Dvacáté první století mělo být čínské. Po takzvaném století ponížení, tedy období zhruba mezi lety 1840 až 1940, kdy země byla hračkou Západu, po útrapách maoismu říše středu měla konečně dosáhnout svého přirozeného postavení ve světě. Lidnatá, bohatá a dravá Čína měla dosáhnout slávy starých dynastií Tchang a Ming, kdy země byla nejrozvinutějším a nejmocnějším státním útvarem na planetě. Tato vize se začíná komplikovat. „Demografie je osud“ je výrok připisovaný francouzskému filozofovi Augustu Comtemu. Víra, že Čína se stane světovým hegemonem, byla právě zčásti založená na počtu jejích obyvatel. Téměř miliardu a půl Číňanů prostě nelze ignorovat. Jenže Číňanů začalo ubývat.

Loni v červnu Indie předehnala Čínu jako nejlidnatější země na světě. Hlavně ale Čína zaznamenala pokles obyvatel druhý rok za sebou. Včera čínský statistický úřad oznámil, že v roce 2023 počet Číňanů klesl asi o 2,08 milionu. Čína se stala obětí vlastního úspěchu.

Čína svou demografickou krizi ještě znásobila politikou jednoho dítěte, zavedenou v roce 1979, kdy mnoha rodinám bylo povoleno mít maximálně jednoho potomka. V předtuše demografické krize byla v roce 2015 nahrazena politikou dvou dětí a v roce 2021 toto omezení bylo zrušeno úplně. Plodnost se ale nezvýšila. Následky politiky ještě zhoršuje nepoměr mezi muži a ženami. Z kulturních a sociálních důvodů je v Číně prestižnější mít syna než dceru. Pomocí selektivních potratů a někdy i přímo vražd nemluvňat se zabránilo existenci celé generace dívek. Odhaduje se, že od roku 1982 v čínské populaci chybí 10 až 15 milionů žen, na 100 žen připadá 104,6 muže.

Tato čísla mají obří důsledky nejen pro čínskou, ale i světovou budoucnost. Čínská populace rapidně stárne a klesá počet lidí v produktivním věku. Dnes má Čína asi 280 milionů lidí nad šedesát let, což je tamější věk odchodu do důchodu. V roce 2035 to bude 400 milionů. V roce 2050 500 milionů, pracovat na ně bude 700 milionů. Udržet stávající systém se může ukázat nad síly čínské ekonomiky. Starší populace jsou také méně dynamické. Pokud demografické trendy vydrží, v roce 2100 Čína bude mít 800 milionů lidí, USA 400 milionů.

Spojené státy sice mají také plodnost pod 2,1, na rozdíl od Číny však mají vysokou imigraci. Například v roce 2016 Peking vydal 1,576 povolení k trvalému pobytu, Amerika ve stejném roce 1,2 milionu. Od té doby sice Čína znásobila snahy přilákat cizince, ale USA se stále nevyrovná.

Může to souviset i s faktem, že Spojené státy jsou svobodná a demokratická společnost, zatímco Čína komunistická autokracie. Lidé se raději stěhují do svobodnějšího světa. A samozřejmě Amerika je stále bohatší než Čína.

Toto vše ale nečiní říši středu méně nebezpečnou, spíše naopak. Společnost na vzestupu ví, že jí stačí počkat a dosáhne dominance přirozeně. Pokud Peking dojde k názoru, že nejlepší léta má již za sebou, mohlo by ho to podnítit k agresivnější politice. Bude chtít uvést své expanzivní plány do pohybu, dokud na to má ještě dostatek sil.