Nový film Tie Westa proradně komentuje Hollywood i sám sebe

Béčko s áčkovými myšlenkami

Nový film Tie Westa proradně komentuje Hollywood i sám sebe
Béčko s áčkovými myšlenkami

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

MaXXXine je zatím jeden z filmů roku (vedle FuriosyObčanské války), ale umím si představit, že s ním spousta lidí může mít problém. A to i takoví, u kterých byste to nečekali. Třeba režisér Paul Schrader na Facebooku napsal, že Ti West už by se měl vykašlat na tyhle žánrové pocty a natočit nějaký „normální film“. Vlastně chápu, že na někoho může MaXXXine působit „béčkově“.

Slovák: Schrader vychází z předpokladu existence nízkého a vysokého, má za to, že nízké (trash, exploatace, slashery) je automaticky špatné, a tak odmítá Westovo „béčko s áčkovými myšlenkami“. Otázka je, co MaXXXine vůbec je, když jedním z inspiračních zdrojů pro jednu dějovou linii bylo Schraderovo Hardcore, a tak se hranice rozrušují, stírají. Schraderovi navíc uniká, že West dělá to, co on dřív: inspiruje se snímky minulosti a kombinuje je do hybridního tvaru, přitom komentuje současnou společnost – a West nádavkem ještě audiovizuální minulost.

Peřina: Je nutné vidět předchozí filmy z téhle „volné“ trilogie, minimálně bez znalosti toho, co se stane v X, se divák neobejde. West tehdy vytvořil variaci na Texaský masakr motorovou pilou, tentokrát jsou jeho inspirace mnohem volnější a méně zjevné. Odkazy na filmografii Abela Ferrary jdou vystopovat poměrně snadno, ale já si u MaXXXine vzpomněl i na výborný film Briana De Palmy Výstřel, který tu okouzlenost světem filmu taky v nějaké míře tematizuje. Nabízí se otázka: Je tedy MaXXXine tzv. film o filmech a ocení ho především cinefilové?

Slovák: MaXXXine funguje jak jako žánrovka, na kterou by člověk narazil v zadním regále videopůjčoven v pěkně ošoupané verzi, tak i jako hra s dějinami, skutečnými i kinematografickými, pro zasvěcené. Druhá skupina si ji užije víc, i když  nejde nutně jenom o rozpoznání zmíněných a dalších odkazů. Je to hlavně film o obrazech. O obrazech vycházejících z někdejší skutečnosti, které ale zůstávají buď paralelní (ve filmu vlastně nedůležitý vrah Night Stalker), nebo jsou provázané s děním (střet hollywoodského liberalismu a ultrakonzervativního křesťanstva). O obrazech osmdesátkové audiovize, která má patinu staré kazety, připomíná estetiku velké spousty děl o městech, místech a jejich zkaženosti (Ferrary, Schradera, De Palmy...). A k tomu zní hudba, která je složena jak z písničkových hitů dané doby (začátek 80. let), tak i kompozice Tylera Batese, který upomíná na Gobliny, Pátky třináctého, skladby ze snímků Michaela Manna (zejména Manhunter) atd.

Peřina: „Život je zrcadlo a umění skutečnost“, o tom mluvil už Oscar Wilde. Napodobuje život umění, nebo to je naopak? West stojí na straně umění. Ty prostřihy, kdy se zároveň dějí obdobné věci na plátně, ve fiktivním světě a v realitě, jsou jednou z těch „áčkových myšlenek“. Viděl jsem ten film třikrát a pořád se ho nenabažil, každé jeho políčko skýtá tolik interpretací, ale přitom tím není zatížené, nejde o nějaký přeintelektualizovaný film, spíš o čirou radost. A když pak při opakovaném sledování třeba objevíte, že se před naší hrdinkou (vycházející hvězda Mia Goth) v jednu chvíli na chodníku objeví hollywoodská hvězda dnes už zapomenuté legendy vamp filmů z 30. let, dekadentní femme fatale Thedy Baraové („Mám obličej upírky, ale srdce feministky“), už se jen přihlouple culíte. A úsměv vám z tváře až do závěrečné scény už nezmizí. Jak by taky mohl, když ke všem hypnotickým obrazům ještě hrají písně jako Bette Davies Eyes od Kim Carnesové a Obsession od kapely Animotion.

Slovák: Neinterpretuji si to tak, že umění imituje život (potažmo naopak), ale že MaXXXine pojednává o střetu různých skupin, které si chtějí podmaňovat obrazy, případně narativ. Nakonec si vše podmaní a svůj příběh určuje titulní postava, která dá zároveň nasvítit monstrozitu doby a jednoho průmyslu. Završuje jak trilogii o ceně slávy, tak i jednu kroniku o postavě napříč dekádami. Jejich zpodobnění může připomenout různé filmy a různé poetiky, ale na rozdíl třeba od Tarantinova Tenkrát v Hollywoodu nejsou určeny jen k dojímání se nad tím, co bylo.

MaXXXine, režie Ti West, v kinech od 11. července 2024, stream na Prime Video od 9. srpna 2024.

Jakub Peřina, Marek Slovák

Diskuze

Komentáře jsou přístupné pouze pro předplatitele. Budou publikovány pod Vaší emailovou adresou, případně pod Vaším jménem, které lze vyplnit místo emailu. Záleží nám na kultivovanosti diskuze, proto nechceme anonymní příspěvky.

9. srpna 2024