Elektronické pokladny se opět odkládají a jejich duchovnímu otci Andreji Babišovi to, zdá se, nevadí. Skoro to vypadá, že se smířil s tím, že zavedeny nebudou, a že se tedy omezí na ústupový boj s jediným účelem. Stačí vysvětlit, že to myslel dobře, jenomže špatný svět jeho ideálům nepřál, a zachová si tvář politika usilujícího vždy jen o všeobecné blaho.

Nejen ministr financí Babiš, ale také premiér Bohuslav Sobotka říkají, že elektronické pokladny neboli EET významně přispějí ke stabilitě rozpočtu. Ve sněmovně to tak při druhém čtení zákona o EET ani zdaleka nevypadalo. Ministři se s výjimkou Babiše debaty vůbec neúčastnili, koaliční poslanci se do jednacího sálu dostavili pouze z obavy, aby opozice jednání o zákonu dlouhodobě nepřerušila. A stejně nakonec souhlasili s tím, že se debata odsune o další měsíc, jako by se jim ani nechtělo tak nedomyšlený návrh hájit.

Fakticky to znamená, že se zákon ve sněmovně, Senátu a na Hradě schválí nejdříve do konce roku. Pak bude následovat ohlášená sedmiměsíční lhůta na přípravu systému EET. V srpnu 2016 se on-line pokladny spustí v hospodách a hotelích, v prosinci 2016 v maloobchodu. Taková je současná verze nejrychlejšího postupu, který ovšem může být opět revidován. Stojí za pozornost, že letos se termíny postupně měnily z ledna na únor, duben, červenec a srpen 2016.

Pokladny jako trhák do voleb

Důvodů k revizi může být celá řada. Za větší riziko než nezájem vládních poslanců či technickou nepřipravenost je možné označit krajské volby v říjnu 2016. Mobilizovat během voleb proti vládě tak širokou zájmovou skupinu, jako jsou malí a střední podnikatelé, je dobrodružství, do kterého se vládní ČSSD ani lidovci nepustí.

Navíc je už dnes jisté, že očekávané výnosy (nebo ztráty) z daňové operace, kterou ministr financí nadále označuje za vlajkovou loď své politiky, vyúčtuje až vláda vzniklá po parlamentních volbách v roce 2017. Dalo by se uzavřít, že koalice elektronické pokladny v tichosti odepsala a teď se prostě jenom čeká, až celá historie usne.

V rozporu s tím není ani Babišův marketingový tah. Oprášil postupy ze svých předvolebních kampaní a rozdával v metru namísto koblih brožury o tom, jak jsou on-line pokladny prospěšné. Zmíněná akce ovšem byla značně ledabyle připravena. Argumentace Babišovy brožury využívá snad nejvykřičenější novinářské manýry „deseti mýtů“. Spočívá v tom, že se shromáždí deset kritických výroků proti určitému politickému záměru, ty se označí za „mýty“ a proti nim se postaví „fakta“, tedy výroky, které záměr obhajují. Protože také mýty formuluje obhájce politického záměru, je předem jisté, že se mu je podaří snadno vyvrátit.

Babišova brožura se jmenuje „Fámy a fakta“ a kopíruje nejen popsanou manýru, ale také obdobný dokument vydaný už na jaře úředníky Generálního finančního ředitelství. Věcně nepřináší do debaty nic nového, jen už méně argumentuje chorvatskými EET pokladnami, protože se v tuzemské debatě prokázal jejich přinejmenším dočasný neúspěch, ale více se opírá o systém registračních pokladen zavedených v roce 2010 ve Švédsku. Až se veřejnost dozví, že „švédské EET pokladny“ jsou ve skutečnosti značně odlišný model pokladen s fiskální pamětí a že výběr DPH nezlepšily, nýbrž spíše zkomplikovaly, bude možné najít jiný vzor.

Z tak odbyté a nekvalitní brožury se může na první pohled odvodit, že Babiš chce už jenom zakrýt neúspěch, se kterým se smířil. Přesvědčit veřejnost o tom, že je projekt EET prospěšný a potřebný, není možné, tak ho prostě odložíme.

Jednou jsem se rozhodl

Takový výklad je však velmi pravděpodobně chybný. Kdo se seznámil s praxí, kterou si tuzemští podnikatelé osvojili při jednání se státní správou třeba při žádostech o dotace nebo povolení stavby, ten dobře ví, že z principu neustupují. Třeba se najde úředník, který jim nepřeje a raději přidělí dotaci konkurentovi, případně uzná námitky proti chystané stavbě. Pak se podnikatel prostě odvolá, nějak své odvolání zdůvodní a počká, že úředník v odvolacím řízení bude vstřícnější – nemluvě o tom, že očekávané vstřícnosti se dá pomoci v extrémním případě třeba úplatkem. Vůbec nejde o kvalitu argumentů, v zásadě se opakují stále stejné důvody, proč můj podnik zasluhuje podporu, případně proč je nutné povolit stavbu nové továrny uprostřed obytné čtvrti. Jednou se najde úřad, který mi dá za pravdu, a moje firma bude realizovat očekávaný zisk.

Odklad o rok dva nebo tři je jistě nepříjemný, nakonec ale podnikatelský záměr vyjde. Neexistuje důvod, proč by se Babiš neměl držet této široce sdílené zkušenosti. Jednou se rozhodl on-line pokladny zavést, tak je prosadí v nejbližším možném termínu, protože tento projekt slibuje zisk. Není úplně jasné, jaký zisk podnikatel Babiš sleduje, jestli mu opravdu jde o likvidaci živností a malých firem, které konkurují jeho firmám, anebo jestli očekává především politický profit. Jisté však je, že se rozhodl.

Publikováno na Echo24.cz