K civilizačním můrám patří představa, že dojde elektřina a nastane tzv. blackout s tisícovkami lidí uvězněnými ve výtazích a vozech metra. Proto patří k úkolům každé politické reprezentace zajistit, aby podobné havárie občany nepostihly, a pokud postihnou, tak aby byly rychle odstraněny.

Například německé vlády považují už dvacet let za svůj nejdůležitější program ambiciózní a nákladnou „energetickou změnu“, která by zajistila elektřinu pro další generace. Česko energetickou koncepci chystá deset let a poslední verze dostane vláda na stůl do konce roku. Těžko předvídat, jestli návrh ministra průmyslu Jana Mládka schválí. Vyplývá z něho totiž jedna vážná informace – nikdo dnes nezaručí, že v Česku bude za deset let čím svítit.

Podle koncepce se v letech 2025–2030 vypne většina, možná všechny staré elektrárny na uhlí. Dnes už je jisté, že se do té doby nestihnou postavit nové atomové reaktory v Temelíně. Navíc nelze vyloučit, že po roce 2025 skončí i jaderná elektrárna v Dukovanech. Plyn a obnovitelné zdroje nejsou alternativou. Najednou tak Česko může přijít o většinu zdrojů na výrobu elektřiny.

Když zůstanou Tušimice a Prunéřov

Uhelné elektrárny s výkonem přes 10 tisíc megawattů vyrábějí ještě dnes polovinu tuzemské elektřiny. Dvě třetiny z toho zajišťují elektrárny společnosti ČEZ Prunéřov, Tušimice, Počerady, Dětmarovice a Mělník spolu s východočeskou elektrárnou Chvaletice nedávno koupenou koncernem Czech Coal miliardáře Pavla Tykače. Byly postaveny v 60. a 70. letech minulého století a jejich padesátiletá životnost právě dobíhá.

„Naše výroba z uhlí bude klesat,“ potvrzuje mluvčí společnosti ČEZ Ladislav Kříž. Přesné údaje o tom, kdy už nebude možné využívat staré technologie k bezpečné produkci elektřiny, odmítá sdělit: „Data máme pouze interní a s ohledem na konkurenci je nemůžeme zveřejňovat. Informace, kde který zdroj z trhu zmizí, je cenná,“ vysvětluje.

Ovšem i rámcová čísla jsou výmluvná. Do konce roku 2020 se vypnou zdroje s výkonem dva tisíce megawattů, v následujícím desetiletí přes dalších tisíc megawattů. Odpojeny budou celé elektrárny Mělník 3 a Prunéřov 1, jednotlivé bloky se budou vypínat v Dětmarovicích, Počeradech a u elektrárny Prunéřov 2. Ke snižování výroby elektřiny dojde po modernizaci v teplárnách včetně zdrojů Mělník 1 a 2 nebo Tisová. Ve stejné době jako v Počeradech nebo Dětmarovicích doběhne životnost v Tykačových Chvaleticích s výkonem 800 megawattů.

Z parku velkých elektráren sází ČEZ na přežití sedmi bloků v elektrárnách Tušimice a Prunéřov 2, které nedávno prošly důkladnou modernizací, takzvanými retrofity. Jejich životnost by se měla prodloužit o deset let až do roku 2040, ovšem v tomto případě jde o sázku na nejistý výsledek. Retrofity znamenají pro elektrárnu výměnu kotle a turbíny a mají zajistit především lepší spalování. Konkrétně v obou severočeských elektrárnách se využití uhelné energie zvýší z 33 na 37–39 procent. Další technologické prvky a samotná betonová stavba však obnovou neprošly a nemusejí náročnou výrobu vydržet. Optimisté mohou sázet na to, že bloky vydrží, studii technologické životnosti ovšem nemá veřejnost k dispozici.

