Omezování členů vlády, které navrhuje i zákon o střetu, není podle některých odborníků na ústavní právo problém. Počítá s ním podle nich i ústava. O zákonu se nejspíš bude rozhodovat u Ústavního soudu. Prezident Miloš Zeman totiž v pondělí „lex Babiš“ vetoval s odůvodněním, že je v rozporu s ústavním pořádkem, a je připravený podat na něj stížnost k Ústavnímu soudu, pokud jej sněmovna přehlasuje. To se s největší pravděpodobností stane.

„Na první a snad i druhý pohled podle mě protiústavní není. Omezení členů vlády v jejich soukromých aktivitách předpokládá přímo článek 70 Ústavy. Nemyslím si, že by ten zákon ohrožoval volnou soutěž politických sil v České republice,“ uvedl pro server Echo24.cz ústavní právník Jan Kudrna.

Zmíněný článek ústavy říká, že člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce a že podrobnosti stanoví zákon. Na ten upozornil i právník a profesor na Právnické fakulty Univerzity Karlovy Aleš Gerloch. „U členů vlády omezení může být silnější,“ řekl Gerloch pro ČroPlus.

Za protiústavní však označil zákon už několikrát Andrej Babiš (ANO), na kterého jsou některé části zákona směřovány, a proto je také nazýván lex Babiš. Předloha totiž zakazuje veřejnému funkcionáři vlastnit tištěná, televizní a rozhlasová média, ale také obsahuje omezení týkající se veřejných zakázek, nenárokových dotací a investičních pobídek pro společnosti, v nichž člen kabinetu drží nejméně čtvrtinový podíl.

Problematická retroaktivita i míra omezení

Babiš přitom vlastní mediální skupiny Mafra, která je vydavatelem například denního tisku MF Dnes a Lidové noviny, ale také například provozuje rozhlasovou stanici Impuls či hudební kanál Óčko. Vedle toho vlastní stoprocentně skupinu Agrofert, která ve velkém čerpá veřejné peníze, a také je spojen s fondem Hartenberg, pod který patří reprodukční kliniky a který investuje Babišovy peníze do zdravotnictví.

Podle Babiše je schválení zákona forma politického boje a způsob, jak s ním bojují tradiční strany, protože s „nimi nedělají kšefty“. Podle Kudrny ale návrh zákona naopak politické prostředí narovnává. „Můžeme se na to podívat naopak, že politickou soutěž vyrovnává tím, že srovnává šance kandidátů a staví je na stejnou startovací čáru,“ vysvětlil Kudrna. „Ale samozřejmě je těžké předjímat, co by například řekl Ústavní soud, pokud by se tímto zákonem zabýval a poměřoval ho s jinými ústavními právy a hodnotami,” dodal Kudrna.

Jako diskriminační ho nevidí ani ústavní právník Jan Kysela. Každý si podle něj může vybrat, zdali chce být veřejným funkcionářem, kterému jsou určité věci zakázány. „Diskriminace je nepřípustné odlišování. V případě, že by to pravidlo znělo tak, že muži smějí vlastnit a ženy nesmějí vlastnit, nebo že by se regulace týkala bílých, v tomhle ohledu by to bylo jistě diskriminační. Ale vy můžete nebo nemusíte být veřejným funkcionářem, to záleží na tom, jakou máte představu o vlastní kariéře,“ uvedl pro server Aktualně.cz Kysela.

U ústavního soudu by zákon mohl pohořet z jiných důvodů. Problematická by dle Gerlocha mohla být otázky míry, protože například omezení vlastnění médií se týká všech veřejných funkcionářů nejen členů vlády. Diskutabilní je podle něj také určitá retroaktivita, kterou zákon vykazuje. „Bylo by lepší, kdyby se ta omezení vztáhla až na členy vlády, kteří vzejdou z nových voleb,“ dodal Gerloch. Babiš ale do vlády s tím, že nesmí vlastnit média a že by jeho Agrofert mohl přijít o dotace a veřejné zakázky, nevstupoval.

Opačný názor než Kudrna a Kysela má advokát Zdeněk Koudelka. „V daném případě vidím v zákoně sporné momenty a možné neústavnosti. Zákonu se říká lex Babiš. To je však podstatou špatného přístupu k zákonům. Každý by si měl uvědomit, že zákon je obecný. Nyní možná někdo bude rád, že omezí Babiše, ale příště může zákon omezit jeho a to už rád nebude,“ uvedl pro server Echo24.cz Koudelka, podle kterého zákon určitě skončí před Ústavním soudem.

„Určitě je ústavním problémem, pokud se stanoví povinnosti a omezení práv lidí, ať už chudých či bohatých, zdravých či nemocných. V daném případě je na jedné straně zájem na férovosti politické a hospodářské soutěže a na druhé straně právo na přístup k veřejným funkcím, právo na vlastnictví a svoboda podnikání. V mnoha ústavních sporech dochází k poměřování různých práv, svobod a zájmů, které samy o sobě jsou pozitivní, ale navzájem se vylučují, dodal Koudelka.

V září sněmovna zákon přijala hlasy 135 ze 183 přítomných poslanců, v listopadu potvrdila předlohu se senátními úpravami hlasy 125 ze 174 poslanců. Na první lednové schůzi poslanci s největší pravděpodobností přehlasují i veto prezidentka, k čemuž potřebují 101 hlasů. Vůli zákon schválit v pondělí ukázal premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). „Veřejný zájem je nutno chránit. Ministři by neměli podnikat, ucházet se o veřejné zakázky a vlastnit média. Veto prezidenta proto přehlasujeme,“ napsal Sobotka na Twitteru.