Darth Vader, RoboCop, Borgové. Co spojuje černého rytíře z Temné strany Síly, robotického policajta Murphyho a příslušníky nepřátelského národa ze seriálu Star Trek? Všichni jsou kyborgové neboli kybernetické organismy vzniklé spojením biologických a mechanických částí. Někdy se k nim nesprávně řadí také Golem, Frankenstein nebo Terminátor, ale to jsou androidi, tedy umělé výtvory s lidskou podobou. Na rozdíl od nich už kyborgové nepatří jen do sci-fi románů a filmových ság, nýbrž chodí po zemském povrchu. Striktně vzato k nim patří také pacienti s kardiostimulátorem, endoprotézou či naslouchátkem nebo sportovci, kteří si dopingem modifikují svoje přirozené fyziologické funkce. Přibývají ale i takoví, jež ke spojení těla s umělými výtvory nemotivuje zhoršený zdravotní stav nebo sportovní výkon, ale prostá zvědavost, či dokonce ideologie.

Za několik týdnů se v pražských Holešovicích sejde deset lidí, aby podstoupili nevšední zážitek z oblasti takzvaného biohackingu. Nechají si mezi palec a ukazovák voperovat čip s bezkontaktní komunikační technologií NFC, která umožňuje například odemykání elektronických zámků dveří, odblokování počítače, ale také provádění mobilních plateb. Implantát jim nepřijde zavést nějaký chirurg, ale expert na piercing z tetovacího studia. Aplikace prý není příliš bolestivá, provádí se bez umrtvení. Miniaturní čip obalený v průhledné skleněné tobolce o rozměrech 12x2 milimetry se vbodne pod kůži dutou jehlou, místo vpichu stačí očistit dezinfekcí. Malá rána by se měla zahojit asi do dvou týdnů. Měsíc až dva může nositel pociťovat svědění v místě vpichu.

S peněženkou pod kůží

Zřejmě první hromadné „očkování“ lidí komunikačním čipem v Česku organizuje Jan Hubík, vysokoškolský student, zapálený příznivec informačních technologií a jeden z lidí působících v Paralelní Polis. To je projekt vzešlý z okruhu skupiny Ztohoven, proslulé provokativními akcemi, naposledy vyvěšením rudých trenek nad Pražským hradem. Na konci listopadu Hubík uspořádal v centru komunity přednášku a současně vypsal objednávky na čipy z USA s povinnou zálohou 1000 Kč za kus. Zájemci nicméně platili podle zvyku Paralelní Polis v bitcoinech. Pokud by měl někdo ze čtenářů ještě zájem, má smůlu, lhůta pro zálohy vypršela 13. prosince.

„O implantátech jsem se dozvěděl už před lety. Tehdy jsem ale nevěděl, jak je přesně využít. NFC čtečky v mobilech a tabletech v té době ještě nebyly úplně běžné, neplatilo se tolik bezkontaktně,“ vypráví Hubík, jehož na rozdíl od uhlazené fotografie na síti LinkedIn zdobí plnovous a černé tričko s nápisem Institute of Cryptoanarchy. Jak by mohl čip využít, mu sepnulo, když se začal v průběhu minulého roku více angažovat v Paralelní Polis, jejíž členové používají karty, sloužící také pro bitcoinové platby. „Uvědomil jsem si, že bychom nemuseli nosit kartu, ale stačil by nám čip v ruce, mohli bychom s ním platit, v budoucnu otevírat elektronické zámky nebo jej používat jako náhražku průkazů,“ říká Hubík v rozhovoru v prázdném přednáškovém sále v Dělnické ulici.

Čipy dodává americká firma Dangerous Things, a to rovnou v praktickém sterilním pouzdře, kde je přednabitý čip umístěn už v injektoru a připravený k aplikaci. „Věříme, že biohacking je předpolím nového druhu evoluce,“ zní heslo společnosti. Její zakladatel Amal Graafstra se označuje za pionýra „implantačního hnutí“, první čipy si nechal voperovat už v roce 2005. Před dvěma lety rozběhl sbírku na internetové platformě Kickstarter a sehnal peníze pro sériovou produkci čipových implantátů. Dangerous Things je ale spíš jen dodavatel, samotný čip vyrábí nizozemská společnost NXP Semiconductors, kterou původně založil koncern Philips. Nemá v sobě žádný energetický zdroj, nabíjí se elektromagnetickým vlněním a spustí se až přiblížením napájené čtečky. „To je také důvod, proč jsou liché obavy lidí, že s čipem budou ovladatelní a zranitelní na dálku. Čip musí být u čtečky poměrně blízko, jinak není aktivní,“ vysvětluje Hubík, který zatím čip v sobě nenosí a nechá si ho také zavést. Přesvědčuje, že když se člověk rozhodne implantátu zbavit, dá se celkem jednoduše vyjmout  – kůže se nařízne skalpelem a čip se vytlačí ven.

