. Nebezpečí na nás číhá doslova všude. Jakmile vyjdeme ze dveří, podlá květena ihned pomrkává. Chvojka vás šimrá v nose, třemdava s bolševníkem leptá, škumpy dráždí, vzduch plný pylů, štědřenec vypadá jako hrášek, lýkovec láká k sezobnutí. To je furt něco. Největší šibal je tis, lákající červeným sladkým arilem, který je zcela jedlý a neškodný. Běda ovšem, když rozkousnete semeno nebo se zakousnete do větvoví. Což činíme obvykle s velkou chutí očekávajíce skořicovník.

Zvláštní je, že zdaleka největší hrůza je ten milý zelený hebký trávník. Při sekání se lepí na vnitřní buben a vytvořený chuchvaleček občas upadne někam nazdařbůh. Pokud se tímhle naládujete k prasknutí, čekají vás temné hodiny. Nezkoušejte to, prosím. Koneckonců žaludek býložravců je záhadou i pro naše čelné představitele, tak proč si kazit den.

Tu o Šípkové Růžence znáte? Zplenili kdejaký šípek, přesto si trn cestu našel. Zajímavé je, jak úzkostlivě se stavíme k jedovatým rostlinám kolem nás. My, národ houbařů, kde každé malé dítě je od útlého věku školeno nejen v rozlišování hub, ale k tradičním děsům patří „vraní oko“, které má připomínat borůvku. Nic není vzdálenější pravdě, leč zvědavost je mocná. Některé rostliny bohužel opravdu nedávají šanci na získání zkušeností. Neměli bychom je ale tím spíš znát?

Náprstník je senzační příležitost, protože jde o rostlinu velice krásnou a v zahradním světě všeobecně uznávanou jako jedna z nejpůsobivějších květin konce jara. Je také bohatě prošlechtěna od čistě bílých až po sytě purpurově růžové s nápadnými skvrnami v jícnu. Najdete i stříhanokvěté nebo lososové či žlutavé. Je to krásná kytka.

Ve Velké Británii se věci chopili trochu za jiný konec a v městečku Alnwick najdete Poison Garden, která platí za hojně navštěvovanou turistickou atrakci. Uvidíte tu totiž dlouhou řadu rostlin známých pro své alkaloidy. Jedovaté i léčivé vedle sebe. Včetně těch, které tak trochu posunují vědomí. Od šalvěje divotvorné až po vcelku obyčejné konopí. Často jde o přístup. Našinec si možná zvykl na kriminalizaci a pronásledování nebohé bobkovišně. Jinak skvělý stálezelený keř. Když přijedete do kavkazské oblasti, zjistíte s úžasem na místních trzích, že jde o oblíbenou pochoutku a účinný antioxidant.