Nový německý prezident Steinmeier: dlouhodobě nejpopulárnější politik
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Úřadu německého prezidenta se v neděli ujal bývalý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier. Jedenašedesátiletý sociální demokrat v převážně reprezentativní funkci vystřídal Joachima Gaucka, který se rozhodl nekandidovat do dalšího pětiletého období.
Steinmeier v neděli v poledne dorazil s manželkou do berlínského zámku Bellevue, který je sídlem hlavy státu. Gauck ho se svou partnerkou přijal na schodech zámku a o několik desítek minut později mu funkci symbolicky předal.
Steinmeiera, který je dlouhodobě nejpopulárnějším německým politikem, zvolilo v únoru jasnou většinou Spolkové shromáždění. Dlouholetý politik získal 931 z 1239 platných odevzdaných hlasů. Žádný z jeho čtyř protikandidátů se mu ani vzdáleně nepřiblížil. Prosadit se pro Steinmeiera nebylo složité, protože měl podporu vládní velké koalice konzervativní unie CDU/CSU a sociálních demokratů (SPD), která se na jeho kandidatuře dohodla už v listopadu.
Ve svém prvním projevu po zvolení Steinmeier opakovaně hovořil o odvaze a nutnosti boje za uchování svobody a demokracie ve sjednocené Evropě. Právě téma odvahy, odvahy bojovat a angažovat se v politickém dění za demokratické ideály bude podle pozorovatelů pro Steinmeiera během pěti let ve funkci klíčové.
Vystudovaný právník Frank-Walter Steinmeier byl v letech 2005–2009 členem prvního velkokoaličního kabinetu Angely Merkelové, kde zastával post ministra zahraničních věcí a zároveň vicekancléře. Do funkce ministra zahraničí se vrátil v prosinci 2013 při nástupu třetí vlády Merkelové. V roce 2016 byl předsedou Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Je členem Sociálně demokratické strany Německa, kde se řadí k pravému křídlu umírněných reformistů.
Sedmasedmdesátiletý Gauck měl podporu většiny parlamentních stran pro kandidaturu do druhého funkčního období, nakonec se ale i vzhledem ke svému věku rozhodl o post hlavy státu znovu neusilovat. Vládní koalice, která s jeho kandidaturou do značné míry počítala, pak několik měsíců hledala alternativu. Nakonec se jí stal Steinmeier.