Na sociálních sítích běhá video od různých žen, kopírující tentýž scénář. Všechny ty ženy tvrdí, že nikdy moc nepily, dokud neměly dítě, pak si lehce rozcuchané s kulisami plínek a rozházenými hračkami nalévají sklenici vína s tím, že jinak se to nedá. Má to být vtip. Jenže realita tak vtipná není. Za rok je na protialkoholní ženské oddělení v Psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích přijato průměrně 750 žen.

„Patnáct procent žen na rodičovské dovolené pije rizikově, tedy víc než jednu sklenici nápoje (0,5 litru piva, 0,2 litru vína, 0,05 litru destilátu) denně a používají alkohol k relaxaci a úniku od starostí,“ říká Olga Pecinovská, vedoucí lékařka lůžkového oddělení pro ženy Kliniky adiktologie VFN a 1. LF UK. Před čtyřmi lety získala cenu Magnesia Litera Michaela Duffková za svůj debut Zápisník alkoholičky. Líčí v něm, jak se na rodičovské dopracovala až ke třem litrům vína denně. Přiznává, že problém dlouho nevnímala proto, že pila víno. Pití „nevinného“ vína v soukromí domova většinu žen závislých na alkoholu spojuje. „Kromě toho nemají pocit, že pijí, protože si dopřávají jen pár skleniček, aby spláchly den, a ráno dokážou opět fungovat,“ vysvětluje lékařka Pecinovská a dodává, že nejde o náhlý jev, tento problém už trvá několik desetiletí.

„Stále k nám chodí hodně žen, včetně těch, které jsou na mateřské. Víc už jich chodit nemůže jen proto, že máme omezenou lůžkovou i ambulantní kapacitu,“ souhlasí primář Petr Popov z Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN a dodává, že v lůžkových odděleních i ambulancích je poměr mezi počtem mužů a žen zhruba stejný. Podle dat z Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR bylo v roce 2021 hospitalizováno s diagnózou F10, tedy s poruchou způsobenou požíváním alkoholu, 1784 žen, nejvíc šlo o ženy od čtyřiceti let výš (556), poté po padesátce, těch bylo rovných 500, a záhy po třicítce, jejich počet dosáhl 342. Mezi dvaceti a třiceti jen 82, tedy v období zábav a bujarého popíjení. V průzkumu zveřejněném v roční zprávě O alkoholu v České republice 2021, kterou vydalo Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti, odpovědělo 48,4 procenta žen kladně na dotaz, zda měly za poslední měsíc víno či sekt, zato u mužů to bylo jen 28,7, protože ti dávají přednost pivu. Zajímává čísla jsou ale u lihovin, 36,8 procenta mužů odpovědělo kladně na dotaz, zda je během posledního měsíce pili, u žen to bylo 58,2 procenta. Každopádně mezi ženami vévodí víno, muži pijí pivo, ženy tajně doma, muži v hospodách. „Většina žen své pití tají, jak dlouho to jen jde. Jejich nešťastné řešení niterné bolesti alkoholem devastuje děti a rodiny. Tyto ženy k nám přicházejí se závislostí na alkoholu a v některých případech mají alkoholovou závislost v kombinaci s návykovými léky,“ varuje adiktoložka Monika Plocová z Branického sanatoria.

Víno to vyřeší

Petra (56) s alkoholem bojovala přes deset let, nyní ho už rok a půl nepije. Skleničkou vína zaháněla pocit smutku a úzkosti. „Ženy, které alkohol vyhledávají, ho pijí zpravidla kvůli jeho účinku na psychiku. Alkohol dokáže nabídnout úlevu od napětí, zlepšení nálady, zvýšení sebedůvěry, pomůže zapomenout na starosti a navodit spánek. Je tedy zpočátku pomocníkem, který nabízí úlevu od obtíží a rozšíření vlastních možností. Háček je v tom, že pokud je takto využíván opakovaně, je zapotřebí k dosažení kýženého účinku stále vyšších dávek, které už s sebou začnou přinášet problémy včetně rozvoje závislosti, a to tím rychleji, čím nižší je věk na začátku pití,“ upozorňuje lékařka Pecinová.

Petra byla na dně z partnerského vztahu, manžel ji bil a ponižoval. „Alkohol mi pomáhal přežít,“ svěřuje se. Byla vdána už podruhé. Svého prvního muže opustila právě kvůli tomu druhému. Velmi záhy se šla léčit, ale za tři roky do toho znovu spadla. Vrátila se do léčebny, výsledek však nebyl valný. Pomohlo jí až rozhodnutí nechat si předepsat antabus (lék, po kterém když se napijete, je vám tak zle, že už to nikdy neuděláte). Petra se s manželem rozvedla, respektive on s ní, a ona nedokázala unést samotu, pila ještě víc. Jejich synovi v tu dobu bylo šest let. Petra stejně jako většina žen začínala s vínem a postupně si přidávala tvrdý alkohol. Nejdřív večer, potom cestou domů z práce a nakonec i přes den.

