Roztržka mezi Prahou a Bratislavou nabyla jakési oficiální podoby ve středu, okatým oznámením české vlády, že ruší konzultace se slovenskou vládou. Včera, kdy Petr Fiala v Kramářově vile přijal opozičního lídra, předsedu strany Progresívné Slovensko Michala Šimečku, vyvrcholila. Český premiér včera překročil hranici od jakés takés zodpovědnosti k politické iracionalitě.

Fico ani, opět na rozdíl od Viktora Orbána, nevetoval či nebojkotoval na Evropských radách půjčku Ukrajině. S ukrajinskou vládou normálně udržuje vztahy. To hlavní, proč se na Fica tak zlobí naše pětikoalice, jsou sporadická setkání na vládní úrovni s Rusy, a hlavně to, že má jiný názor na kořeny války (Fico zdůrazňuje podíl, který na vzniku válečné situace měly hlavně USA svým neustálým sunutím se k ruské hranici).

To není jen diskuse o minulosti. Z různého chápání podstaty války plynou různé představy o dalším postupu. Rusko se buď primárně brání rozpínavosti jiné velmoci, a zničení slabšího souseda je pro něj přijatelná kolaterální škoda, anebo má Rusko v sobě vrozenou agresivitu, takže nakonec chce opanovat i nás. Česká vláda zastává druhý výklad a má do něj nainvestováno tolik, že by z něj nemohla vycouvat, i kdyby se objevily další a další odhalení typu dvanáct základen, které CIA provozovala na Ukrajině u ruské hranice ještě před ruským vpádem. A protože Slovensko je nám pořád tak blízko, je rozdíl, pokud kacířské názory zaznívají z Bratislavy než ze vzdálenější Budapešti, navíc v nesrozumitelném jazyce. Potud můžeme zrušení vládních konzultací chápat jako sebezáchovný akt.

Pro Fialu to byl i preventivní tah. ODS chtěla předejít tomu, aby ji ke gestu nějaké distance od Slovenska tlačily zbylé čtyři strany vlády. Jejich tlak by mohl být jen veřejný, takže premiér vlastně předcházel postům na Twitteru. U nás je síť X názorově spíš „pokroková“ (zatímco Facebook „zpátečnický“). A protože českou zahraniční a bezpečnostní politiku do nějaké míry spoluutváří twitterová úderka, ve výsledku máme diplomacii skládající se z pokrokových gest.

I včerejší audience pro Šimečku v Kramářově vile bylo doháněním koaličních partnerů, kteří se s předsedou PS setkali den před Fialou. U nich to dává jakýsi smysl politicky – PS je krajně progresivistická a v podstatě euro-fanatická strana, u ODS to smysl nedává žádný.

Snad proto Fiala audienci pojal státnicky, a z toho vzniká další škoda. Aranžmá pro předsedu slovenské opozice bylo téměř premiérské: v jednací místnosti vlajky evropská, česká a slovenská, oficiózní fotografie z venčení státníků na zahradě s výhledem na Prahu. Působí to jako paternalistický pokus rozdělit si Slovensko na Slovensko A a Slovensko B, a pak se s jedním okázale přátelit a na chmurném pozadí druhého se vyjímat ve vlastní kráse. Je to obdoba hloupého dělení české společnosti na Česko A a Česko B (nedělají to přímo ministři, ale někteří jejich novináři) povýšená na mezistátní úroveň. A co hůř, je to předkrm pro volební kampaně stran pětikoalice, kdy ráznost, kterou ministři nepředváděli v Bruselu, budou simulovat na Orbánovi a Ficovi.