S výpadkem starých uhelných zdrojů Mládkova energetická koncepce počítá. Ministerský plán předpokládá, že uhlí zajistí 17 procent elektřiny ještě po roce 2030. Počítá s výrobou v modernizovaných blocích Tušimic a Prunéřova a také s novým hnědouhelným blokem společnosti ČEZ v severočeských Ledvicích, který nahradí výkon celé mělnické elektrárny. Ledvická kotelna je se svými 145 metry nejvyšší budovou České republiky a bude využívat supermoderní technologii na spalování uhlí při nadkritických teplotách s účinností 42,5 procenta. Právě zavádění nevyzkoušených technologií vedlo ke zdržení stavby, která měla být zapojena do sítě už před dvěma lety. „Jsme ve fázi spouštění a komerční provoz předpokládáme asi v polovině příštího roku,“ slibuje dnes mluvčí Kříž.

Když vydrží Dukovany

Česko přijde i podle optimistického vládního materiálu, který počítá s delším provozem Prunéřova a Tušimic, o třetinu zdrojů elektřiny do roku 2030. Náhradu vidí Mládkovi experti v jaderných elektrárnách. Elektrárny Dukovany a Temelín s celkovým výkonem čtyři tisíce megawattů dnes dodávají do sítě třetinu elektřiny, po roce 2030 by měl jejich podíl vzrůst na polovinu. V sázce na atom je další hlavní riziko pro tuzemské spotřebitele.

Čtyři jaderné bloky v Dukovanech s výkonem dva tisíce megawattů spustilo socialistické Československo v letech 1985–87. Tehdy se předpokládala životnost třicet let. ČEZ proto musí v nejbližších týdnech požádat o povolení k dalšímu provozu Státní úřad pro jadernou bezpečnost. „Podle informací dostupných našemu úřadu bude žádost jen na dalších deset let,“ předpokládá Radek Pokorník z jaderného úřadu. Experti prý budou kontrolovat především provozní podmínky, ochranu před radiací a havarijní připravenost. Dukovanům se dosud vyhýbají vážné havárie, proto se obecně nepředpokládá, že s desetiletým prodloužením budou velké problémy. 

Státní společnost ČEZ je podle člena správní rady Pavla Cyraniho v příštích letech připravena požádat o další desetileté prodloužení až do let 2035–37. „Provoz do roku 2035 je nutnost,“ prohlásil Cyrani. Vyhlídka na padesátiletý provoz však vyvolává mezi experty složité spory. Tak dlouho nefunguje v Evropě žádný jaderný reaktor, a není tedy jisté, jestli Česko nespoléhá na cestu, která se ukáže jako neprůchodná.

Příznivci obnovitelných zdrojů, konkrétně Aliance pro energetickou soběstačnost, tvrdí, že většina reaktorů se v průměru vypíná opravdu do třiceti let. Předsedkyně Úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová alternativu padesátiletého provozu nevylučuje. Připomíná, že nejstarší evropský reaktor ve švýcarském Beznau vyrábí elektřinu už 44 let. „Přes čtyřicet let je v provozu dalších šest reaktorů, další dva ve Švýcarsku, po jednom ve Velké Británii, Španělsku a Nizozemsku. Máte-li na mysli i stejnou technologii, jako mají Dukovany, pak je nejstarší finská Loviisa a maďarská Paks, které jsou v provozu 37 a 32 let,“ uvedla Drábová. Dodává, že reaktorům v elektrárně Paks už úřady povolily padesátiletý provoz. Se stejnou perspektivou výroby počítají i Finové.

Když se postaví nový Temelín

Ovšem ani optimistický předpoklad, že čtyři dukovanské reaktory vydrží do roku 2035, nezaručuje dostatek elektřiny v pozdějším období. Energetická koncepce počítá s tím, že se do roku 2035 stihnou postavit další tři jaderné bloky v Temelíně a Dukovanech o celkovém výkonu až 4000 megawattů, které nahradí dosluhující reaktory i zrušené uhelné elektrárny.
Uskutečnit tento plán je ale velkou výzvou, před níž nestála žádná z polistopadových vlád. Příprava, soutěž na dodavatele i samotná stavba vyžaduje dvacet let i v západní Evropě. Nejlépe o tom svědčí případ dvou jaderných bloků ve finském Olkiluotu a francouzském Flamanville, jediných reaktorů, které se dnes v Evropské unii staví.

