Bývá označován za dravce nebo nájezdníka. Slovenský finančník Pavol Krúpa má stejnou podnikatelskou krevní skupinu jako majitelé finančních skupin Penta nebo J&T. Přestože se jim nevyrovná v objemu spravovaného majetku, projevuje o to větší smělost při investičních výbojích do vyhlédnutých firem, a jak se ukázalo při legendárním zbohatnutí bývalého premiéra Stanislava Grosse, nebojí se ani kontroverzních obchodů. Pro letošní léto si však třiačtyřicetiletý šéf skupiny Arca Capital vybral opravdu silné sousto – pokouší se zmáčknout kolegu z první miliardářské ligy Zdeňka Bakalu.

Zprávu o Krúpově útoku na společnost NWR, která ovládá černouhelné doly OKD, přinesly na začátku července trochu paradoxně Bakalovy Hospodářské noviny. Většinový majitel Arca prý začal skupovat akcie a dluhopisy zadlužené firmy s cílem získat vliv na její vedení a případně ho zažalovat. Po pár týdnech, posílen stovkami milionů korun, jež krátce předtím vydělal na burze díky vydařené spekulaci na růst ceny akcií operátora O2, Krúpa prozradil více. Týdeníku Euro řekl, že chce v NWR dosáhnout pětiprocentního podílu, tím získat právo svolávat mimořádnou valnou hromadu a otevřít „podezřelé“ okolnosti doprivatizace OKD nebo slavného úpisu akcií NWR. To se dá těžko přeložit jinak než jako otevřený útok na Bakalu, jenž by se bez ovládnutí dolů a prodeje akcií nadřazené společnosti pohyboval v žebříčcích boháčů mnohem níže. A ohrožený se může cítit také premiér Bohuslav Sobotka, který před více než deseti lety asistoval při přihrávce OKD Bakalovi.

Od šatů z výprodeje k milionům

Člověk nemusí trpět přemírou fantazie, aby ho napadlo vysvětlení, že Krúpa může být ve skutečnosti jen vykonavatel v cizím zájmu. Některé komentáře takový směr uvažování nadhazují. Jako pravděpodobný „beneficient“ takové akce se logicky nabízí ministr financí Andrej Babiš, jehož noviny se loni do Sobotky v souvislosti s privatizací OKD tvrdě pustily. Předseda ANO a majitel Agrofertu také nedávno svým kolegům ve vládě vyčetl, že jdou Bakalovi na ruku, když prosazují předčasné důchody pro horníky. Krúpa navíc před lety podpořil Babišovo vtrhnutí do politiky s hesly o ukončení korupce a potřebou vlády odborníků. Jsme tedy svědky pokusu o další ekonomicko-politický převrat?

Pohled na Krúpovu pestrou podnikatelskou historii nabádá spíše ke střízlivější interpretaci. Je téměř jisté, že jemu samotnému jde především o zisk neboli dosažení výkupu svého podílu Bakalou za výhodné ceny – a k tomu používá i mediální nátlak. Přinejmenším to jde dohromady s jeho stylem, který evokuje vzpomínky na období budování kapitalismu v 90. letech.

Krúpa je v zásadě klasickým typem ultraracionálního a zároveň agresivního investora, který spojuje chladnou kalkulaci s ideálně načasovanými výpady. Do vydělávání se pustil ještě za studií. Po sametové revoluci vsadil na dovoz značkového oblečení z Rakouska, kde nakupoval ve výprodejích a pak s přirážkou prodával na Slovensku. Na cestu k prvním milionům vykročil, až když začal na vysoké škole společně se spolužákem Petrem Krištofovičem prodávat pojištění nebo stavební spoření. Jako podomní finanční zprostředkovatel měl zřejmě talent, protože jednu smlouvu podepsal také s manželkou současného premiéra Roberta Fica.

