Pět Čechů unesených loni v červenci v Libanonu je už přes týden doma. Ale u těch, kteří rukojmí dostali zpátky do vlasti, to na vyznamenání nevypadá. Rozhodně pro ně nechystají metál ve Spojených státech. Výměnou za pětici podivuhodných cestovatelů totiž česká vláda propustila z pankráckého vězení dva libanonské rodáky, kteří byli v USA obviněni z podpory terorismu, přestože český soud předtím už rozhodl o jejich vydání za oceán.

Jde zřejmě o historicky první případ, kdy spojenecký stát odmítl v podobné záležitosti Američanům vyhovět. „Jsme zděšeni,“ reagovalo na propuštění Alího Fajáda a Chálida Marabího velvyslanectví USA v Praze a rozhořčení vyjádřilo i americké ministerstvo zahraničí. Mluví se o tom, že česko-americké vztahy spadly na nejhorší úroveň od roku 1989.

„Pokud vím, je to jediný případ, kdy byli propuštěni lidé, kteří už byli ve vydávacím procesu do USA. To bude mít velmi negativní dopad na spolupráci mezi českými a americkými zpravodajskými službami a také službami dalších evropských zemí. Neřekl bych, že vztahy budou nepřátelské, ale uváznou na mrtvém bodě,“ domnívá se Joseph Wippl, který přednáší mezinárodní vztahy na Bostonské univerzitě a předtím třicet let působil na vysokých postech v CIA, mimo jiné jako šéf její rezidentury v Německu a poté coby ředitel evropské divize agentury.

Podle někdejšího předního zpravodajce jsou účinnější způsoby, jak dostat rukojmí domů. „Je problém vyjednávat s lidmi, kteří drží rukojmí, protože jim dáváte možnost udělat něco podobného i v budoucnu. Navíc v tomto případě šlo o velmi špatné vyjednávání,“ říká Wippl v telefonickém rozhovoru z Bostonu.

V Česku to ale všichni stejně jako Američané nevidí. „Vládě bych zatleskal, protože se jí podařilo dostat občany domů,“ uvedl pro Český rozhlas předseda bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny Roman Váňa (ČSSD). Zato opozice ve stejné chvíli volala po hlasování o nedůvěře kabinetu Bohuslava Sobotky.

Jako většinou ve špionážních kauzách ani tento příběh není tak jednoduchý a černobílý, jak to mnohým na první pohled připadá. „Jak si teď můžeme stěžovat na Čechy, když USA před pouhými třemi týdny vyměnily sedm Íránců obchodujících se zbraněmi za pět Američanů zatčených v Teheránu?“ namítá bývalý zpravodajec CIA na Blízkém východě Robert Baer v narážce na lednovou výměnu korespondenta listu Washington Post Jasona Rezaina a dalších čtyř občanů USA zadržovaných v Íránu za skupinu Íránců odpykávajících si trest v amerických věznicích. „To byla přece také výměna rukojmích,“ říká v telefonátu z domovského Colorada muž, jejž ve filmu Syriana ztvárnil George Clooney.

Případ, který otřásá politikou i tajnými službami, vyvolává spoustu otazníků, které v dohledné době zodpovězeny nebudou. Osoby a obsazení špionážní kauzy s prvky thrilleru i tragikomedie ale známe už teď. Pokusme se tedy o její rekonstrukci.

Dlouhá a nebezpečná šaráda

Úvodní akční scéna se odehrála před necelými dvěma roky v pražském hotelu Sheraton. Pátého dubna 2014 tam vtrhlo policejní komando a zatklo tři muže libanonského původu, Alího Fajáda, Chálida Marabího a Faouziho Jabera, kteří právě dojednávali prodej zbraní s chlapíky, kteří se jim představili jako zástupci Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). „Kolumbijci“ ale byli ve skutečnosti americkými agenty agentury DEA, potírající nelegální obchody s drogami a zbraněmi, a nad Fajádem a jeho partou sklapla jimi nastražená past. Skončili v pankrácké vazbě a začal jejich vydávací proces do Spojených států, jež uplatňují takzvanou extrateritoriální jurisdikci a vyhrazují si právo soudit na svém území občana jakékoliv země, kterého označí za podporovatele teroristické organizace. A to i takového, jejž do zakázaného obchodu vtáhnou nastrčení provokatéři. „Pokud by od Fajáda, Jabera a Marabího získala organizace FARC rakety země-vzduch, teroristé by je pak použili proti vrtulníkům americké armády a kolumbijské vlády a zabili by tam desítky lidí,“ citoval loni magazín Reportér obžalobu, kterou na pražský městský soud poslal newyorský federální prokurátor Preet Bharara, jejž časopis Time mimochodem zařadil mezi stovku nejvlivnějších lidí na světě.