„Nebyl problém opít se dopoledne a spálit oběd,“ přiznává Petra, která se opíjela i v práci, za přepážkou v bance. To už jí došlo, že její pití může mít následky, a rozhodla se znovu vyhledat pomoc. Potřebovala vykročit z bludného kruhu „před prací panáka, k obědu pivo a večer litr vína“. To byl Petřin standard. Proč vlastně ženy na mateřské pijí? Podle psychologa Martina Vojvody, který se zaměřuje zejména na terapie lidí bojujících s alkoholem, je hlavní problém samota. „Ženy obecně samotu snášejí hůř a dnešní doba je pro samotu jako stvořená,“ objasňuje.

Šárka z Pardubic bojovala s pitím tři roky. Podobný scénář, manžel pracoval mimo domov, ona pitím zaháněla samotu. Začalo to vínem, časem nepohrdla ani slivovicí nebo rumem. I ona měla doma syna. A právě on byl impulzem k tomu, aby svůj problém řešila. „Jednou jsem si alkohol nedala a hrála jsem si s ním, kdybych se napila, nevšímala bych si ho,“ vzpomíná Šárka, která hned druhý den zavolala do centra Laxus. „Zvládla jsem sedmičku vína denně a občas k tomu padla půlka lahve rumu,“ přiznává. I ona pila zpočátku jen večer, později také přes den.

Do třetice ještě jeden příběh. Simona z Hodonínska alkohol vnímá jako velký problém, v jejích očích pijí téměř všichni. I ona sama. Jak říká, už to dokázala stáhnout na společenskou úroveň, tedy dát si jen občas, ale byly dny, kdy vypila tři litry vína denně. Nebránila se ani tvrdému alkoholu. Důvod vidí v samotě, starala se o tři děti, její manžel jezdil s kamionem, nejvíc se rozpila po narození třetí dcery. „Byla jsem věčně sama, do toho přišel covid, přišla jsem o řidičák, manžel mě nechápal,“ vypráví Simona, přiznávajíc, že k alkoholu měla vždycky blízko. „Často se ale stává, že žena, která před otěhotněním byla zvyklá alkohol konzumovat společensky, popřípadě úlevově v zátěžových situacích, začne pít během rodičovské dovolené sama, eventuálně s kamarádkami, a to kvůli úlevě od svých nejistot a frustrací, ale také kvůli úniku ze stereotypu,“ říká lékařka Pecinovská.

Nepít je moderní, pít taky

Vraťme se k informaci, že v roce 2021 bylo u nás hospitalizováno 1784 žen s diagnózou F10. O deset let dřív to bylo číslo výrazně vyšší: 2340. Počty těchto hospitalizací dlouhodobě klesají. Zatímco počty žen, které si uvědomují svůj problém, stoupají. Léčebny se plní ženami, které pijí, ale problém nemusí nutně znamenat, že roste počet žen, které mají problém s alkoholem; roste počet těch, které jej řeší. Vzrůstající počet žen alkoholiček, které mají potřebu se svou závislostí něco dělat, pozorují i odborníci v organizaci Anonymní alkoholici. Když se podíváte na jejich stránky, téměř se chcete přihlásit taky, i kdybyste byli abstinenti. Poslední dobou běží každý rok kampaň nabádající k úplné abstinenci v měsíci únoru.

„Ženy k nám přicházejí ve chvíli, kdy už nechtějí žít s pocitem špatného svědomí z těžkých alkoholických rán. Jsou odhodlány změnit styl života, a tak se dobrovolně v rámci psychoterapie ponoří do minulosti svého života a začínají ho řešit. Současně se učí prevenci relapsu. Začínají přijímat roli abstinentky, začínají řešit problémy čistě, bez návykových látek. A učí se novému, zralému způsobu života,“ líčí svou klientelu Monika Plocová.

„V minulosti byl průměrný věk alkoholiček, které našly odvahu řešit problém závislosti, mezi 30. a 40. rokem. V současnosti tato hranice klesá na 25 let a rozpíná se do 60 let,“ potvrzuje adiktoložka Plocová. S kampaněmi proti alkoholu se roztrhl pytel. Už se tolik nemluví o alkoholismu, spíš o problému s alkoholem. „Poctivých alkoholiků ubývá, stejně jako mizí 4. cenové skupiny, ale táhne značkový alkohol a kvalitní restaurace. Často si ale neuvědomujeme, že alkohol nás získává postupně, a když už se rozpadají vztahy, je pozdě. Pak chodíme na různé terapie, kde se učíme, jak zlepšit vztah, který si ale ničíme právě alkoholem. Závislí lidé vytvářejí závislé vztahy,“ popisuje praxi psycholog Martin Vojvoda.

Představa potácející se trosky vystřídala data, ve kterých se počítá každá sklenička. Už i pár deci denně vnímají někteří jako problém. Na druhou stranu poslední dobou je pití alkoholu vnímáno jako životní styl, obzvlášť když je to za velké peníze, v luxusní vinotéce. Alkoholici jsou přece ti, kdo pijí levný „krabičák“. Jenže alkohol je jen jeden, tak jako kilogram peří váží stejně jako kilogram železa.