Schopný a pracovitý. Těmito slovy popsala Andreje Babiše senátorka Zuzana Baudyšová (ANO) v debatě nad zákonem o střetu zájmů, který má zrušit státní podporu pro Babišův koncern Agrofert. Zákaz miliardových dotací je podle senátorky naschvál, za nímž se ještě skrývají hloupé návyky z dob, kdy Česku vládla komunistická diktatura. „Čtyřicet let jsme žili v režimu, který nepřál schopným lidem. Bohužel, současná doba si někdy těch pracovitých neváží tak, jak by měla,“ řekla Baudyšová. Kdo je schopný a pracovitý, má nárok na všechny dotace, které si dokáže vyběhat.

Česká republika jako trychtýř

Agrofert se opravdu dokáže připojit na každý větší dotační proud. Pobírá tzv. nárokovou podporu pro zemědělské podniky, která umožňuje inkasovat peníze tomu, kdo hospodaří na určité rozloze zemědělské půdy a kdo někde třeba pase dojnice. Ročně se tato částka blíží k miliardě. Existují i nenárokové zemědělské dotace, jimiž stát podporuje výstavbu zemědělských podniků. Pro Agrofert je v posledních letech rezervována částka přes půl miliardy. Jednotlivé dotace v řádu stovek milionů pobírají z průmyslových dotačních titulů Babišovy chemičky, které zároveň dosáhly na investiční pobídky v řádu miliard. V posledních letech tedy pobírají částku půl miliardy až miliardu ročně. Agrofert dodává státní firmě Čepro dvě třetiny poptávaného objemu řepkového oleje, nezbytné přísady do bionafty, kterou stát ročně podporuje slevou jedné a půl miliardy na spotřební dani.

Celkový objem podpory pro Agrofert není snadné vypočíst, protože se jednotlivé dotace, zakázky a úlevy skrývají v různých databázích. Proto je užitečný minimální odhad tří miliard ročně, který vznikne prostým součtem podpor pro Babišovy zemědělské a průmyslové podniky včetně daňových slev na bionaftu.

Není snadné ani popsat velikost třímiliardové částky. Zkušený ekonom si dokáže představit společnost se slušnou pětiprocentní marží, která by na takový zisk potřebovala kromě značné námahy šedesátimiliardové tržby. To je čtyřikrát vyšší částka, než jakou ročně vydělá úspěšný výrobce tramvají Škoda Transportation. Sám Agrofert včetně svých německých a slovenských dcer hlásil loni obrat 127 miliard a osmimiliardový zisk. Jako kdyby státní podpora zajistila Babišovi polovinu toho, co vydělá. Pro laika je srozumitelnější představa, že tři miliardy by se mohly rozdělit mezi dva miliony tuzemských důchodců a každý by si přilepšil o patnáct set korun ročně.

U zemědělských dotací, průmyslových investičních pobídek i nákupu řepkového oleje inkasuje Agrofert nejvíc peněz ze všech podniků a tato podpora se nápadně zvýšila po nástupu Babiše do vlády. To neznamená, že Agrofert neluxuje dotace i v jiných oborech. Svědkem mohou být bioplynové stanice postavené z evropských dotací, pobírající ročně 150 až 200 milionů v rámci podpory obnovitelných zdrojů. Nebo bilance Babišovy lesnické firmy Uniles, která za roční tržby ve výši téměř tří miliard vděčí tomu, že získala nejvíc zakázek na těžbu ve státních lesích, peníze chodí i z Technologické agentury.

V historii Agrofertu přitom nejde jen o samotný objem dotací. Každá podpora má příběh, jenž Českou republiku krok za krokem mění na trychtýř, kterým proudí miliardy do bezedné pokladny Babišova koncernu.

Rukojmí dojnic z Vysočiny

Nejznámějším příběhem jsou nárokové zemědělské dotace od Evropské unie, na něž má nárok každý zemědělský podnik. Statistika potvrzuje, že český stát zaměřil takovou podporu směrem k velkým firmám. Loni dostala stovka firem Babišova koncernu 788 milionů, pozemkový magnát Radovan Vítek se musel spokojit se třetinou, třetí největší příjemce Gabriel Večeřa dostal čtvrtinu. V roce 2014 obdržel Agrofert o 54 milionů méně než loni, průměr dvou let před vstupem Babišova hnutí ANO do vlády byl o 110 milionů nižší.

Kdo má půdu, chová dojnice a pěstuje cukrovku, má na peníze nárok, vysvětlují obhájci dotací pro miliardáře. Tím zamlčují, že systém vznikl za určitých politických předpokladů. Evropské dotace jsou přednostně určeny malým zemědělcům, kteří svou činností přirozeně kultivují krajinu. Velké kombináty, jež hospodaří na nedozírných lánech a produkují potraviny ve velkých fabrikách, přírodě spíš škodí, proto nemají v zemích jako Německo nárok, případně dostávají dotace s nižší sazbou. Zdejší velkozemědělci si ovšem v minulém desetiletí najali lobbistu, současného šéfa europoslanců ANO Pavla Teličku, který zařídil, že Česko může i koncernům platit základní sazbu za hektar.

