Minulý týden přijal končící ukrajinský parlament po tlaku veřejnosti široký lustrační zákon, který má vyčistit státní správu nejen od bývalých spolupracovníků KGB, ale i od obrovské korupce nebo lidí z éry svrženého prezidenta Viktora Janukovyče. Do diskusí o zákonu se zapojili i odborníci ze zemí střední Evropy – včetně Čechů. Ti radili Ukrajině s lustracemi v době, kdy v jejich vlastní zemi končí povinnost lustrovat ministry.

Jeden milion. Tolik úředníků má být v příštích měsících prověřeno poté, co ukrajinský parlament měsíc před volbami přijal rozsáhlý lustrační zákon. Jak po dramatickém schvalování řekl premiér Arsenij Jaceňuk, lustrace se dotknou i ministrů, o čemž se při přípravách zákona živě diskutovalo.

„Podle našich propočtů se tento zákon bude vztahovat na milion úředníků různého druhu, včetně celého kabinetu ministrů, ministerstva vnitra, zpravodajských služeb, úřadu prokurátora. Všechny orgány centrální moci, které fungovaly za prezidenta Viktora Janukovyče, budou spadat pod tento zákon,“ citovala Jaceňuka agentura Reuters.

Zajímavé je, že norma nakonec prošla parlamentem pohodlnou většinou, i když v něm velkou část poslanců mají staré struktury – tedy komunisté a Strana regionů bývalého prezidenta Janukovyče. Může za to nejen tlak veřejnosti a dění na východě země, ale také dlouhé debaty s odborníky na lustrace ze států střední a východní Evropy, kteří úpravu se zákonodárci diskutovali. Na pozvání americké vládní organizace USAID dorazil začátkem září i Pavel Žáček, historik a první ředitel českého Ústavu pro studium totalitních režimů (kandiduje do Senátu za ODS na Praze 5 – pozn. red.). Ten Týdeníku ECHO řekl, že volání po přijetí lustračního zákona bylo v Kyjevě tak velké, že ho poslanci museli vyslyšet.

„Veřejnost po té úpravě byla velmi lačná i proto, co se děje na východě Ukrajiny. Ty obavy se spojily se silným pocitem frustrace po roce 1991, kdy různé komunistické struktury znovu získaly moc a vytvořily na Ukrajině korupční centra, která si rozparcelovala celou zemi. Aktivní zasahování ruské strany a separatistů ten celospolečenský tlak ještě urychlily. Moskvě korupční prostředí na Ukrajině vyhovuje, ale vedení země je si vědomo, že se starými strukturami se Evropě nepřiblíží,“ říká Žáček.

Hlavně kvůli obrovské korupci je ukrajinská podoba lustrací výrazně širší než třeba v Česku, kde zákony zakazují zastávat vybraná místa ve státní správě, justici či ozbrojených složkách bývalým příslušníkům mocenských elit komunistického režimu nebo spolupracovníkům StB. Proto se úprava netýká pouze doby před rozpadem Sovětského svazu a spolupracovníků KGB, ale přes prověřování majetku řeší právě i korupci. Vyloučeni z veřejného života mají navíc být i lidé z Janukovyčovy mocenské sítě a ti, kteří se podíleli na potlačování Majdanu.

Lustrace záviděli už v 90. letech

Samotná implementace zákona do právního řádu Ukrajiny zatím vyvolává řadu otazníků. Čeká se, jak se na úpravu bude dívat například Ústavní soud nebo prezident Petro Porošenko. Jisté ale je, že na něj se norma vztahovat nebude, i když za Janukovyče působil ve vládě. Jak po přijetí lustrací vysvětlil šéf sněmovny Oleksandr Turčynov, poslanci nakonec rozhodli, že pod zákon nebude spadat nikdo, kdo je volen do funkce všelidovým hlasováním. Tedy ani oni sami.

Cesta, kterou v polovině září uzavřel ukrajinský parlament, začala už na začátku 90. let. Zatímco tehdejší Československo a později i Polsko nebo Rumunsko své lustrační zákony přijaly, na Ukrajině se dohoda hledala těžko, i když po ní byla poptávka.

„Velké téma to bylo už v 90. letech. Ukrajinci nám lustrace záviděli, hlavně některé části společnosti věřily, že by se tak mohly vyřešit problémy země. Jenže tehdy vládli exkomunisté a komsomolci, takže to vůbec nepřicházelo v úvahu,“ vzpomíná bývalý český velvyslanec na Ukrajině Pavel Máša.

