Češi se vrací k ruskému plynu, píše agentura Bloomberg Česko tak podle ní patří k několika zemím, které hatí celoevropskou snahu odstřihnout se od ruských dodávek energií. Taková snaha je skutečností uplynulých dvou let, po ruské invazi na Ukrajinu.

Česko podle Bloombergu sice v létě 2023 deklarovalo úplnou nezávislost na ruském zemním plynu a snížilo jeho dovoz prakticky na nulu. Nyní však ruský plyn opět dováží, a sice přes Slovensko. Psali jsme o tom zde.

Němci Čechům účtují zvláštní poplatek

Klíčovým důvodem, proč se Češi vrací k ruskému plynu, je poplatková politika Německa, jak Bloombergu potvrzuje i české ministerstvo průmyslu a obchodu. To ale přitom v době vrcholící energetické krize tvrdilo, že při případném nedostatku plynu z důvodu ruského zastavení dodávek se o něj právě Němci s Čechy solidárně podělí. Nyní ovšem tedy Němci nevykazují ani zcela běžnou, elementární míru solidarity.

Němci Čechům účtují zvláštní poplatek za přepravu plynu přes své území, 2,5 až 3,5 eura za megawatthodinu, takže plyn z východního směru je ještě o to cenově atraktivnější. Zmíněný poplatek přidává k běžné tržní ceně plynu osm procent, vypočítává banka Citigroup.

Některé země EU včetně Česka již Německo vyzvaly, aby poplatek zrušilo, avšak zda jej Berlín skutečně přestane uplatňovat, je nyní ve hvězdách. Kvůli pádu tamní Scholzovy vlády a předčasným volbám zkraje roku 2025.

Z dat českého státního podniku Net4Gas vyplývá, že hned zhruba 94 procent plynu, který Česko dováží, pochází v tomto měsíci z „ruského směru“, ponejvíce z Ruska. Jen přibližně šest procent plynu je ze západního směru, tedy z Norska či z terminálů na zkapalněný plyn, kde si ČR už od roku 2022 pronajímá kapacitu. Nyní ale tuto pronajímanou kapacitu paradoxně prakticky vůbec nevyužívá.

Za dramaticky navýšený přítok plynu do Česka z „ruského směru“ nemůže ani nově uzavřený kontrakt s Alžírskem. Česko v jeho rámci dostává plyn od začátku letošního října, celkově ale jen v objemu asi dvou procent roční spotřeby. Což v rozpočtení na měsíce odpovídá průměrné měsíční dodávce kolem 120 gigawatthodin. Jenže předávací stanicí Lanžhot, tedy z „ruského směru“, přiteklo letos v říjnu zhruba 3650 gigawatthodin. Loni v říjnu to bylo zhruba 870 gigawatthodin.

Pokud tedy alžírský plyn tekl přes Lanžhot a navýšil objem dodávky o zmíněných 120 gigawatthodin, při jinak meziročně stejném objemu dodávek by to znamenalo nárůst na přibližně 1000 gigawatthodin (a to už ruský plyn proudil Lanžhotem i loni v říjnu, byť v nižším objemu než letos).

Jenže, jak je uvedeno, letošní nárůst není na 1000 gigawatthodin, ale hned na 3650 gigawatthodin. Alžírské dodávky tedy vysvětlením nejsou.

Rusko tudíž zůstává „hlavním podezřelým“. A že může být ruský plyn obchodně či statisticky vykázaný jako slovenský, neboť jde o dovoz ze Slovenska, nemění nic na tom, že molekuly takového plynu se „zrodily“ na území Ruské federace. Ani na tom, že Rusko je konečným příjemcem platby za ně. Slovensko totiž prakticky žádný plyn netěží. Přesněji, jeho vlastní těžba odpovídá asi 1,5 procenta celkové slovenské spotřeby plynu.