Celkem 60 britských poslanců veřejně požaduje po současné premiérce Therese Mayové ‚tvrdý brexit‘. Jeho hlavním cílem je odchod z jednotného evropského trhu a celní unie. Konzervativci se obávají, že by se odpůrci brexitu ve světle soudního řízení snažili zmírnit odchod z Evropské unie, píše server The Teleghaph.

Do čela výzvy premiérce Mayové se postavili známé brexitářské tváře Michael Gove, Iain Duncan Smith, John Whittingdale a Theresa Villiers. Jejich znepokojení plyne především z nedávného rozhodnutí soudu, podle něhož musí zahájení procesu vystoupení Británie z EU nejdříve odhlasovat parlament, a také z nejasného postoje britské premiérky vůči brexitu.

Domnívají se, že by se proevropští poslanci snažili zmírnit či sabotovat rozchod s Bruselem. „Referendum rozhodlo jasně a pouze čistý a tvrdý brexit nám dovolí vymanit se z pout Evropské unie,“ oznámili euroskeptičtí poslanci britskému periodiku The Sunday Telegraph.

Obzvlášť vystoupení z jednotného evropského trhu je žhavým tématem podporovatelů i odpůrců brexitu. Pokud by Británie zůstala součástí jednotného trhu, musela by akceptovat volný pohyb osob, což je pro vládu nepřijatelné, a pokud by zůstala v celní unii, ztratila by možnost sjednání bilaterálních obchodních dohod s třetími stranami.

Naopak vystoupení z těchto společenství zároveň vylučuje Británii z oněch zásobovacích řetězců, což by podle analytiků mohly doprovázet velké ztráty v obchodu, investicích a zaměstnanosti. Ti mimo jiné varují, že vystoupení z evropského trhu a celní unie nebylo hlavním předmětem referenda a voliči si nemusejí být vědomi možných následků.

Brexitu se chopil nejvyšší soud v Londýně, který rozhodl, že britská vláda potřebuje ke spuštění procesu vedoucího k odchodu z Evropské unie souhlas parlamentu. Rozhodnutí uvítali především skotští představitelé, kteří jsou společně se Severním Irskem pro setrvání v EU. Britská vláda se proti verdiktu odvolala.

Stěžovatelé, kteří záležitost dali k soudu, argumentovali tím, že takzvaným brexitem přijdou Britové o některá práva, například o právo volného pohybu v rámci členských zemí, a to se podle nich nemůže stát bez souhlasu parlamentu.