Finský energetický koncern TVO požádal vládu o schválení stavby reaktoru Olkiluoto 3 koncem roku 2000. Vláda plán během dvou let schválila a počátkem roku 2003 byla vypsána veřejná soutěž na dodavatele. Koncem stejného roku zakázku získala francouzská firma Areva a stavět se začalo v roce 2005. Původně se počítalo s dokončením v roce 2010, letos v září však Areva oznámila, že reaktor začne dodávat proud až v roce 2018.

V roce 2005 začal stejný příběh třetího reaktoru ve Flamanville. Proběhla soutěž a stavět se začalo o dva roky později, počátkem roku 2012 mělo být hotovo. Prozatím bylo dokončení odsunuto na rok 2016, v posledních třech letech se ale francouzský energetický gigant EdF k termínu nevyjadřuje. V Česku nejsou termíny lepší. Příprava na stavbu prvních dvou bloků v Temelíně začalo v roce 1980, hotovo bylo po šestadvaceti letech.

Fiaskem už jednou skončila příprava třetího a čtvrtého bloku v Temelíně. Začala v roce 2008, o tři roky později byla pod tlakem premiéra Petra Nečase vyhlášena veřejná soutěž, po odchodu premiéra se ale plán rozpadl jako domek z karet. Generální ředitel firmy ČEZ Daniel Beneš oznámil, že temelínské reaktory vybuduje, pokud stát zaručí dobrou výkupní cenu. Ministr financí Andrej Babiš však záhy po nástupu do funkce upozornil, že stát garance neposkytne, a Beneš letos v dubnu zareagoval tím, že soutěž na stavbu třetího a čtvrtého bloku ukončil. Novou investici na stavbu tentokrát tří bloků má ihned zahájit stejná vláda a stejný management elektrárenského koncernu, kteří předchozí pokus nedávno neslavně ukončili.

Dovážet není odkud

Experti ministerstva průmyslu vycházejí z optimistických předpokladů, že část starých uhelných bloků vydrží ještě dvacet let a že se za deset let znovu prodlouží životnost dukovanské elektrárny. Dokonce i v tomto případě však varují, že v letech 2020–2025 výroba elektřiny významně poklesne. Kdyby se nepostavily nové jaderné bloky do roku 2035, pak by se „energetika České republiky dostala do stavu výkonově mírně deficitního a především energeticky dovozního“. Koncepce neodpovídá na otázku, odkud by se elektrický proud dovážel. Ze sousedních zemí to půjde těžko. Německo vypne do roku 2022 svou poslední atomovou elektrárnu a musí zajistit z náhradních zdrojů vlastní potřeby. Rakousko je tradičním dovozcem elektřiny a Polsko se bude za deset let potýkat se stejně masivním rušením uhelných elektráren jako Česko.

Němci mohou posloužit maximálně jako příklad pro kvalitní energetickou politiku, kterou zahájily už sociálnědemokratické vlády v 90. letech minulého století. Také Německo ještě dnes vyrábí skoro polovinu své elektřiny z uhlí, další čtvrtinu dohromady z jádra a z plynu, zbytek z mohutně podporovaných obnovitelných zdrojů z biomasy. Podpora obnovitelné „zelené“ energie nadále roste a do dvaceti let se bude z biomasy, bioplynu, větru, slunce a vody vyrábět šedesát procent elektřiny. „Tento cíl se dá podle našeho názoru dosáhnout, protože jej podporují velké politické strany,“ hodnotí vládní strategii analýza „Energetický mix Německa v čase změny“, kterou sepsal pro Deutsche Bank Josef Auer.

Státní podpora zajišťuje hlavní zdroj, výroba zbylých čtyřiceti procent elektřiny se bude řídit podle tržních pravidel. Deutsche Bank vychází z předpovědí pro ceny energetických surovin a zjišťuje, že „využití uhlí má v Německu příznivější perspektivu, než se dlouhou dobu předpokládalo“. Cenu černého uhlí přinejmenším dočasně snížil dovoz z Ameriky, úplně bezpečným zdrojem prý jsou hnědouhelné elektrárny, které mohou využívat místní doly. Pozice uhlí v energetickém mixu oslabí, bude se však podle prognózy pohybovat mezi 28 a 33 procenty. Podíl plynu na výrobě elektřiny může poklesnout k sedmi procentům, pokud ale podraží černé uhlí, udrží se na současné úrovni něco nad deset procent.