„Zatčení Alího Fajáda a spol. bylo výsledkem dlouhé a nebezpečné šarády, takzvané dangle operation (volně přeloženo operace s návnadou – pozn. red.), při níž agenti DEA doslova riskují své životy,“ hájí postup amerických úřadů historik z Bostonské univerzity a expert na zpravodajské služby Igor Lukeš, který případ sleduje. Agenti DEA v Praze předstírali, že Fajádovi nabízejí výměnu narkotik za zbraně, jež Libanonec slíbil obstarat na Ukrajině. „Přelstít zkušené harcovníky jako Fajád není vůbec jednoduché, protože hlupáci a naivkové v těchto vodách plných žraloků dlouho neplavou,“ dodává Lukeš. Když bylo americké ministerstvo spravedlnosti přesvědčené, že agenti DEA na Fajáda shromáždili dost informací, které by obstály před americkým soudem, rozhodli se riskantní operaci ukončit a podezřelé zatknout. „Mohli to udělat jinde, ale udělali to v Praze, protože věřili svému českému spojenci,“ poznamenává Lukeš.

Kromě Fajáda byl mezi zatčenými zmíněný Marabí, rovněž libanonský rodák, žijící v západoafrickém Pobřeží slonoviny. Podle amerických žalobců jde o překupníka drog, stejně jako v případě třetího muže jménem Jaber, který se zdržoval rovněž v západní Africe. Nejsledovanější postavou v trojici je ovšem osmačtyřicetiletý Fajád, u nějž je pozoruhodné, že se v roce 1989 přestěhoval z Libanonu na Ukrajinu, má také ukrajinské občanství, mluví plynně rusky a u pražského soudu řekl, že pracoval jako zástupce kyjevské státní firmy Ukrspecexport obchodující se zbraněmi. To bylo ale ještě před „Majdanem“, Fajád byl údajně dokonce poradcem sesazeného prezidenta Viktora Janukovyče.

Jak loni napsal magazín Reportér, tři měsíce po Fajádově pražském zatčení poslala ukrajinská ambasáda na pražský soud dopis, v němž poznamenává, že Fajádův případ „může mít politický charakter“. Spekuluje se o tom, že Fajád může být pro Američany cenný také kvůli své znalosti pozadí obchodů se zbraněmi v současném ukrajinsko-ruském konfliktu.

Ozvala se i libanonská diplomacie, která před rokem poslala pražskému soudu překvapivou informaci, že Fajád je od roku 2001 spolupracovníkem libanonské rozvědky řízeným přímo jejím ředitelem Alím Nuredínem. Reportér citoval zprávu libanonské chargé d’afffaires Roly Hamdanové, podle níž Fajádova role v celém případě nebyla prodávat zbraně Kolumbijcům, ale přinášet informace o druhém muži ze skupiny, Jaberovi, jejž kvůli obchodu se zbraněmi libanonský stát údajně považuje za nebezpečnou osobu. Jaber je jediným mužem z trojice, který nebyl minulý týden vrácen do Libanonu, zůstal údajně ve vazbě v Praze a jeho další osud je nejasný.

Podle některých libanonských zdrojů, například serveru Ya Libnan, je Fajád operativcem Hizballáhu, šíitského hnutí napojeného na Írán, které má zastoupení v libanonském parlamentu. USA Hizballáh teprve loni škrtly ze seznamu teroristických organizací.

