Dvacáté první století mělo být čínské. Po takzvaném století ponížení, tedy období zhruba mezi lety 1840 až 1940, kdy země byla hračkou Západu, po útrapách maoismu říše středu měla konečně dosáhnout svého přirozeného postavení ve světě. Lidnatá, bohatá a dravá Čína měla dosáhnout slávy starých dynastií Tchang a Ming, kdy země byla nejrozvinutějším a nejmocnějším státním útvarem na planetě. Tato vize se začíná komplikovat. „Demografie je osud“ je výrok připisovaný francouzskému filozofovi Augustu Comtemu. Víra, že Čína se stane světovým hegemonem, byla právě zčásti založená na počtu jejích obyvatel. Téměř miliardu a půl Číňanů prostě nelze ignorovat. Jenže Číňanů začalo ubývat.

Ondřej Šmigol