Pondělí 11. září 2023 je (dalším) jedenáctým zářím českých demografických trendů. Dozvěděli jsme se dvě sdělení, která spolu souvisí, ale je třeba vnímat je odděleně.

Zaprvé statistický úřad ČSÚ potvrdil trvající úbytek narozených dětí na území republiky. Připomeňme, že prudký meziroční propad nastal z měsíce na měsíc v únoru, částečně už v lednu 2022, a za celý loňský rok dělal 11 procent. A že letos stejně hluboký meziroční propad pokračuje. To znamená, že za ty dva roky se u nás rodí o pětinu dětí méně. Druhé čtvrtletí, pro něž byly zveřejněny údaje toto pondělí, vypadá v časové řadě následovně: v roce 2021 ještě 28 tisíc, v roce 2022 už jen 26,2 tisíce a letos 22,4 tisíce. Trend by byl ještě jednoznačnější, nebýt Ukrajinek, jimž se letos zatím u nás narodily dva tisíce dětí. To je rozdíl oproti loňskému roku, který byl pro ně ve znamení války a stěhování, a tak u nás ještě dosti pochopitelně téměř nerodily.

Bylo jasné, že druhá strana, zjednodušeně řečeno sestávající z dosavadních lockdownistů a příznivců kobercového očkování, bude ve Fürstově hypotéze zcela legitimně hledat slabinu. Tou se měl stát rozdíl v kategoriích: mezi počtem narozených a tzv. úhrnnou plodností, což je laické veřejnosti málo známá hodnota, která vyjadřuje odhad počtu dětí, které ženy v určitých věkových skupinách celkem přivedou na svět. Teze Antifürstů zformulovaná uznávaným redaktorem Deníku N Petrem Koubským se opírala o statistický nález, že v předcházejícím roce 2021 úhrnná plodnost v České republice abnormálně vyskočila, pokles v roce 2022 tudíž znamená návrat k normálu.

Fürstův kolega Ondřej Vencálek pak ale přišel na to, že ČSÚ v roce 2021 náhle ubylo asi 61 tisíc žen v reprodukčním věku (15–49 let), pročež stoupl počet dětí narozených na jednu ženu, a tedy i úhrnná plodnost. Vencálkovo vysvětlení: statistici počty žen normálně jen odhadují, přesné číslo znají jen v letech, kdy se tak jako roku 2021 koná sčítání lidu. Proto se ve skutečnosti na rozdíl od statistik nekonal žádný nárůst plodnosti, který by vysvětloval následný propad jako přirozenou korekci.

Druhý argument proti argumentaci à la Koubský známe od pondělka díky webu Mainstream Angeliky Bazalové a Petra Šourka. Na základě údajů od několika menších pojišťoven (nikoli VZP, ta příliš nekooperuje), i tak však pokrývajících asi pětinu českého trhu, matematička Lucia Houfková odhadla úhrnnou plodnost pro první čtyři měsíce letošního roku. Graf skýtá stejný pohled jako grafy s počtem novorozenců: i tady už byl loni vidět prudký pokles oproti předloňsku a letos vidíme stejně prudký pokles oproti loňsku. Zatímco předloni úhrnná plodnost v prvních čtyřech měsících kolísala mezi 1,5 a 1,6 dítěte na ženu, loni od 1,5 do 1,35 a letos se pohybuje v rozmezí hodnot 1,25 a 1,2. Pokles za rok 2022 oproti roku 2021 by nešel vysvětlit ani oním zubem nahoru za rok 2021, kdyby se tedy skutečně stal. Tehdy měla úhrnná plodnost vyletět na 1,83, ale z hodnoty 1,7, kolem níž prodlévala několik předchozích let. Houfková ve zpoplatněném textu ještě prozrazuje, jaký typ dat získaný od pojišťoven ji vede k neveselému závěru, že ani v příštích měsících se trend nezlepší.

Úbytek dětí trvá a prohlubuje se už půldruhého roku. Zcela nepochopitelné je, že vláda, jejíž předseda nás teď seznamuje se svou vidinou, kde bude Česká republika za deset let (na špičce Evropy), pokud ho necháme u výhybek, nemá, co by řekla k trendům, které se dějí tady a teď. Demografický vývoj je další položkou v seznamu záhad, kterých si snad ani nemáme všimnout. Řadí se vedle propadu reálných příjmů, inflace, úbytku průmyslových a stavebních zakázek, drahého bydlení… a je z nich dlouhodobě nejdůležitější.