Ropnou velmoc Alžírsko čekají těžké časy. Subvence, za které si tamní režim kupuje sociální mír, budou kvůli poklesu cen ropy už brzy nezaplatitelné. Země už zažívá sociální nepokoje. Od roku 1999 vládne Alžírsku prezident Abdelazíz Buteflika (79). Jak to ale bude dále, kdyby těžce nemocný prezident odstoupil? ptá se list rozhlasová stanice Deutschlandfunk (DLF).

Kolem hlavy státu se kupí řada otazníků. Nedávno se Buteflika krátce objevil v televizi. Na vozíku. Nic neřekl. Veřejně se k ničemu nevyjádřil už několik let. Rozhoduje ještě vůbec o něčem? Dokonce i experti v zemi samotné přiznávají, že to prý nevědí. Neprůhledné, netransparentní, dokonce mlhavé, uslyší ten, kdo se chce dozvědět, jakým směrem se stát s největší rozlohou v Africe ubírá. Je to paradoxní situace, říká Naser Džabí, alžírský profesor sociologie. Existuje podle něj mnoho center rozhodování: kancelář prezidenta, vláda, tajné služby, armáda.    

Transparentnost byla pro alžírské vedení vždy cizí slovo. Jakou oporu má ale u obyvatelstva, když mu škrtá pomoc a zvyšuje ceny? Situace je nebezpečná, míní bývalý mluvčí vlády Abdelazíz Rahabí. Příjmy z prodeje ropy se propadly, ekonomika subvencí už je neudržitelná. Zemi čekají bolestné reformy, občanům to někdo musí vysvětlit. „Cena pohonných hmot je skandální. Plná nádrž za pět eur. To je přece sovětské. Jestli panu Buteflikovi něco vyčítám, tak to, že Alžírsko odpojil od moderní doby,“ říká Rahabí. 

Rahabí je dnes vůdčím opozičním politikem, proto jeho kritika nepřekvapuje. Není ale jediným, kdo nabízí přirovnání k zaniklé sovětské říši a varuje, že Alžírsku utíká čas. Podle kritiků země vydala šílené sumy na sociální účely, jen na výstavbu bydlení v uplynulých pěti až šesti letech 60 miliard dolarů.  Jak dlouho to ještě bude možné praktikovat, nikdo neví. Vláda prý má ještě dva anebo tři roky, přičemž na konci nebude stát se založenýma rukama.

Alžírsko ještě nemá žádné státní dluhy, jeho rezervy převyšují 100 miliard eur. Avšak Alžířané očekávají, že se o ně postará stát. Stále chybějí byty a pracovní místa. Protesty nespokojených se množí. V devadesátých letech 20. století vedla krize k posílení militantních islamistů a občanské válce. Ozbrojení islamisté stále existují, ale už neohrožují celý stát. Někteří experti se proto nejvíce obávají rozštěpení dnešní vládnoucí elity a jejího boje o prebendy.

Když Butelfika odejde ze scény, vypukne otevřená válka mezi mocnými? Jak si zajistí svá privilegia? Bude se o tom jednat? A kdo přijde po nynějším prezidentovi, snad jeho bratr? Nebo někdo z generálů. Nikdo se na tuto otázku neodváží odpovědět, ani profesor Naser Džabí: „To přece nevím.“