Pánové, pojeďte na výlet do Libanonu

Brada Fajádovi a spol. spadla v dubnu 2015, kdy pražský soudce Luboš Vrba rozhodl o vydání trojice do USA. Krátce poté vstoupil do hry jeden z pražských Fajádových advokátů, Jan Švarc, a začal organizovat cestu do Libanonu, prý s cílem obstarat další podklady pro obhajobu. Účast na výletu, na nějž dostal peníze od Fajádovy rodiny, nabízel několika českým novinářům. Jediní, kdo nakonec souhlasili, byli dva redaktoři lokální televize z Jindřichova Hradce Miroslav Dobeš a Pavel Kofroň. Čtvrtým cestujícím byl překladatel Adam Homsi. Z dnešního pohledu největší návnadou pro budoucí únosce byl pátý muž: důstojník Vojenského zpravodajství Martin Psík. Ten podle deníku Právo měl na starosti pátrání po českém kuchaři Pavlu Hrůzovi, uneseném v březnu 2015 na ropných polích v Libyi. Psík údajně dostal echo, že v Libanonu jej čekají informace, jež mohou vést k Hrůzově vypátrání a propuštění. Podle všeho se tahle senzační zvěst dostala k vojenským zpravodajcům přes advokáta Švarce. Ten v České televizi připustil, že s vojenskými špiony jednal, ale zda s nimi mluvil přímo o Hrůzovi, nechtěl prozradit.

Pětice tedy odjela do Libanonu. Jejich telefony se odmlčely 18. července 2015 v údolí Bikáa, kam Švarce a čtyři zmíněné Čechy neodvezl nikdo jiný než bratr vězněného Alího Fajáda. Švarc po návratu v televizi popsal, že je přepadla skupina zakuklených ozbrojenců a vezla spoutané pět hodin na neznámé místo. Švarc ujišťoval, že kauza Fajád únosce nezajímala, a když s nimi advokát o ní chtěl mluvit, setkal se prý se zcela odmítavou reakcí. „Jeden už se naštval a zařval, že o Fajáda jim vůbec nejde a ať držím hubu,“ tvrdil Švarc, který prý netušil z jaké skupiny či organizace únosci pocházeli. Češi a také Fajádův bratr byli vězněni na různých místech sedm měsíců, během nichž prý nespatřili denní světlo. Až letos na konci ledna byla šestice odvezena k obydlené oblasti a propuštěna se slovy, ať si v nejbližší vesnici sami najdou pomoc. Poté byli Češi vyslýcháni tři dny libanonskou tajnou službou a 4. února přiletěli vojenským speciálem do vlasti. Ve stejný den byli z vazby propuštěni Fajád a Marabí a ihned zamířili do Libanonu.

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) totiž rozhodl, že navzdory verdiktu českých soudů (o vydání Libanonců do USA odvolací soud definitivně rozhodl v prosinci) Američanům nevyhoví a pustí muže na svobodu. Ministr obrany Martin Stropnický (ANO) jako jediný z vlády veřejně promluvil o tom, že šlo o výměnu za propuštěné Čechy. Ostatní ministři předstírali, že osvobození unesené pětice a pardon mužům usvědčeným Američany spolu nesouvisí. USA proti propuštění Fajáda a Marabího ostře protestovaly.

Nepřátelský akt vůči naší zemi

Výměny špionů se staly součástí dějin tajných služeb. Ve čtvrtek 11. února například uplynulo třicet let od výměny československého komunistického agenta v CIA Karla Köchera za sovětského disidenta obviněného ze špionáže Anatolije Ščaranského, k níž došlo v roce 1986 na Glienickém mostě u Berlína. „Tohle však nebyla klasická výměna špionů, ale libanonská prasárna, jejich nepřátelský akt vůči naší zemi,“ prohlašuje o letošním handlu bývalý ředitel Vojenského zpravodajství Ándor Šándor. Generál komentuje fakt, že český zpravodajec Psík podle všeho padl do léčky připravené libanonskou tajnou službou, jejímž cílem bylo osvobodit jejich člověka.

„Sledují zahraniční špionážní aktivity a pak se rozhodují, koho a kdy zadržet, aby je mohli použít pro vyjednávání o propuštění svých lidí. Samozřejmě se to týká hlavně zajatých Izraelců, i když ne všichni, koho lapí, jsou skutečnými špiony,“ říká Šmuel Bar z Institutu pro politiku a strategii v izraelské Hercliji, když mluví jedním dechem o libanonské tajné službě a Hizballáhu. „Libanonská rozvědka je zcela infiltrovaná Hizballáhem a je velmi těžké odhadnout, kdo stojí za čím,“ poznamenává Bar, který působil přes dvacet let v izraelských tajných službách.