Politický rozměr zdánlivě nekonfliktních zemědělských dotací připomněla letos v lednu Evropská komise, když vyměřila Čechům pokutu 810 milionů za chyby při čerpání dotací na chov dojnic. Důvodem byl příliš benevolentní dohled, který podle bruselských úředníků připouštěl podvody. Pokud se firmy včas předem dozvěděly o příchodu kontroly, mohly si půjčovat krávy, aby jejich stav odpovídal přidělené dotaci. Za kontrolu je odpovědné Babišovo ministerstvo financí, jež nedostatky neodhalilo.

V této chvíli patří mezi nejdůkladněji chráněná státní tajemství otázka, jaké zemědělské podniky bruselští úředníci navštívili a kde nepořádek v dojnicích odhalili. Informaci tají nejen ministři financí a zemědělství, ale dokonce i úřad vlády, který pokutu nechce zaplatit. Jménem České republiky se postavil za ministra Babiše i nepořádné podniky a žaloval kvůli pokutě Evropskou komisi. Do skončení soudu se Češi přesně nedozví, za koho se jejich premiér bije u Evropského soudu, protože do rozsudku nesmí seznam podezřelých podniků zveřejnit ani komise. Pravděpodobně ovšem jeden ze šesti podniků, které Babiš nepořádně kontroloval, patří právě jemu. K dispozici jsou totiž údaje o ploše, na níž šest firem hospodaří. Ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) na přímý dotaz nevyloučil, že jeden z podniků patří Agrofertu, ani to, že jde o Zemědělskou společnost Luže na Vysočině, jejíž výměra odpovídá jedné z anonymních firem.

Dotace pro Agrofert se mohou v příštích letech jen zvyšovat, mimo jiné i z toho důvodu, že Babiš obsadil svým spolupracovníkem Jaroslavem Faltýnkem jedno z volných míst v dozorčí radě zemědělského fondu SZIF. Je to vidět i ve snaze Sobotkovy vlády pomoci velkým agrárníkům také s investicemi. Už loni na podzim jim ministr Jurečka rozdělil šest miliard. Největší příjemce Babiš získal 600 milionů a jeho dominanci ilustrují žebříčky konkrétních firem.

Mezi dvanáct podniků, které dostaly nejvíc na stavební investice, se dostalo šest firem z ministrova holdingu, které inkasovaly 35–75 milionů, v čele s vepřínem Animo Žatec a chebskou drůbežárnou Česká vejce Farms. Do dvanáctky s nejvyšším příspěvkem na nákup nových technologií patří čtyři firmy Agrofertu, kromě mlékárny Olma také Vodňanská drůbež či Kostelecké uzeniny. I tady se podpora počítá v řádu desítek milionů. Během listopadu má Jurečka rozhodnout o dalších čtyřech miliardách pro velké firmy.

Investiční pobídka příjemci investiční dotace

Na první pohled neoslní úspěchy Agrofertu v čerpání dotací pro průmysl. Z tzv. evropských strukturálních fondů získal za období 2007–2013 dohromady 1,6 miliardy na ekologické projekty. Podpora byla obvykle přidělena do roku 2013, na účty koncernu však dorazila většinou v letech 2014 a 2015, po vstupu majitele do vlády. Skoro půl miliardy dostala Lovochemie, další čtyři chemičky se přitom dostaly nad sto milionů. Přesto byl Agrofert v čerpání až třetí. Třinecké železárny inkasovaly podporu 2,8 miliardy a ostravský Arcelor Mittal 1,7 miliardy, převážně na odprášení svých provozů.

Agrofert si to vynahradil u investičních pobídek, na něž měl nárok i kvůli investicím ze strukturálních fondů. Hned na jaře 2014 Babiš požádal o pobídky pro devět svých firem. Byl nejvyšší čas, protože v červnu končily výhodné podmínky, kdy bylo možné z daní odečíst až 40 procent investice. Agrofert na rozdíl od cizích investorů nenabízel větší počet nových pracovních míst, přesto více než půlmiliardová sleva pokryla zbytek investice v Lovochemii. Obdobnou částku dostala další chemička CS Cabot z Valašského Meziříčí, přes sto milionů na daních ušetří i potravináři z Penamu, Olmy a Vodňanské drůbeže. Díky ministerské ofenzivě z roku 2014 ušetří Agrofert přes dvě miliardy, tedy víc, než dostal na pobídkách v předchozích patnácti letech, kdy se musel spokojit s částkou o 300 milionu menší. V období Sobotkovy vlády neměla žádná jiná firma od Czechinvestu tak velké pobídky. Nejblíže Babišovu koncernu byl s osmi sty miliony výrobce automobilových sedaček Brose.

