Projekt EET vstupuje do horké fáze. Od prvního listopadu začíná ostrý provoz, hospodští budou povinně připojeni od prvního prosince, maloobchod od prvního března, všichni ostatní živnostníci o rok později. Za kritický bod, který projekt překročil, však jde označit něco jiného. Majitelé obchodních provozoven, kterých se EET týká, si uvědomili v plné nahotě, že pokladnám neujdou. Přihlížející zákazníci začínají tváří tvář všemu poprasku přemýšlet, jestli proti EET protestují opravdu jen ti, na které se hodí přísloví o potrefené huse.

V této situaci je rozumné navštívit Rakousko, které zdejší politici uvádějí jako příklad země, která rovněž letos zavedla EET. Konkrétně zkušební provoz pro všechny živnostníky a podnikatele nastal v lednu a v květnu se už jelo naostro.

Katastrofa nebyla

Před návštěvou je třeba upřesnit termíny. Tvrdit, že v Rakousku mají EET (elektronickou evidenci tržeb), není správné. Rakušané tomu říkají „povinné registrační pokladny“ (Registrierkassenpflicht), které se z pohledu počítačových odborníků významně od EET liší. Hlavní rozdíl je v tom, že tamní pokladny fungují „offline“, to znamená, že nemají přímé připojení na finanční úřady, jak se plánuje v Česku. Proto také musí finanční úředníci evidovat a zdůvodňovat, když se k pokladně některého obchodníka připojí, nemohou jen tak namátkou surfovat v datech, jak zákon předpokládá v Česku.

Rakouští živnostníci také mají menší náklady. Je pravda, že obvyklá pokladna přijde na tři tisíce eur, jen ty úplně obyčejné se vejdou pod tisíc eur. V Česku je za tisíc eur už nadstandardní pokladna. Tím však náklady Rakušanů končí. Nemusí platit za připojení k finančním úřadům, zatímco český obchodník se pod pět set korun měsíčně nedostane.

Ohniskem všech sporů o registrační pokladny jsou u jižních sousedů tradiční venkovské trhy. Liší se od většiny českých farmářských trhů, kde kromě místních sedláků běžně prodávají svou výrobu velké zemědělské firmy i překupníci obstarávající zboží v Makru nebo Kauflandu. Obvyklý sobotní trh v malém okresním městě poblíž moravské hranice může posloužit jako příklad, že pokladny velkou katastrofu venkovanům nepřinesly. Platí to zvláště v tom smyslu, že ani vpád elektronických zařízení nezničil zavedené vztahy prodejců a zákazníků a že se udržela starosvětská atmosféra, kdy trh tvoří jednotu svázanou vzájemnou důvěrou.

Pravidla venkovského trhu

Místní komunita si s pokladnami dokázala poradit. Na trhu je asi deset prodejců, přitom někteří z nich, třeba prodavačka brambor nebo obchodník s pečenými kaštany, žádnou kasu nemají. Mohou se vždy odvolat na pravidlo, že ročně neutrží víc než 1500 eur a že tedy na rozdíl od nejmenších českých živnostníků mají výjimku. Malou pokladnu používají i prodejci zeleniny, kterou očividně sami vypěstovali, velký přístroj si pořídili velcí prodejci sýrů nebo masa. Vyúčtují vybrané zboží, ukážou částku na displeji, a pak se zdvořile zeptají, jestli chce zákazník účtenku.

Vlastně tím navádějí k porušení zákona, protože v Rakousku (nebo ve Slovinsku, kde začali v červenci naostro s českým typem EET) musí zákazník přijmout účtenku a do sta metrů od obchodu ukázat případné kontrole. Dokud prodejce účtenku nevystaví, tak přece neexistuje kontrola, že se nákup skutečně zaznamenal do pokladny. Přesto v malém rakouském městě zřejmě funguje tichá dohoda, protože kupující zpravidla účtenku odmítnou.

V Česku zákazník nemusí účtenky odebírat, proto je nezbytnou součástí systému udavačský web, případně slibovaná loterie na účtenky. Rakousko ukazuje, že ani přísnější pravidlo o povinnosti odebírat účtenky nepomáhá, protože ho zákazníci ignorují.

Registrační pokladny používají kavárny, trafika i obchody s oděvy v okolí venkovského trhu, ty však na ně přešly už dávno. Dokud je nikdo nenutil, tak si jejich majitelé sami uvědomili, jak elektronizace účetnictví zjednoduší práci.

FPÖ děkuje

Pokladny zřejmě v Rakousku výběr daní významněji nezvýší. Ve druhém čtvrtletí se podle Eurostatu na spotřebních daních včetně DPH vybralo jen o dvě a půl procenta víc než rok před tím a nárůst z předchozích měsíců zpomalil na polovinu. Přesto jsou jakékoli dalekosáhlé závěry předčasné.

Významněji se mohou povinné pokladny podepsat na prezidentských volbách. Vedle zkušenosti s přidělováním uprchlíků i do těch nejmenších obcí byly hlavním důvodem, proč prezidentské volby v květnu prohrál odpůrce pokladen a kandidát radikální pravicové strany FPÖ Norbert Hofer jen těsně. V prosinci se budou volby opakovat a Hofer do nich jde v pozici favorita.