Díra do Evropy za 200 milionů
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Multidetektorový CT tomograf Siemens Definiton AS koupila ostravská fakultní nemocnice v roce 2009 za 28,4 milionu korun včetně DPH, i když tehdy byl k dostání za 18 milionů. Předražení dosahuje 58 procent. Tak zní nejhorší zjištění ministerstva financí při kontrole dotačního programu IOP, kterou podniklo na zakázku Evropské komise. Týdeník ECHO získal data od účastníků kontroly.
„Evropští“ auditoři se soustředili na nákup zdravotnické techniky za peníze z dotačního programu IOP a zjistili, že nejvíc se předražovalo, když nemocnice před pěti lety pořizovaly přístroje pro onkologická a traumatologická centra. Takové zjištění úplně nepřekvapuje, protože vysoké ceny byly nápadné dokonce laikům už ve zmíněném roce 2009. Audit přesto přinesl důležitou novinku. Experti prozkoumali podrobně všechny parametry přístrojů a mohli přesně stanovit rozdíl, o kolik se liší nákupní cena od obvyklé tržní ceny, za kterou se tehdy přístroje běžně kupovaly.
Například vysoce výkonný CT tomograf koupila královéhradecká fakultní nemocnice s předražením skoro sedm milionů, tedy o 25 procent, ostravská nemocnice pořídila skiaskopický rentgen za dvanáct milionů, o pětinu nad obvyklou cenou.
Onkocentra a traumacentra tehdy nakoupila přístroje dohromady za 1,9 miliardy. V pravděpodobném případě, že nákupy byly v průměru o pětinu vyšší, přišla Evropská unie bez užitku o 200 milionů. Brusel si může od České republiky tuto částku vybrat koncem roku na pokutách.
Všichni předražují stejně
Hlavním zjištěním evropské kontroly je však něco jiného. Dodavatelé předražovali některé přístroje zhruba stejně. Například magnetickou rezonanci o výkonu 1,5 Tesly nakoupilo onkocentrum v Hradci Králové za 34,989 milionu, liberecká krajská nemocnice za 34,999 milionu a nemocnice v Praze-Motole za 33,898 milionu, přitom obvyklá cena podle auditu dosahovala 25 milionů.
Nemocnice pořizovaly různé přístroje Siemens a Philips, dodavateli byly různé kompletační firmy Amedis a Puro-klima. Výsledek auditu proto otevírá důležitou otázku – jak mohly nemocnice dojít ke stejnému předražení.
Odpověď nabízí starší audit společnosti KPMG zaplacený v roce 2011 ministerstvem zdravotnictví, který hodnotil nákupy všech tří set přístrojů pro onkocentra a traumacentra. V závěrečné zprávě KPMG upozorňuje, že se nemocnice držely maximálních cen, které stanovilo ministerstvo zdravotnictví. Ministerstvo dnes neodpovídá na dotaz, jak k těmto vysokým cenám došlo, s odůvodněním, že nemá k dispozici výsledky evropské kontroly: „Bez konkrétního materiálu se nemůžeme vyjádřit k otázkám, které jsou s ním spojené,“ vysvětluje ředitel odboru komunikace Jan Štoll.
Audit KPMG nejde podezírat ze zaujatosti proti ministerstvu, protože jeho postup chválí. „Limity, které stanovilo ministerstvo zdravotnictví, sehrály vysoce pozitivní roli a je pravděpodobné, že tato omezení jednotkových cen zajistila významnou úsporu,“ stojí v auditu. Pochvalu auditoři zdůvodnili tím, že většina nemocnic organizovala veřejné soutěže na nákup přístrojů neortodoxním způsobem. Každý dodavatel musel doložit vysoký obrat, a proto se mohly zúčastnit jen tzv. kompletační firmy. Celkem 80 procent přístrojů dodalo pět z nich v čele s Puro-klimou a Hospimedem. Dodavatelé navíc postupovali tak, jako by se navzájem dohodli. Společnost KPMG kontrolovala nákup celkem 300 položek a pouze v osmadvaceti případech se přihlásil víc než jeden zájemce. Audit tím upozorňuje, že si dodavatelé mohli diktovat ceny a že vyšším nákladům zabránily právě ministerské limity.