Agrofert se může těšit, že ze strukturálních fondů dostane víc v novém rozpočtovém období Evropské unie, tedy z rozpočtu na léta 2014–2020 – pokud zvládne politický rozměr. V minulém rozpočtovém období nesměly koncerny žádat o průmyslové investice, a tak musela Sobotkova vláda prosadit výjimku, podle níž mají velké firmy nárok až na pětinu celkového objemu dotací. Loni dokonce Evropský parlament projednával žádost místopředsedy představenstva Agrofertu Petra Cingra náměstkovi ministra průmyslu Tomáši Novotnému (ČSSD), aby zvýšil příděl koncernům na 40 procent. Na výzvu europoslanců tento model zakázala komisařka pro regionální rozvoj Corina Cretuová, Češi se přesto u některých typů dotací na nákup technologií včetně ICT systémů a spolupráci s výzkumem, kde se letos rozděluje téměř deset miliard, drží pravidla 40 procent. V Bruselu se snaží vysvětlit, že se to v celkovém objemu dotací ztratí. I tím se Česká republika stává rukojmím dotací pro Babiše.

Mluvčí ministra průmyslu František Kotrba tvrdí, že schválení komise není potřeba, přesto se podle informací Týdeníku Echo na souhlas dosud čeká. Spory o pravidlo 40 procent v každém případě způsobily, že ani půl roku po přijetí žádostí není rozhodnuto, kdo průmyslové dotace dostane. Seznam žadatelů rovněž patří k přísně utajovaným informacím.

Ministrovy herbicidy

Ekonomika Agrofertu stojí na dotacích, ty však slouží především jako klíč k ovládnutí vybraných sektorů hospodářství. Nejznámější příklad se dostal do titulků v roce 2015, kdy sněmovna prodloužila podporu zpracování řepky do roku 2020. Je pravda, že obvykle šlo o titulky menších internetových médií, jako jsou Dotyk nebo Deník Referendum.

Jejich novináři upozornili na to, že stát umožňuje byznys s řepkou daňovými úlevami 1,5 miliardy ročně a také tím, že nařídil přimíchávání metylesteru řepkového oleje (používá se pro něj zkratka FAME) do pohonných látek. Proto státní podnik Čepro nakupuje v každoročních tendrech za víc než tři miliardy FAME. Tento byznys už dostal Agrofert pod kontrolu. V roce 2010 jeho firmy Preol a Primagra vyrobily třetinu českého FAME, v roce 2015 už pokryly firmy ministra Babiše Čepru 49 procent celkové poptávky. Ve stejném roce vyřadila daňová Kobra z provozu největšího konkurenta, firmu Kratolia.

Důsledky už jsou vidět. „Objem nákupu FAME od ledna do září 2016 od společnosti Preol tvoří necelých 62 % a od společnosti Primagra necelých 7 % z celkového objemu nákupu uvedeného produktu,“ uvedla Lenka Svobodová z Čepra. Státní podnik prý nakupuje ještě od dvou českých a čtyř cizích firem. Agrofert má přednost, protože nabízí lepší cenu. Tuto lepší cenu umožňuje Preolu mimo jiné šestisetmilionová investiční pobídka z roku 2007. Ze stejného důvodu platí při ročním zisku přes 600 milionů jen symbolickou daň z příjmu.

Hlavní zisk z řepky se přesto skrývá jinde. Deník Referendum upozornil na to, že se řepková pole hnojí sedmkrát ročně různými herbicidy, insekticidy, fungicidy atd., jichž zemědělci každým rokem nakoupí za sedm miliard. U řepky se používá významně víc hnojiva než u jiných plodin, proto se také výnosy v posledních pěti letech zvětšily o třetinu. Má to i negativní rozměr: po třech letech s řepkou se na polích už nedá nic pěstovat. Veškerá hnojiva pro řepku dodává Agrofert, také z toho důvodu, že se zemědělci bojí nakupovat jinde. „Kdybych to udělal, můžu počítat s finanční kontrolou, která v DPH vždycky nějakou chybu najde,“ tvrdí jeden z velkých zemědělců, jenž z obavy před kontrolou nechce být jmenován.

Mrak, ze kterého neprší

Zákazem dotací pro Agrofert podle zákona o střetu zájmů by od ledna nevyschly všechny prameny, jimiž proudí miliardy daňových poplatníků do Babišových firem. Některé podpory zákon míjí, jiné by pár let dobíhaly. Přesto by zákaz zasáhl koncern tvrdě. Neměl by nárok na nové průmyslové dotace ani investiční pobídky, přišel by o podporu investic do zemědělských kombinátů, nemohl by státu prodávat řepkový olej, postupně by musel omezit těžbu ve státních lesích.

Návrat zákona ze Senátu do sněmovny však hrozbu odkládá na neurčito. Koaliční špičky se už dohodly, že se poslanci k zákonu vrátí nejdříve na schůzi začínající 28. listopadu. I když zákon znovu schválí, přehlasovat očekávané prezidentské veto by sněmovna letos nejspíš stejně nestihla. Pokud se nestane nic nečekaného, také příští rok bude pro Agrofert dobrý.