To téma se vrací jako bumerang. A několik posledních let s větší intenzitou. Katalánci, tedy nemalá část z nich, se chtějí odtrhnout od Španělska a mít vlastní stát. Nyní separatisté ve svém tažení za nezávislost přitvrdili: katalánský prezident Artur Mas na konci září podepsal dekret, jímž svolal na 9. listopadu hlasování o nezávislosti Katalánska, a započal tak další fázi boje s centrální vládou.

Ve čtvrtek 11. září byly ulice Barcelony od rána živější než obvykle. V centru katalánské metropole postávaly hloučky lidí oblečených do žluté a červené. Odpoledne se již davem červeno-žlutých, kteří se na hlavních barcelonských tepnách Gran Via a Avenida Diagonal (ulice tvoří z ptačího pohledu písmeno V) postupně řadili do červených a žlutých pruhů, nedalo projít. Takřka každý z účastníků barevného průvodu nesl nějaký transparent. „Ara es l'hora“ neboli „Teď je ten správný čas“, hlásal jeden. Na jiném stálo: „Devátého listopadu budeme hlasovat a zvítězíme.“

Aby bylo jasno, žlutá a červená jsou národní barvy Katalánců, které zdobí jejich vlajku. A datum 11. září, jakkoli je známější kvůli jiným událostem, je dnem, kdy severovýchodní španělský region slaví národní svátek zvaný Diada. Ono datum je pro Katalánce připomínkou paradoxně neveselé události, kdy jejich vojsko podlehlo Španělům ve válce o španělské dědictví. Porážka nicméně připomíná někdejší suverenitu regionu a zastánci nezávislosti na ně tradičně svolávají masové demonstrace. Zejména v posledních letech. Od roku 2012, kdy do ulic vyšel rekordní počet lidí – kolem dvou milionů –, se množství účastníků vždy pohybuje v řádu statisíců. Loni vytvořili demonstranti 400 kilometrů dlouhý lidský řetěz. Letos se seřadili do písmene V, jímž vzkázali do Madridu, že chtějí hlasovat (španělsky votar) o své budoucnosti. Organizátoři akce odhadli počet účastníků na 1,8 milionu.

Skotské naděje

Letošní demonstrace probíhala v obzvlášť napínavé atmosféře. Konala se pouhý týden před očekávaným referendem o nezávislosti Skotska, od jehož výsledků si Katalánci slibovali povzbuzení, a jen dva měsíce před termínem, v němž mají v plánu o své budoucnosti sami hlasovat. Tři sta let od zmiňované porážky z roku 1714 chce katalánská vláda protlačit hlasování, které by ukázalo, jaká je vůle obyvatel severovýchodního regionu.

Volání po odtržení od Španělského království se začalo ozývat silněji poté, co udeřila světová finanční krize. Na Španělsko dopadla obzvlášť drtivě, přičemž Kataláncům vadilo, že v rámci rozpočtu země příliš doplácejí na ekonomicky slabší regiony. K vzestupu katalánského nacionalismu přispělo i jisté okleštění autonomního statutu z roku 2010, kdy Ústavní soud vyhověl připomínkám Lidové strany (PP). Tento krok vedl k tomu, že v Katalánsku vyhrála ve volbách strana Konvergence a jednota (CiU) v čele se současným prezidentem regionu Arturem Masem, zastáncem odtržení od Španělska.

Mas od samého počátku udělal z nezávislosti Katalánska své hlavní politické téma. Tlačil na centrální vládu, aby s Katalánci jednala o možném odtržení, podporoval masové demonstrace... Madrid ale nechtěl o změnách slyšet. Mas proto začal plánovat referendum a datum jeho konání stanovil právě na letošní podzim. Nedbal napomínání lidoveckého španělského premiéra Mariana Rajoye, že jeho snažení je marné. Že referendum by bylo v rozporu se španělskou ústavou. Mas nejprve začátkem září protlačil katalánským parlamentem zákon, na jehož bázi může regionální prezident jistý typ lidového hlasování svolat. A sice takový, který místní vládě umožňuje zjistit názor občanů na jakoukoli veřejnou záležitost týkající se regionu. Koncem září pak podepsal dekret, jímž referendum svolal na 9. listopadu, a zároveň spustil kampaň, která měla lidi přilákat k hlasovacím urnám. Domníval se, že prosazením zákona o plebiscitech a zvolenou formou referenda (výsledky nebudou závazné a lidé nebudou odpovídat ano/ne, ale dostanou více otázek) na španělskou vládu hrozící ústavou vyzrál. Jenže...