Čipový průkopník

Lidé, kteří si nechají vpravit do rukou čip v Paralelní Polis, už mají v Česku předchůdce. Jedním z těch, kteří se už mohou podělit o zkušenosti, je softwarový vývojář Miroslav Mužný. „O implantáty jsem se zajímal ještě na střední škole, už tehdy jsem byl v kontaktu s jedním člověkem, studentem medicíny, který si čip zaváděl sám. Měl ještě ten starý typ, který se dává zvířatům, přizpůsobil si ho pro otvírání dveří. Nejvíc mě překvapilo, že to nezpůsobuje tělu žádné problémy,“ vypráví Mužný, jenž se po vánočních prázdninách vrací za polární kruh do norského Tromsø, kde si dodělává Ph.D. a současně pracuje v Norském středisku pro integrovanou péči a telemedicínu. Zabývá se algoritmy pro chytré hodinky, které mohou používat například diabetici na kontrolu hladiny glykemie.

Mužný má čip v levé ruce. V tukové tkáni na okraji dlaně nejde téměř nahmatat. S aplikací mu asi před rokem a půl pomáhal bratr, student lékařské fakulty. Čip prý používá celkem často na odblokování mobilu a na přístup k bankovním aplikacím. „Že mám čip, ale jinak skoro vůbec nevnímám. Kdyby se mě na to čas od času někdo nezeptal, nevěděl bych o něm,“ tvrdí mladý vědec, který vystudoval Fakultu informačních technologií ČVUT, a protože ho zajímaly biotechnologie, přidal si také bakaláře na Fakultě biomedicínského inženýrství. Sci-fi literatura ho prý neinspirovala, spíš obyčejná zvědavost. „Nikdy jsem se moc neinspiroval v knihách, jsem spíše prakticky zaměřený člověk. Prostě mě zajímalo, co všechno se s tím dalo dělat,“ říká Mužný. Bez poskvrny nezůstala ani jeho pravá ruka, pod bříškem jednoho z prstů nosí magnet. Díky němu cítí brnění, kdykoli se dostane do oblasti elektromagnetického vlnění. V pražské restauraci U Pinkasů, kde sedíme, cítí například mikrovlnku z kuchyně. „Na začátku jsem z toho byl docela nervózní, ale postupně jsem si na to zvykl,“ dodává. Ještě si chce nechat voperovat jeden čip, na měření tělesné teploty, který funguje po přiložení k mobilu. Čeká na něj v Norsku.

Autobus nesmrtelnosti

Mnoho z těch, které fascinuje myšlenka o vylepšení fyzických nedokonalostí jejich organismů, si ale nevystačí s individuálními pokusy se sebou samými. Už zhruba třicet let se sdružují do myšlenkového hnutí nazvaného transhumanismus. Jeho zastánci tvrdí, že lidé se jednou díky technice přemění v jiné bytosti, odolné vůči negativním vlastnostem, nemocem, stárnutí i smrti. Transhumanisté založili světovou asociaci (World Transhumanist Association), vydávají časopisy, mají instituty, ideology, ale také vlastní stranu a prezidentského kandidáta. Zakladatel americké Transhumanist Party, bývalý reportér National Geographic Zoltan Istvan, objížděl v uplynulých měsících USA ve speciálním autobusu, který měl schválně připomínat rakev. Nazval ho Autobus nesmrtelnosti, aby tak zdůraznil přesvědčení, že lidstvo by se mělo vykašlat na náboženství a jiné „předsudky“ a plně spoléhat na výzkum a podílet se na dosažení nesmrtelnosti. V prosinci uzavřel svoji prezidentskou kampaň neúspěšným pokusem o připevnění jakési charty práv transhumanistů na budovu washingtonského Kapitolu. Také on si také nechal do ruky voperovat NFC čip.

Transhumanisté ale nejsou nějaký spolek šarlatánů, jak by se mohlo zdát. Patří mezi ně i uznávaní filozofové, biologové nebo technologičtí výzkumníci. Mezi nejznámější patří americký vynálezce Raymond Kurzweil. V současnosti přední mozek společnosti Google, který se zabýval například optickým rozeznáváním znaků a vývojem umělé řeči, přesvědčuje ve svých knihách a rozhovorech o blížícím se zlomu technologického pokroku neboli singularitě. To je moment, kdy počítače budou schopné samostatného technologického výzkumu, což znásobí rychlost dalšího vývoje. Ve své nejznámější knize Singularita je blízko z roku 2005 (Singularity is Near; česky vyšla Kurzweilovi o dva roky později kniha Fantastická cesta) kromě jiného předpověděl, že do roku 2029 budou klasické brýle a sluchátka pro neslyšící nahrazeny počítačovými implantáty do mozku. Ve 30. letech bychom se měli dočkat toho, že mozkoví „nanoboti“ budou omezovat emotivní lidské reakce a lidské vědomí bude schopno „nahrávat“ software. Singularita má nastat v roce 2045. Šestašedesátiletý prorok technologického věku prý denně spolyká zhruba sto různých pilulek, aby se jí dožil.

