Danuše Nerudová byla už před časem experty prohlášena za jasného skokana voleb do Evropského parlamentu. Díky účasti v prezidentských volbách je teď s odstupem nejznámější mezi kandidáty. Ale její síla měla být i ve schopnosti oslovit českou mládež. Nerudová mluví jménem té její uvědomělejší části, která je moderní, rozpoznala světodějný význam LGBT práv, chce (ještě) více Evropy a současně neví, jestli to všechno stihne před klimatickou katastrofou.

Nerudová se v novém klipu ohrazuje proti útokům lídra sdružení Motoristé a Přísaha Filipa Turka, který si dělá legraci z epidemie depresivních stavů mezi mladými lidmi. Poučuje ho, že „není O.K. vysmívat se duševním problémům mladé generace“. A pak přichází podle nás vrchol klipu Nerudové: „Ty duševní deprese mohou pramenit z toho, že když neuděláme nic se změnou klimatu, tak se jim tu prostě nebude žít dobře.“ Takhle nějak by mluvila regentka, která drží trůn pro tuzemskou Gretu, než dospěje a začne nás poučovat sama.

Podstatná část české mládeže skutečně vidí svět tak, jak si představuje a podle toho svá sdělení kalibruje Nerudová. Nedospěli jsme sice tak daleko jako ve světě, především anglofonním, kde v několika průzkumech většinou lehká většina prvovoličů odhaduje, že lidstvo už je kvůli své závislosti na fosilních palivech ztraceno nebo že – tento průzkum vznikl v Británii – polovina mladých počítá s tím, že klimatickou katastrofu a konec světa ještě sama zažije. Samozřejmě že tyto nálady se s fázovým zpožděním dostávají i na naše školy. Ale není to jediná frakce české mládeže.

Motoristé a Přísaha získali v tzv. studentských volbách, které na tuzemských školách tradičně organizuje Člověk v tísni, z rozběhu hned druhé místo za koalicí Spolu. A nebylo to kvůli policajtskému podvozku plukovníka Roberta Šlachty, Filip Turek by se patrně mezi ještě-nevoliči a prvovoliči na druhé místo dostal z vlastních sil. Tento überautomobilista na sítích oslovil ten typ mládeže, který v Německu náhle skoro čtvrtinou hlasů volí pravicovou AfD, a ve Francii RN Marine Le Penové a, abychom se nefixovali jen na západní Evropu, v Rumunsku pravicově populistickou stranu AUR.

Velký text ve Financial Times ve středu o fenoménu obliby „krajní pravice“ v evropských zemích kromě klasické plejády (strach z migrantů, ale i pocit, že krajní pravice je teď rebelie) na jednom místě téměř udiveně cituje jednu takovou prvovoličku z Německa. Němka klade do souvislosti špatné ekonomické vyhlídky své generace se, světe, div se, klimatickou politikou. Ano, i člověk bez větších zkušeností, ale s normálním rozumem si může uvědomit, že když se bude uměle podražovat elektřina a omezovat doprava, nejsou to pro něj slibné vyhlídky.

Není náhoda – a nezapomněli to tak interpretovat ani vykladači letošních studentských voleb u nás –, že pro progresivnější formace, mezi něž počítáme i koalici Spolu, která přijala klimatismus s lidskou tváří, se hlasuje spíš na gymnáziích. A naopak střední odborné školy a především učiliště nadprůměrně tíhnou k Turkovi.

Že jsou na gymnáziích děti ze své generace politicky nejprozíravější, může v některých dobách platit, ale není to zákon. Za normalizace, tedy v éře předposledního kolektivismu, byla na gymnáziích organizovanost v SSM téměř stoprocentní, a na učilištích asi poloviční.