Co s Uberem? Soud musí znovu rozhodnout o jeho zákazu v Brně
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Krajský soud v Brně musí do sedmi dnů znovu rozhodnout o návrhu na předběžné opatření, v němž společnost Lido Taxi Radio a Brno jako vedlejší účastník řízení požaduje, aby v Brně společnost Uber nemohla poskytovat své služby, které jsou obdobou taxi.
Vrchní soud v Olomouci původní předběžné opatření zrušil kvůli nedostatečnému odůvodnění a věcné nepřezkoumatelnosti, vyplývá z usnesení Vrchního soudu, které novinářům poskytlo Brno. Uber prostřednictvím mluvčí Miroslavy Jozové ČTK sdělil, že doufá, že bude moct co nejdříve obnovit spolehlivou a transparentní dopravu na jedno kliknutí pro tisíce uživatelů.
Firma nyní může znovu svoji službu UberPOP poskytovat. Pokud by však soud předběžné opatření vydal znovu, musela by opět skončit. Uber spustil v Brně svoji službu 1. února. Lidé si díky aplikaci mohli zavolat řidiče, který je odvezl na požadovanou adresu. Klient pak zaplatil za čas strávený na cestě a ujeté kilometry.
Řidiči jezdili buď pro společnost nebo jako živnostníci, kteří si přivydělávali jízdou ve vlastním autě. Klasičtí taxikáři se proti službě ohrazují jako nekalé konkurenci, která nedodržuje požadavky kladené na taxislužbu. Vadí jim, že vozidla, která jezdí pro Uber, nemají taxametr, nejsou označena jako taxi a řidiči nesplňují podmínky dané vyhláškou o taxislužbě.
Krajský soud v dubnu předběžným opatřením zakázal firmě služby poskytovat. Zdůvodnil to tím, že firma porušuje několik ustanovení zákona, který provoz taxi upravuje. Nelze poskytovat služby, když k tomu řidiči nemají oprávnění, auto není označené jako taxi nebo nemá taxametr. Krajský soud v květnu zamítl i návrh Uberu na zrušení předběžného opatření, a proto firma podala odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci.
Ten v usnesení konstatoval, že „je třeba, aby soud prvního stupně ve svém novém rozhodnutí zcela jasně a přesně formuloval své myšlenkové pochody, které vyústí v závěr, zda v daném případě lze návrhu na nařízení předběžného opatření vyhovět, či nikoli; své úvahy a závěr řádně odůvodnil tak, aby jeho rozhodnutí bylo věcně přezkoumatelné“.