Proč nezkusit uhlí

Česká koncepce se té německé blíží jen na první pohled. Slibuje státní podporu elektřině z jádra, která zajistí polovinu spotřeby. Ignoruje však roli trhu v plánech, jak zajistit zbývajících padesát procent. Až desetinu tuzemské spotřeby by měla zajistit paroplynová elektrárna, kterou ČEZ dokončuje v Počeradech. Zapojení do sítě se však odkládá, protože drahá elektřina z plynu nedokáže cenou konkurovat výrobě z uhlí. „Na Počeradech v rámci zkušebního provozu již několik měsíců vyrábíme, elektrárnu budeme přebírat v listopadu 2014,“ popisuje situaci mluvčí Kříž. Předpokládá však, že nový zdroj bude vyrábět jen ve špičkách. „Situace na trzích je pro plynové elektrárny nepříznivá,“ vysvětluje.

ČEZ dává přirozeně přednost lacinější výrobě elektřiny z hnědého uhlí, energetická koncepce ministra Mládka však tento rozměr nezmiňuje. Skutečnost, že většinu uhelných bloků bude třeba zavřít bez náhrady do roku 2030 a další během následujících deseti let, zdůvodňuje tím, že žádné další uhlí už není pod zemí k dispozici.

V roce 2025 bude ukončena těžba v dolu Jiří na Sokolovsku. Ve stejné době skončí důl Armáda na Mostecku, který narazí na těžební limity u Jiřetína a Litvínova. Těžaři z firmy Czech Coal se skutečně ani nesnaží prosadit těžbu za limity, protože další postup velkorypadel pod úpatí Krušných hor vyžaduje miliardové investice do bezpečnostních opatření proti sesuvům. Perspektivu nemají podle energetické koncepce ani další severočeské doly.

Tím se však koncepce dostává do rozporu s jiným vládním materiálem o surovinové politice. Podle něho se bude v dole Tušimice těžit uhlí nejméně do roku 2040, v dole Vršany a v dole Bílina ještě dalších patnáct let. Zastavení investic do dalších uhelných elektráren po dokončení Ledvic ovšem znemožní využít uhlí, které je před limity k dispozici.

Ekologické limity

Koncepci kritizují také příznivci zelené energie, kteří tvrdí, že ministr Mládek podceňuje možnosti obnovitelných zdrojů. Němci jejich pomocí dokážou zajistit čtvrtinu spotřeby už dnes, Mládkova koncepce předpokládá čtvrtinu zelené elektřiny v Česku až za pětadvacet let. Fakt, že ministerstvo průmyslu ignoruje možnosti obnovitelných zdrojů, dokládá Aliance pro energetickou soběstačnost ministerskými výpočty. „Koncepce předpokládá nahrazování již plně odepsaných fotovoltaických elektráren mezi lety 2025 a 2030, až skončí státní podpora. Životnost elektráren tím ale nekončí. Lze předpokládat, že vydrží podle typu panelů a výrobce dalších deset nebo dvacet let. Stávající elektrárny tedy mohou fungovat i potom a dodávat do sítě za běžnou cenu,“ stojí v připomínkách aliance.

Obnovitelné zdroje mají proti hnědému uhlí tu nevýhodu, že většina z nich stále využívá státní podporu. Samy by na trhu neobstály, proto spotřebitel už dnes doplácí na jejich podporu v průměru padesát haléřů za každou kilowatthodinu, kterou odebere ze sítě. To omezuje v nejbližších letech další rozvoj. Německý boom stojí na tom, že obnovitelné zdroje podporuje spotřebitel už dnes částkou na úrovni jedné koruny a dvaceti haléřů za každou kilowatthodinu ze sítě, naopak česká energetická koncepce stojí na tom, že se podpora zvyšovat nebude. Nové obnovitelné zdroje se bez dotací začnou na trhu prosazovat nejdříve za deset let, výpadek v roce 2025 tedy nemohou nahradit.