Ten je k nové úpravě skeptický. Podle svých slov právě proto, že má zkušenost s ukrajinskou společností: „Stále se mluví o tom, že jsou v Kyjevě lidé, kteří mají vazby na nové vedení země, a přitom je měli i na Janukovyče. Že se u moci pořád střídá několik stovek hlav, ale opravdových demokratů je tam poměrně málo. Osobní vazby a závazky zůstávají. Takže uvidíme, jestli lustrace přinesou nějaký ostrý řez a očištění.“

Skeptičtí byli k provádění zákona i mnozí odborníci, kteří jeho přípravy s poslanci diskutovali. Systém ukrajinských lustrací je totiž poměrně složitý a téměř určitě vyvstane při jeho naplňování mnoho problémů a otázek. Jen namátkou: Kdo bude na lustrace dohlížet? Kde se budou dokumenty scházet (bude třeba vytvořit ekvivalent českého Archivu bezpečnostních složek)? Jaké soudy budou rozhodovat spory, které určitě nastanou? Byli to totiž právě starší soudci, kteří při debatách o zavedení lustrací zastávali nejkonzervativnější stanoviska k otázce, jak moc by se měla státní správa očistit. Odpovědi mají vedení země pomoci najít znovu evropští odborníci na téma lustrací. I když už půjde o vedení nové, vzešlé z říjnových voleb.

„Samozřejmě to bude těžké,“ odpovídá na otázku, jak se Ukrajina s lustracemi popasuje, europoslanec za TOP 09 Jaromír Štětina, který zemi opakovaně navštěvuje. „Ukrajina zdaleka není jediný stát bývalého Sovětského svazu, který mluví o přijetí lustračního zákona. Velice o něj usilovala třeba i Gruzie. Takže to přijetí je veliký úspěch a musíme ho tak vnímat. Ukrajina nám dala příklad a jasně ukázala, že lustrace mají i tolik let od pádu Sovětského svazu stále své opodstatnění,“ dodává.

Ministři bez lustrací

Jenže poslední rok to vypadá, že se Česko vydá spíše opačnou cestou. Tedy že lustrace 23 let po jejich přijetí výrazně omezí nebo postupem času rovnou vypustí z právního řádu. Už po loňských volbách totiž začali pozdější premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) a ministr financí Andrej Babiš (ANO) mluvit o tom, že lustrační zákon splnil svoji roli a je možné mluvit o jeho zrušení.

O tom se nakonec ve sněmovně skutečně jednalo, na popud komunistů. A kdyby se proti normě nepostavili koaliční lidovci, mohlo být Česko bez lustračního zákona. Lustrace se nové koalice přímo dotkly – Andrej Babiš totiž nebyl schopný předložit negativní lustrační osvědčení a Sobotka za jeho navržení málem musel platit pokutu. Koalici nakonec pomohl prezident Zeman – Babiše jmenoval výměnou za to, že sněmovna v prvním kole podpoří novelu služebního zákona.

Ten sněmovna nakonec schválila začátkem září. A právě kvůli novému služebnímu zákonu už napříště ministři lustrační osvědčení nebudou muset předkládat. Poslední námitky vznesla v úterý pravicová opozice, která lustrace pro ministry a jejich náměstky zkusila načíst do doprovodné normy ke služebnímu zákonu. Mimo jiné proto, že většina spisového materiálu někdejší Státní bezpečnosti byla odkopírována do Moskvy a při současném chování Ruska prý hrozí velké riziko, že budou moci být ministři, kteří by se jinak kvůli nedoložení negativní lustrace do vlády vůbec nedostali, vydíratelní.

O lustracích pro ministry se hlasuje v pátek (po uzávěrce Týdeníku ECHO – pozn. red.). Je ale téměř jisté, že je většina ve sněmovně smete ze stolu.

„Nám tady 25 let něco vadilo, protože jsme odmítali struktury, které páchaly bezpráví a násilí na obyvatelstvu. Ale teď začínáme bojovat se zapomínáním. Relativizujeme minulost a jsme ochotni mluvit o tom, že by lustrace skončily. Na Ukrajině je přitom lustrační zákon jednou z nejdůležitějších věcí dneška. Nesmíme si nechat vnutit do paměti, že komunistický systém nebyl až tak špatný. To je obrovská lež a nebezpečí. Byl to totalitní režim se vším všudy,“ uzavírá Žáček.