Dvě obvyklé ceny
I když audit KPMG popisuje mechanismus, kterým se došlo k vysokým cenám, přesto tyto ceny označuje za přiměřené. U pětiny z tří set hodnocených přístrojů sice uvádí, že přesáhly obvyklou tržní cenu, v průměru však předražení nepřekračuje hranici 3,5 procenta. Závěrečná zpráva tento přešlap vysvětluje nepředvídatelnými tržními vlivy, jakými jsou třeba změny měnových kurzů. „I když došlo v dílčích případech k nákupu za vyšší ceny, KPMG to nepovažuje za zásadní pochybení,“ shrnují autoři auditu. To je ovšem v rozporu se zjištěním evropské kontroly, podle níž se v některých onkologických či traumatologických centrech platilo o desítky procent nad úrovní obvyklých cen.
Konflikt dvou expertních názorů mohou do značné míry rozsoudit údaje ministerstva pro místní rozvoj o tom, jak v roce 2009 nakupovaly jiné tuzemské nemocnice. Krajská Nemocnice v Českých Budějovicích, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze a Fakultní nemocnice U sv. Anny v Brně tehdy nakoupily magnetické rezonance s výkonem 1,5 Tesly za 25–26 milionů bez DPH, tedy v zásadě na úrovni obvyklých cen stanovených evropským auditem. Rezonance pro budějovickou a pražskou nemocnici musely mít zhruba stejné parametry, protože byly rovněž určeny pro onkocentra. Ústavy se vyhnuly vyšším cenám zřejmě z toho důvodu, že na rozdíl od většiny nemocnic nedaly přednost kompletačním firmám a nakupovaly přímo od výrobce.
Z evropského auditu tedy vyplývá jiný příběh než od auditorů KPMG. Ministerstvo zdravotnictví stanovilo limit vysoko nad obvyklými cenami. Ředitelé nemocnic pak nastavili pro veřejnou soutěž diskriminační podmínky, které splnily jen kompletační firmy. Tyto firmy si pak rozdělily dodávky pro jednotlivé nemocnice. Vysokou marži kompletačních firem tedy umožnil chybný cenový odhad úředníků, o jejich případné dohodě s manažery kompletačních firem však lze nejvýš spekulovat.
Klíčová role ČVUT
Na další pozoruhodnou otázku, jak KPMG došlo k příliš vysokým „obvyklým cenám“, existuje jen přibližná odpověď. Důvodem je fakt, že se zúčastnění vyjadřují k citlivé otázce jen opatrně.
„Oslovili jsme experty Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT za účelem objektivního a nezávislého posouzení všech cenotvorných faktorů zdravotnické techniky kvůli posouzení cen obvyklých,“ popisuje průběh auditu z roku 2011 partner KPMG František Dostálek, podle kterého se jiná tuzemská pracoviště mohou s erudicí biomedicínské fakulty jen těžko srovnávat. Obvyklé ceny z auditu KPMG proto stojí na expertizách fakulty: „Zapojení odborníků ČVUT považujeme za klíčové pro správnost, objektivnost, nezávislost a úplnost auditu a nepochybujeme o jejich profesionálním přístupu k posouzení cen zdravotnické techniky,“ uvádí partner KPMG.
Pražská technika se ovšem od auditu do značné míry distancuje. „Fakulta biomedicínského inženýrství nestanovila obvyklé ceny, její experti pouze spolupracovali s experty KPMG na odborném posouzení cen a parametrů jednotlivých přístrojů,“ odpověděl rektor ČVUT Petr Konvalinka na dotaz Týdeníku ECHO.
V každém případě audit KPMG z roku 2011 odsunul kritiku předražených přístrojů jako bezpředmětnou až do minulého týdne, kdy na veřejnost pronikly první zprávy o evropském auditu. Zakázku pro KPMG zaplatilo ministerstvo zdravotnictví. Jistě mělo zájem, aby auditoři pochválili ministerské cenové limity, podle kterých nemocnice v roce 2009 nakupovaly. Opět lze jen spekulovat o tom, jestli ministerští úředníci ovlivnili výsledky auditu přímo, nebo prostřednictvím pracovníků pražské techniky. Teoreticky je možné i to, že experti spolupracující na auditu KPMG jen náhodou opakovali chyby, kterých se dopustili ministerští úředníci při stanovení limitů.