Budoucí americký prezident Donald Trump útočí na Twitteru na různé domácí i zahraniční investory. To není právě nejlepší cesta k tomu, aby se Spojené státy americké staly opět velkými. Člověk se nemůže zbavit podezření, že Trump se ve svém penthousu kouše nudou. Snad hodinu co hodinu vystřeluje do celého světa tweetová sdělení, ať už k programu televize, arzenálu jaderných zbraní anebo k čínským mocipánům, píše se v komentáři listu Neue Zürcher Zeitung (NZZ).

Ve zprávách zhuštěných do 140 znaků cílí přímo na protivníka. K nejnovějším obětem patří Toyota. Japonská automobilka chce podle Trumpa postavit továrnu v Mexiku a odtamtud zásobovat americký trh. "No way!" myslí si nastávající pán Bílého domu. A Trump hned hrozí cly jako trest za to, že Toyota nepostaví svůj závod v USA. Podobná poselství směřoval nedávno na General Motors a Ford.

Přirozeně, zvolenému prezidentovi nic nebrání v tom, aby podporoval protekcionistickou politiku. A žádal více poplatků od firem, které své zboží exportují z Mexika do Spojených států. Z tohoto cíle nedělala ostatně Trump ve svém boji o prezidentské křeslo žádné tajemství.

V současné době je ale nanejvýše nejasné, zda k takové izolacionistické politice vůbec dojde. Trump totiž ještě ani nesedí ve svém novém křesle, ani nemá připraveny příslušné zákony a politické většiny. Pro atakované podniky tudíž vystává otázka, do jaké míry mají brát jeho štěkání vážně.

Rozporuplně se už Trump vyjádřil k nejrůznějším věcem. Kritici spatřují v této nejednoznačnosti symbol prostoty, jeho zastánci naopak znamení moudrosti, která ponechává protivníka v neustálé nejistotě. Lze to číst oběma způsoby. Zatímco ale strategická nejednoznačnost má jistě své výhody v zahraniční politice, tak pro hospodářskou politiku to platí stěží. Investoři potřebují právní jistotu a jasná pravidla, s nimiž mohou kalkulovat. Do doby, než Trump bude schopen tato pravidla dodat, ať protekcionistická nebo liberální, bylo by lepší být v komunikaci více zdrženlivý. Je to i v zájmu ekonomiky USA, konstatuje komentář NZZ.