Na ulicích Bangkoku stojí či visí metry vysoké černobílé portréty a bezpočet malých obrázků zesnulého krále Pchúmipchona Adundéta (88), jenž coby Ráma IX. vládl až neskutečných 70 let a 126 dní. Od jeho smrti 13. října je státní smutek. Přitom by se příznivci monarchie mohli těšit z dobré zprávy, následnictví trůnu je zajištěno. Poté, co ho k tomu oficiálně vyzval předseda parlamentu, se dosavadní thajský korunní princ Mahá Vatčirálongkón (64) stal minulý týden novým monarchou. Zatím jen formálně. Mnozí Thajci nicméně pochybují, že se bude těšit byť jen podobné úctě jako jeho otec, píše magazín Der Spiegel.

Mahá dosud budoval svůj život jako protimodel Pchúmipchona. Zatímco otec platil za dobromyslného, muzikálního, splelehlivého a za garanta soudržnosti thajské společnosti, jeho syn je považovaný za nevypočitatelného a egocentrického sukničkáře. Žádný člen thajské královské rodiny nevyvolal tolik skandálů jako právě on. A to přesto, že palác se média a obyvatele snaží zastrašit drakonickými tresty, za urážku majestátu hrozí až 15 let žaláře.

Přesto o něm neoficiálně koluje dlouhá řada nelichotivých věcí. Jako mladík prý chodil s pistolí a štval své vazaly na své protivníky. Prý se obklopoval pochybnými byzynsmeny a trávil hodně času v nočních klubech. Těžkouí ranou pro princovu pověst bylo zprávy zveřejněné serveremr WikiLeaks, z nichž vyplývalo, že následník trůnu propadl hazardu, trpí jistou vážnou nemocí, možná i AIDS, nebo že svému pudlovi Fufu udělil hodnost maršála letectva. Letos v létě vyvolal pozdvižení, když po Mnichově chodil v kratičkém nátělníku připomínajícím podprsenku, měnil velká tetování, zřejmě dočasná, a po jeho boku kráčela co chvíli jiná mladičká milenka. U bavorské metropole v Tutzingu má Mahá opulentní vilu.

Jeho vztahy se ženami, a to i oficiální rodinné, jsou vpravdě zvláštní kapitolou. Roku 1977 pojal pod nátlakem matky za choť svou sestřenici s modrou krví Soamsawali a zplodili první dítě, princeznu Bajrakitijábu. Jenže už tehdy se zapletl s Juvadhídou, kterou obtěžkal ještě v době, kdy byla jeho manželka těhotná. Zkrachovalo i druhé manželství s pěti dětmi a poté manželství třetí se třemi potomky. Jeho rozpad palác dokonce několik let tutlal. Nyní je jeho víceméně oficiální partnerkou jistá 32letá dáma.

Jeho matka Sirikit ho dokonce jednou veřejně nazvala "Donem Juanem". Stalo se to roku 1981 při návštěvě USA. Je to dobrý chlapec, o nějž mají ženy zájem a on o ně, řekla. Královna ale dodala: "Pokud nebude thajský lid chování mého syna schvalovat, bude buď muset buď změnit, nebo vystoupit z královské rodiny."

Mahá své chování nezměnil. A přesto se nyní stal králem, což v zemi vyvolalo neklid. Je sice konstitučním monarchou, avšak přesto má vliv na politické dění v Thajsku. Mezi palácem, royalisty a vojáky jsou existují úzké a spletité vazby.

Mahá Vatčirálongkón na trůně je špatná zpráva především pro mladé lidi. Od 80. let minulého století, kdy do Thajska začalo přijíždět stále více cizinců ze Západu, upírají mladí podhledy stále více ke globalizaci, která se stala ideou budoucnosti. Doufají v podobný blahobyt jako na Západě. A začátkem nového století opravdu pocítili politické změny s premiérem Tchaksinem Šinavatrou. Tento bohatý selfmademan nebyl sice žádný svatoušek, ale překopal celý dosud zkostnatělý systém, bral vážně demokracii. Hlavně mladí začali mít dojem, že Thajsku se stává asijskou demokracií západního střihu. Pak ale přišel puč roku 2006, vláda Taksinovy setry, ale i ta byla za několik let vytlačena z úřadu.

Od roku 2014 je u moci opět vojenská junta, která si letos v srpnu upevnila svou moc referendem o změně ústavy. Armáda může fakticky blokovat každý zákon a sesazovat premiéra. Sociálně a politicky rozpolcenou zemi dosud významnou měrou stmelovala právě postava krále, jeho kult osobnosti a věrnost, kterou mu národ projevoval. Namísto toho, aby žezlo v zemi převzal král, jenž bude zemi sjednocovat, usedl na trůn pan Nevypočitatelný. Zemi čekají nejisté časy.

Mahá Vatčirálongkón musí do své nové role, na níž ho nikdo nepřipravoval, teprve vrůst. Pokud to vůbec dokáže a lid ho přijme. On sám jednou domácímu tisku řekl: "Ničí život neprobíhá rovnoměrně. Člověk by měl mít ale na paměti, že nikdy není pozdě konat dobré věci. Nikdy není pozdě, aby u sebe člověk vyvinul pocit odpovědnosti."