Rajoyův kabinet zareagoval na kroky katalánského prezidenta bleskově. Jen dva dny poté, co Mas odložil pero, předložila centrální vláda námitky Ústavnímu soudu. Ten její připomínky do dalšího dne uznal a referendum dočasně zrušil.

Žádný plán B

Mas byl nucen lehce zvolnit. Raději zrušil kampaň s odůvodněním, že jde o dočasné opatření, jež má chránit zaměstnance katalánských institucí, kteří by mohli být popotahováni policií. Podal nicméně odvolání k Ústavnímu soudu a dále tvrdí, že „9N“, tedy hlasování 9. listopadu, bude. „Není žádný plán B, náš jediný plán je jít hlasovat,“ uvedl Mas poté, co Ústavní soud bleskurychle pozastavil referendum.

Zdá se, že prezident má v úmyslu slib dodržet. Jenže ustojí tlak z centra a také tlak ostatních separatistických stran, které mu nedovolí Madridu ustoupit? Počátkem října sice ustavil – jakožto další projev vzdoru vůči centrální vládě – cosi jako volební komisi, jež má dohlížet na průběh referenda. Rajoyův kabinet ovšem Masův tah opět obratem napadl u soudu. Pokud Mas půjde proti Ústavnímu soudu a bude pokračovat v přípravách plebiscitu, může ho tvrdohlavost přijít draho. Odborníci na trestní právo se shodují, že ho bude možné vinit ze zneužití pravomoci, neposlušnosti, nedbalosti či pobuřování.

Navíc vůbec není jisté – bude-li 9. listopadu hlasování –, že zvítězí separatisté. Průzkumy ze srpna naznačují, že tábory příznivců i odpůrců nezávislosti jsou vyrovnané. Preference se ale mění každou chvíli – na veřejné mínění působí řada faktorů, které mohou do výsledků promluvit. Jde třeba o přístup španělské vlády, která od počátku říká, že referendum v Katalánsku nepřipadá v úvahu, neboť půjde o protiústavní akt.

Neústupnost Madridu přihrála řadu sympatizantů katalánské vládě. A to nejen z řad nerozhodnutých, ale i z tábora odpůrců nezávislosti. Nejde přece jen o předmět hlasování, tedy nezávislost, ale především o to, mít možnost rozhodnout se. A tu Rajoyova vláda Kataláncům upírá. „Kdo by nepodporoval právo na svobodnou volbu? Předmět onoho listopadového hlasování je nejednoznačný, což je velký úspěch kampaně katalánské vlády,“ myslí si José Juan Toharia ze společnosti Metroscopia, která provádí průzkumy veřejného mínění.

Velký vliv na rozhodování lidí může mít také skandál, jenž Katalánskem otřásá od letošních prázdnin. Někdejší katalánský prezident a významný představitel separatistického proudu Jordi Pujol přiznal, že si v době, kdy se pohyboval ve vysoké politice (v prezidentské funkci strávil šest volebních období), ukládal na zahraniční konta obří sumy. Šlo přitom o tajné peníze, jelikož je nikdy nepřiznal domácím úřadům. Jelikož Pujol byl zakladatelem strany, jež nyní v Katalánsku vládne, mohou naopak ztrácet body separatisté.

„Nebude to snadné. Házejí nám klacky pod nohy, ale věřím, že to zvládneme a že se toho dožiji,“ svěřila se novinářům během zářijové demonstrace šestaosmdesátiletá účastnice Lourdes Castellseguerová, zastánkyně samostatného Katalánska. Odhadovat, zda se jí přání splní, jde jen těžko. Sebevědomé vystupování katalánské vlády stále častěji kalí pochybnosti a strach.