První verzi státního rozpočtu na rok 2018 raději nikdo příliš nekomentuje. V prvotním šoku se proti návrhu odcházejícího ministra financí Andreje Babiše ozvali snad všichni ministři, v každém případě včetně těch, které na jejich místa dosadil sám Babiš coby šéf ANO 2011. Obsáhlejším komentářům brání, že nejde o důkladný materiál, stanovuje pouze rozpočtové rámce, se kterými se mají jednotlivá ministerstva podrobněji vypořádat a které se ostatně ještě budou měnit. Další překážkou pro komentátory je skutečnost, že se přijetí údajů obsažených v návrhu ministerstva financí vzpírá zdravý rozum. Není možné, aby někdo něco takového myslel vážně. Třeba jde o nějakou legraci, která se záhy odhalí, a teprve pak nastane seriózní debata.

Neslýchaná je kombinace dvou základních parametrů. Podle prvního z nich se budou výrazně zvětšovat běžné výdaje. Konkrétně se o 22 miliard korun zvýší důchody, o dalších 22 miliard vyrostou platy státních zaměstnanců, deset miliard navíc si vyžádají další sociální dávky, po pěti miliardách se valorizuje příspěvek za státní pojištěnce do zdravotnictví nebo na armádu. Jen v těchto položkách se proti plánu na letošní rok zvýší běžné výdaje o 65 miliard. Jako srovnání může sloužit jen okázalé předvolební rozhazování premiéra Jiřího Paroubka z roku 2006. I tehdy nárůst výdajů ve zmíněných položkách překročil 60 miliard, což ve finančních kruzích vzbudilo takový poprask, že veřejně protestoval guvernér České národní banky Zdeněk Tůma.

Předvolební populismus roku 2006 nakonec zkomplikoval život budoucím premiérům a ministrům financí. Zvýšení běžných výdajů ve zmíněných položkách nejde prakticky vrátit. Jde přece o mandatorní výdaje, kde jsou úspory obvykle možné jen po nepopulární změně zákonů, ke které se těžko rozhodují politici kdekoli na světě. Právě vinou rozhazování roku 2006 byl tak těžký boj proti deficitu v období krize 2008–2013.

Zápletka s eurodotacemi

Z návrhu rozpočtu vyplývá, že se na poučení z krize zapomnělo během pár let, tím však zvláštnosti nekončí. Celkové výdaje neporostou v roce 2018 podle údajů ministerstva financí úplně dramaticky. Letos se mají zvýšit o úctyhodných 90 miliard, v příštím roce jen o 33 miliard. Někde se tedy musí naopak šetřit. Ze základní tabulky o výdajích na jednotlivých ministerstvech i z reakcí ministrů je zřejmé, kde se výdaje sníží. Rozpočet rezervuje méně peněz na spoluúčast při evropských projektech. U eurodotací se vždycky nejedná o investice, ale ve většině případů jde o příspěvek na stavby nových silnic, ekologické infrastruktury, vědeckých ústavů apod. Jednou větou, Babiš zřejmě realisticky ocenil schopnost ministrů čerpat eurodotace, a proto snížil investiční výdaje státu. To je druhá skandální informace.

Ministr financí se mohl rozhodovat podle zákonů prosazených současnou středolevou vládou, které mu nařizují zvyšovat příspěvky na sociální politiku a platy zaměstnanců, mohl prostě akceptovat objektivní fakt, že investice výrazně zpomalily. Přesto platí, že neexistuje větší rozpočtový hřích, než zvýšit běžné výdaje v řádu několika procent rozpočtu a ve srovnatelném množství snížit investice. Tak se chová stát, který nevidí pro své občany žádnou perspektivu, proto jeho politici v zájmu popularity navrhují všechny dostupné prostředky projíst.

Z údajů o rozpočtu je možné vyvodit celou řadu závěrů, nejen ten, že vláda Bohuslava Sobotky úplně selhala v investicích do budoucnosti této země. Protesty ministrů upozorňují, že v návrhu je značná míra svévole odcházejícího šéfa resortu financí, který nenechal své rozpočtové experty konzultovat materiál na jiných ministerstvech. To je ještě možné dohnat a třeba se pak podaří první nástřel zcivilizovat. Naděje vždy umírá poslední.