Velký divácký zájem v posledních dvou třech týdnech vzbuzuje dokumentární seriál Netflixu, jednoduše nazvaný podle hlavního hrdiny Beckham. Ve čtyřech zhruba hodinových dílech tento počin amerického herce a režiséra Fishera Stevense, kterého si starší diváci mohou pamatovat z filmů jako Číslo 5 žije nebo Hrdina proti své vůli, sleduje postupně fotbalovou kariéru anglického záložníka Davida Beckhama – nejprve to, jak se dostal nahoru a jak se seznámil se svou neméně slavnou manželkou Victorií, členkou někdejší dívčí kapely Spice Girls, následně to, jak se k němu macešsky zachoval národ po kiksu na mistrovství světa a jak mu tíž fanoušci zase odpustili, když se svým Manchesterem United vyhrál Ligu mistrů a když posléze jako kapitán anglické fotbalové reprezentace zemi dovedl na další mistrovství světa, ve třetím díle vidíme hráčovu roztržku s trenérem domovského týmu Alexem Fergusonem a odchod do španělského Realu Madrid, v posledním díle se nakonec ještě odbude hráčova kariéra v americkém týmu L. A. Galaxy. Mezi tím vším se samozřejmě proplétají osudy plejerova vztahu s partnerkou a zkazky o budování rodiny.

Proto je taky celé vyprávění vystavěno jako příběh chlapce z dělnické rodiny, který ke štěstí díky svému talentu a píli přišel. Přitom hned prvním záběrem je dáno najevo, že přes veškerou svou slávu je to stále obyčejný kluk, nadšený včelař, který nejraději ze všeho stáčí med z úlů na své zahradě. Jinde tato módní ikona vykládá, jak na venkově chodí do přírody zásadně v teplákách, třebaže tentokrát si je nevzala, nu a nakonec se svěřuje, že každou sobotu celý den griluje, připravuje pochutiny pro rodinu a ničím jiným se nebaví. Obyčejný chlap, který toho od života moc nechce, ale který má v šoubyznyse nebývalé štěstí na manželku, jež – ač neméně slavná – mu věrně stojí po boku a rozumí mu jako nikdo jiný. Spolu čelí tlaku a zájmu médií, jemuž se ustavičně diví: když ve třetím díle Victoria vzpomíná na stěhování do Ameriky a sděluje, že je při tom sledoval vrtulník, táže se: „Vážně je na nás něco zajímavého?“ Působí to zdánlivě všedně, ale je to další způsob prodeje domácího štěstí, je to naučená šarže, stejně jako u jejího manžela.

Aby nedošlo k mýlce: nemyslím svá slova ani jako závist, ani jako výsměch – manželé Beckhamovi našli klíč, jak zaujmout obecenstvo a vydělat hodně peněz, a ve svém podnikání pokračují. Nic proti tomu, jen je dobře si to pojmenovat. Stejně jako je namístě vnímat, že bohatství nemají zadarmo: bulvár je krutý, vleze kamkoli (nebo před dvaceti lety tomu tak bylo), vymýšlí si, lže, snadné na nervy to asi není. Vždyť se i v sérii přiznává, že Beckham měl psychické potíže, které rozháněl tak, že jezdil hodiny a hodiny autem, jelikož v devadesátých letech ještě nebylo samozřejmostí navštěvovat psychology. Nejsou to jediné okamžiky, kdy se film jeví tak, že se autorům podařilo sdělit o zobrazovaných něco podstatného. Další se děje v pozadí, ne tak očividně (ale těžko mít režiséra za naivu, kterému by takové momenty náhodou proklouzly mezi prsty): třeba situace, kdy David po jedné z vyhrocených bitev na hřišti po Victorii žádá, aby mu potvrdila, že měl dobrý účes a na hřišti mu to v něm slušelo. Ta scéna je vylíčena jako telefonát v pozadí, jako sdělení mimochodem, ale dokonale zpochybňuje neustálou Beckhamovu frázi, že fotbal je pro něj vším a na prvním místě.

Ve filmu jsou jako refrén často zobrazovány tiskařské rotačky, produkující noviny s dalšími články rozebírajícími život Beckhamových – jsou to kulisy éry, která zmizela, éry před sociálními sítěmi, kdy slavní neměli svůj obraz v rukou tak, jak jej mají nyní. Taky je znát, že v Anglii má fotbal určitě větší grády než u nás: když se na Beckhama svalí vina za vyřazení Anglie v osmifinále mistrovství světa, protože si hráč nechal udělit červenou kartu, hněv fanoušků je konzistentní a tvrdý, u nás nevídaný. Takový Petr Gabriel, jenž na Euru 2000 chybnou rozehrávkou s českým brankářem, potrestanou francouzským gólem, zavinil vyloučení našeho týmu ze šampionátu, by s Beckhamem asi neměnil. Protože kritizován náš hráč sice byl, ale v porovnání s anglickým rozčilením bylo to české beránčí.

Každopádně o fotbal v sérii Netflixu sice jde, ale na druhém místě – protože tím stěžejním jsou peníze. Celý film je totiž zase především reklama. Jak se dozvíme v závěru, obyčejný chlapík Beckham si ve fotbalovém důchodu pořídil v Miami fotbalový tým a snaží se zaujmout Spojené státy pro sport, kterému tento bohatý, lidnatý a komerčnímu způsobu života oddaný stát jako jeden z mála na světě bůhvíproč nepropadl. Bekcham se věhlas fotbalu v Americe několik let pokoušel zvýšit jako hráč, nyní to zkouší coby majitel a producent, když do svého týmu angažoval od nové sezony největší fotbalovou hvězdu světa – Lionela Messiho. Záběry Argentince vbíhajícího na floridský stadion série končí, účel plní prostředky a peníze vyrábějí další peníze. I to je v pořádku, ale i to je dobře adekvátně pojmenovat.