Vzdělávací instituce zřízená a provozovaná Správou Krkonošského národního parku byla postavena ve Vrchlabí podle projektu architekta Petra Hájka. Jedná se o mediatéku, v níž se nachází knihovna, auditorium, učebna s laboratoří a jednopodlažní garáže. Většina budovy se ukrývá pod zemí, nad povrch vyčnívá právě o tolik, aby dovnitř mohl proudit dostatek světla. Pro svůj podzemní charakter a environmentální účel si stavba získala přezdívku Krtek.

Místo pro novou vzdělávací instituci bylo investorem vybráno v zámeckém parku vedle stávající administrativní budovy Správy KRNAP naproti zámku a nedaleko od hlavní dominanty města, bývalého kláštera augustiniánů (dnes Krkonošského muzea). Město Vrchlabí totiž nemá těžiště ve svém náměstí, ale spíše právě v zámeckém parku. V období renesance byla do vnitřního města vestavěna řada výrobních objektů a kromě výstavby zámku a definování prostoru pro budoucí park probíhala stavební činnost živelně a nevnesla do urbanistického uspořádání žádný významný počin. Dominantou města se počátkem 18. století stal právě klášter augustiniánů, který svými zahradami přiléhá k zámeckému parku.

Architektonická kancelář Petra Hájka navrhla objekt jako hybrid domu a krajiny. Základním architektonickým konceptem je návrh ekologického objektu, který by sám o sobě sloužil jako učební pomůcka k praktické ekologické výuce a jako příklad šetrného přístupu při využívání krajiny. Geometrie objektu vychází z geometrie pohoří Krkonoš. Jednotlivé sklony a úhly mají svůj přírodní protějšek. Budova je odsazena od stávající správní budovy a vzniklý meziprostor slouží jako nástupní platforma s lavicí a vlajkovými stožáry.

Atmosféru veřejného prostoru dokresluje prosklená boční stěna, skrze kterou je možné sledovat ruch v budově a nepřímo se účastnit přednášek, seminářů a výuky. Objekt je energeticky nenáročný a měl by příkladně vyjadřovat filozofii správy parku o ochraně a využívání krajiny. Pro vytápění budovy je využito tepelné čerpadlo. Hlavní nosné konstrukce a stěny podzemní části jsou z přírodního pohledového betonu. Vnitřní dělicí příčky a nábytek jsou ze dřeva. Stavba byla navržena v roce 2009 a veřejnosti zpřístupněna v roce 2013. V rámci soutěžní přehlídky Česká cena za architekturu postoupila mezi finalisty.