Dvojice pokračovala v podnikání i po promoci na Fakultě podnikového managementu dnešní Ekonomické univerzity v Bratislavě. Podle Krúpova líčení chtěli zhodnotit příjmy z poradenství, a tak je investovali do obchodů s akciemi. Nejpozději v té době se potkávají s mladými „žraloky“ z formujících se investičních skupin. Krúpa se ocitl ve strukturách spojených s VÚB Kupónem, tehdy největším privatizačním fondem na Slovensku, který ovládla Penta a z následného rozprodeje akciových podílů povýšila do miliardové finanční biosféry. Fond původně patřil pod správce VÚB Invest Holding, jejž mateřská banka VÚB v roce 1998 prodala společnosti Eupro. Krúpa byl v této společnosti předsedou představenstva, přičemž v této funkci nahradil spolumajitele Penty Jaroslava Haščáka. Do skupiny VÚB Invest Holding patřilo několik firem, zejména ale desetiprocentní podíl v dominantním hráči na pojišťovacím trhu Slovenská poisťovňa. Penta později podíl v pojišťovně více než zdvojnásobila a akcie prodala při privatizaci koncernu Allianz.

V roce 2003 si Krúpa a Krištofovič rozdělili byznys. Každý převzal čtyři pětiny v oblasti, jíž se chtěl věnovat, a druhému nechal menšinový podíl. Krúpa zvolil investování do rizikového kapitálu v Arca Capital a Krištofovič pokračoval ve finančním zprostředkování.

Následovalo pár tučných let, během nichž Krúpa osvědčil svůj investorský talent. Jednou z prvních akcí byl nákup bývalé „Malé kovárny“ od plzeňské Škody za zhruba 150 milionů korun. Bylo to vlastně financování obchodu pro manažera Vladimíra Radu, jemuž nechtěly půjčit banky. Vznikla nová společnost Czech Precision Forge, která po restrukturalizaci začala vydělávat. Arca se z firmy stáhla po necelých čtyřech letech. Sám Krúpa později mezi nejziskovější projekty zařadil transakci s továrenskými areály BCT v Bratislavě a Dunajské Stredě, které odkoupil z konkurzní podstaty a později prodal českému developerovi Luďku Sekyrovi. Dál přitom vydělával i na prostých spekulacích s akciemi na burze – například s tituly Zentiva, ČEZ nebo Unipetrol.

Někdy ale také prohrál. Například při pokusu o získání ústecké Spolchemie, kde nejprve zainventoval do menšinového podílu, Česká konsolidační agentura však fabriku přiklepla ViaChem Group Petra Sisáka, jedné z šedých postav českého byznysu. Krúpa se později vícekrát v rozhovorech utěšoval, že je asi jediný člověk v Evropě, který dostal od Sisáka zaplaceno za akcie, a ještě vydělal. Uznal nicméně, že si výběrové řízení do Spolechemie obšlápl hůř než Sisák. Později zaznamenal pár dalších neúspěchů. Marně se pokoušel získat do nájmu Werichovu vilu na pražské Kampě a nevyšel ani plán na financování projektu Febio TV. Většinou ovšem vyhrával.

Prostředník Grossova zázraku

V českých médiích se jméno Krúpa začalo skloňovat v roce 2007. Tehdy získal expremiér Gross od bývalého náměstka ministra průmyslu za ČSSD Roberta Sýkory necelou třetinu akcií společnosti Moravia Energo za nápadně nízkou cenu 20 milionů korun. Arca Capital pak od Grosse podíl koupila za pětinásobek, aby se za necelý rok akcie přesunuly s cenou asi 150 milionů korun k většinovému vlastníkovi firmy a spolumajiteli Třineckých železáren Tomáši Chrenkovi. Krúpa vždycky tvrdil, že byl veden čistě obchodními zájmy. „Prohlížel jsem si jenom internet, co je nového v byznysu, a našel jsem tam, že Stanislav Gross prodává třetinový balík akcií této energetické firmy. Tato oblast mě zajímá, tak jsem mu zavolal, jestli bychom se nedokázali dohodnout na přiměřené ceně. Dokázali jsme,“ řekl v roce 2008 pro slovenský ekonomický týdeník Trend. Připustil jen, že investici velmi zvažoval. Chrenek a Sýkora tehdy tvrdili, že se vzájemně nesnesou, Sýkora měl ale dříve na ministerstvu na starosti právě hutnictví a jeho firma prodávala železný šrot do Chrenkových železáren. Za vlády premiéra Vladimíra Špidly, ve které byl Gross vlivným ministrem vnitra, kabinet schválil Chrenkovi dva lukrativní obchody. Sýkora sehrál důležitou úlohu také při privatizaci Mostecké uhelné nebo OKD. Společnost Moravia Energo se ještě v roce 2008 dostala do vážných finančních potíží a posléze zkrachovala.