Experti na zpravodajské služby z řad jejích bývalých příslušníků se zcela neshodnou, v čem spočívá největší průšvih výměny Psíka za Fajáda a jaké bude mít následky. „Každý se chová podle zásady ‚bližší košile než kabát‘. Američané mají za povinnost se rozčilovat a my to vyslechnout, ale uplyne půl roku a budou jiné kauzy,“ myslí si bývalý šéf BIS Jiří Růžek. „Američané musí pochopit, že stát udělá vše pro to, aby se jeho občané dostali zdraví a živí domů. Oni by přece nejednali jinak, taky by se vykašlali na Českou republiku a pro své občany by to udělali,“ míní někdejší ředitel civilní rozvědky Karel Randák.

Ve vzduchu létá také nevyjasněná záhada, jak mohlo jít Vojenské zpravodajství do obrovského rizika s vysláním svého člověka do Libanonu, když v české vazbě seděl významný libanonský agent, a situace tedy přímo volala po tom, aby Libanonci po nabízené kořisti sáhli. Podle některých médií bylo na vině selhání komunikace mezi civilní rozvědkou, která o Fajádově agentství věděla, zatímco vojenská ne. Tato verze se však nezdá příliš pravděpodobná, protože o tom, že Fajád je spolupracovník libanonské rozvědky, psal už loni zmíněný magazín Reportér, navíc tuto informaci pocházející od libanonské diplomacie musel mít řadu měsíců i Černínský palác.

Pojede to dál

„Českou zpravodajskou službu bych nevinil. Rozhodla se jít do rizika a to je součástí zpravodajské práce. Hlavní chybou bylo propuštění těch lidí a to bylo myslím politické rozhodnutí,“ říká bývalý šéf evropské sekce CIA Joseph Wippl. A právě tento krok české vlády podle něj nyní způsobí to, že zamrzne spolupráce tajných služeb obou států. Podle Wippla by ale nekomunikace neměla být fatální, třeba v případě přímého ohrožení českých občanů. „Pokud se český občan ocitne ve vážném nebezpečí, takovou informaci bychom českým službám předali, neudělat to nedovolí morální zásady,“ ujišťuje bývalý operativec.

Po kritice českého řešení libanonské kauzy ale sám zpravodajský veterán Wippl připomíná skandál, který se neblaze zapsal do amerických dějin jako aféra Írán-Contras. V roce 1986 vyšlo najevo, že USA prodávaly ilegálně zbraně Íránu, přestože ten byl pod mezinárodním embargem, a pokoušely se tak dosáhnout propuštění sedmi amerických rukojmích zadržovaných shodou okolností v Libanonu organizací napojenou na Írán.

„Český případ není první, kdy docházelo k výměně rukojmích, protože to v minulosti dělaly USA, Francie nebo Německo,“ dodává legenda CIA Robert Baer. „Je to zřejmě první případ, kdy se znemožnilo vydání někoho do USA, ale upřímně, mně ta Fajádova kauza připadá důkazně slabá. Kdyby měli na svědomí životy Američanů, to by bylo něco jiného. Ale obchody s FARC? To je celkem standardní agenda Hizballáhu, který má operativce v celé Evropě, jsou přes styčné důstojníky v kontaktu s různými vládami a USA ty státy za to netrestá. Ve Washingtonu nyní ale mají představu, že se obchodům Hizballáhu se zbraněmi udělá přítrž, a o to se v tomhle případě zřejmě snaží,“ domnívá se Baer a dodává: „Mám obavu, že i kdyby uvěznili třeba stovku lidí, pojede to dál.“

Fajád zmizel, temné obchody možná budou pokračovat, ale „jeho“ operace v Česku zanechala jeden velmi hmatatelný výsledek: nebývalou roztržku s důležitým spojencem. Z toho bude mít větší radost spíše někdo jiný než Hizballáh. „Fajádovo napojení na předchozí ukrajinskou vládu je zajímavé. Tímto směrem by vyšetřování toho, co se stalo, mělo určitě jít také,“ poznamenává veterán CIA Wippl.