Proměna člověka v dokonalejší druh

Ve srovnání se vzdálenými vizemi transhumanistů je implantování miniaturních čipů na odemykání počítačů nebo pro placení bitcoiny tak trochu nevinné experimentování. Není to ale jen začátek něčeho mnohem většího? Vždyť technologie v posledních desetiletích postupují doslova mílovými kroky. Kurzweil nedávno trefně poznamenal, že africké dítě s mobilem má v současnosti přístup k většímu množství informací, než měl americký prezident před patnácti lety. Jeho prognózy se z dnešního pohledu mohou jevit jako fantazírování, jenže potomek židovských přistěhovalců z Rakouska se podle futurologů zatím většinou trefuje, aspoň tedy v krátkodobých předpovědích, které zveřejnil od začátku 90. let. Logicky se nabízí otázka, kterou ostatně na začátku své facebookové poznámky klade i organizátor pražského čipování Hubík: „Kde je hranice eticky nepřijatelného narušení integrity lidského těla?“

„Lidem připadá divné dát si do těla NFC implantát, podle mě je to ale mnohem menší zásah do těla než leckteré zdravotnické zákroky. Tím pádem nevidím důvod, proč by se to nemělo dělat. Samozřejmě to musí probíhat jenom na dobrovolné bázi,“ říká Hubík. Jak technologie postupují, je podle něj téměř jisté, že se budou nějakým způsobem spojovat s člověkem. „Můžeme si klást otázky, jestli je to dobře, nebo špatně, jaké to bude mít důsledky. Já si spíš myslím, že to je nevyhnutelné.“ Podobně argumentuje Miroslav Mužný: „Když se podíváte na stránky kteréhokoli piercingového studia, čip je ve srovnání s tím hraní na dětském hřišti. Třeba silikonové implantáty pod kůží, různé ty vystupující obrazce, jsou mnohem šílenější záležitost.“

Kromě implantace miniaturních polovodičových zařízení pod kůži se už nyní provádějí jiné, možná rizikovější způsoby propojování živého a umělého, respektive uměle upraveného, světa. Spadají do nového, ale o to rychleji se vyvíjejícího oboru syntetické biologie. Jak upozornil český katolický kněz a biolog Marek Orco Vácha, který přednáší lékařskou etiku, už v období olympijských her v Turíně v roce 2006 se vážně hovořilo o možnostech genetického dopingu. Co je nebezpečnější, v době, kdy vznikají stále dokonalejší umělé mikroorganismy (například bakterie Synthia s umělou genetickou informací, vytvořená v roce 2010 týmem amerického genetika Craiga Ventera), se syntetická biologie přesouvá z vědeckých laboratoří a univerzit do garáží a dětských pokojů, čímž se vymyká kontrole.  To je ale spíš téma na samostatný článek.

Politolog Francis Fukuyama označuje transhumanismus za jednu z nejnebezpečnějších ideologií. Jeho zrádnost spočívá v tom, že nabízí racionálně zdůvodnitelnou perspektivu. Lidská rasa je se svými vrozenými chorobami, fyzickými handicapy a relativně krátkým životem v podstatě celkem ubohé stvoření. Když se k tomu přidá závist, násilí a neustálé obavy, proměna člověka v dokonalejší druh dává velký smysl. „Společnost pravděpodobně nepropadne nějakému náhlému okouzlení transhumanistickým světonázorem. Je ale dost dobře možné, že budeme uždibovat z lákavé nabídky biotechnologií bez toho, abychom si uvědomili, jak hroznou morální cenu za to platíme,“ varoval Fukuyama v článku pro Foreign Policy před více než šesti lety. První obětí transhumanismu podle něj může být rovnost práv lidských bytostí, tedy základní myšlenka demokratického řádu. Pokud se začneme měnit v něco vyššího, jakých práv se budou tato dokonalejší stvoření domáhat ve srovnání s „obyčejnými“ lidmi? ptá se vědec, který se zapsal do paměti hlavně nadmíru optimistickou vizí o světovém vítězství liberální demokracie. Mimochodem, podle Kurzweila dostanou bytosti s umělou inteligencí stejná práva jako lidé už na konci tohoto století. „Ekologické hnutí nás naučilo pokoře a respektu vůči prostředí, které není narušované člověkem. Podobnou pokoru ale potřebujeme vztáhnout také vůči našemu lidskému prostředí. Pokud si ho brzy nevytvoříme, můžeme nevědomky nechat transhumanisty, aby znetvořovali lidství s jejich genetickými buldozery a obchodními domy s psychotroniky,“ apeluje Fukuyama.

Varování skeptiků zatím přehlušuje nepřetržitý proud zdánlivě nevinných zpráv o nových objevech a úspěšných pokusech, které dál posouvají dosavadní limity. Zdá se, že lidstvo je k transhumanismu odsouzeno. Touha po dokonalejším zdraví je nepřekonatelná a zároveň stále více závisí na umělém vylepšování schránky, která nám byla dána. Třeba už je také pozdě. Nepřekročili jsme onen Rubikon už dávno, když jsme začali klonovat zvířata, geneticky modifikovat rostliny, vyrábět děti umělým oplodněním nebo je zbavovat života před narozením? V roce 2045 možná budeme moudřejší.