Zhruba ve stejné době, kdy proběhl obchod s Grossem, Arca koupila za půl miliardy korun 2007 společnost Marila Balírny, která zastřešovala výrobu kávy, cukrovinek a minerálku Ondrášovka. Marila byla spojována s kontroverzním podnikatelem Tomášem Pitrem, podle Krúpy ale Pitr nefiguroval v žádných dokumentech jako spoluvlastník a neúčastnil se jednání.

Vedle Česka Krúpa zacílil také na Ukrajinu, kterou stále označuje za potenciálního „tygra Evropy“ – bez ohledu na konflikt na východě země a jeho dopady na ekonomiku. Krúpa prokázal, že umí mluvit s ukrajinskými politiky a oligarchy. Se získáváním kontaktů mu pomáhal Jozef Migaš, bývalý velvyslanec v Kyjevě, šéf slovenského parlamentu z postkomunistické Strany demokratické levice a naposledy také ambasador v Moskvě. Kromě investic do stavebních pozemků a zemědělské půdy Arca koupila podíl ve stavební firmě nebo většinu ve společnosti ChezaRa, dodavatele komunikačních systémů pro ruské kosmické programy. K jednomu z mála prosperujících ukrajinských podniků se Krúpa dostal díky tomu, že jeho původní spoluvlastníci se rozhádali a souhlasili s prodejem svých podílů.

Prodat vše, co prodat jde

Nástup finanční krize znamenal pro Krúpu částečné vystřízlivění. „V té době jsme si řekli, že musíme být na všechno připraveni, tedy na to, že budeme potřebovat hotovost. Takže všechno, co se dalo v té době prodat, jsme prodali,“ vzpomínal po letech. Týkalo se to například 60% podílu v internetovém prodejci Kasa.cz. Z Marily si Krúpa nechal pouze Ondrášovku, výrobu káv a sušenek prodal polské firmě Mokate. Škrobárnu Natura zase prodal skupině Europasta. Zatímco dříve Arca kupovala takřka vše, co bylo atraktivní, po krizi se více soustředí na některé sektory – energetiku (zejména fotovoltaické elektrárny a bioplynové stanice), potravinářství a reality.

Z posledních let je třeba jmenovat dvě kauzy, v nichž se Krúpa angažoval. Z první, která se týkala sporu mezi ČEZ a menšinovými akcionáři Severomoravské energetiky, vyšel se ziskem přes 160 milionů. Krúpa vsadil na to, že soud se přikloní na stranu akcionářů, kteří se před lety nespokojili s nabízenou výkupní cenou od ČEZ. Koupil firmu, která soustředila jejich nároky a dosáhla mimosoudního vyrovnání a vyplacení téměř 350 milionů korun. Původně přitom akcionáři požadovali asi jen 20 milionů. Transakce vyvolala trestní oznámení na šéfa ČEZ Daniela Beneše, Finanční analytický útvar na několik měsíců zmrazil zmíněný Krúpův podíl.

Také druhý případ se týká energetiky. Krúpa před lety získal nárok na desetinový podíl v dodavateli elektřiny Bohemia Energy. Koupil ho od Tomáše Bárty, který se dostal do sporu s majitelem firmy Jiřím Písaříkem. Situace se postupně zkomplikovala, když se Krúpa rozkmotřil s Bártou. Nyní od něj požaduje splacení dluhů a hrozí mu, že se spojí s dosavadním společným nepřítelem Písaříkem.

Krúpa označuje sám sebe za Čechoslováka, větší zázemí má ale stále na Slovensku. V Praze není příliš známo, že jeho starší bratr Jozef je starostou „milionářské“ bratislavské čtvrti Záhorská Bystrica. Dříve šéf Arca Capital hrával vodní pólo a několik let trénoval triatlon. Zda mu sportovní elán pomůže v tažení proti ostentativnímu kuřákovi doutníků Bakalovi, se ukáže během následujících týdnů či měsíců. Fanoušků nebude mít málo.