"Homosexuálové jsou nemocní." Tyto a podobné věty lze nalézt v knihách pro studenty medicíny v Číně. Jedna lesbická studentka se proti tomu rozhodla stěžovat si na nejvyšších místech. Její příklad ukazuje, jak funguje aktivismus v říši středu. Když dvaadvacetiletá studentka designu Čchiou paj poprvé zažalovala jedno čínské ministerstvo, skončila kvůli tomu v nemocnici. Univerzita, na níž dívka studuje, poslala jejím rodičům dopis, v němž stálo, že s Čchiou paj něco není v pořádku, napsal německý magazín Die Zeit.

Rodiče jí okamžitě odvezli do špitálu. Tam jí lékař řekl přesně to, co četla v odborných knihách. "Homosexulita je nemoc a ona by se měla vdát a otěhotnět, aby mohla vést normální život." Ano, Čchiou paj je lesba. A knihy, v nichž četla, že homosexuálové jsou nemocní, jsou oficiálními učebními texty z oborů medicína psychologie. Protože to chce změnit, podala studentka v srpnu 2015 žalobu na ministerstvo školství.

Její boji proti zmíněným učebnicím trvá mezitím už dva roky a zabývá se jím už i nejvyšší soud v Pekingu. To mimo jiné ukazuje, jak rozporuplná je situace LGTB lidí (zkratka označuje lesby, gaye, bisexuály a transgender osoby, zkrátka jedince s menšinovým sexuálním zaměřením) v Číně. A jak musejí občané v autoritářském systému bojovat za svá práva.

Boj Čchiou paj odstartoval v prvním semestru na univerzitě v Kuang-čou, velkoměstě na jihu Číny. Snažila se pochopit, proč jí přitahuje jedna její spolužačka. Ona sama totiž vyrostla v jedné vesnici na čínské jihu a o homosexualitě do té doby nic neslyšela.

Odpovědi hledala v univerzitní knihovně. A našla publikace, v nichž se dočetla, že její pocity jsou symptomy nemoci, "sexuální perverze". Některé knihy popisovaly terapie jak homosexualitu "léčit". "Byla jsem v šoku a měla strach, že se mnou něco je," vypráví Čchiou paj. Ale v Kuang-čou, které je jedním z největších čínských měst, mohla rešeršovat dále. "Našla jsem skupiny LGBT a informovala se u nich. Poprvé jsem tam zjistila, že nejsem jediná žena, která se zamilovala do jiných žen." Čchiou paj objevila na své škole studentky, které jí ujišťovaly, že je s ní vše v pořádku. V pořádku nebyly naopak knihy, které podávaly homosexualitu jako chorobu.

Knihy, které Čchiou paj našla, nejsou žádnou výjimkou. Roku 2014 analyzovala jedna čínská nezisková organizace učebnice medicíny a psychologie. Celkem 40 procent z nich popisovalo homosexualitu jako něco nenormálního. A přes 50 procent nabízelo různé léčebné možnosti - mezi jinými sňatek s heterosexuálem/kou nebo elektrické šoky. Nejde přitom jen o návrhy. Stále znovu se objevují zprávy o klinikách, které tyto léčebné metody používají.

A to přesto, že v Číně není homosexualita oficiálně zakázaná. Ze seznamu psychických onemocnění ji vláda škrtla roku 2001. Velkoměsta jsou stále liberálnější. Existují bary, různá sdružení, filmové festivaly, Pride-Events, kde můžou sexuální menšiny najít spřízněnou komunitu. Existuje i mnoho seznamek pro LGBT ve formě aplikací.

Loni zveřejnila OSN zprávu, v níž dotazovaní v Číně vyjadřovali jen málo předsudků vůči homosexuálům. Zpráva konstatovala, že tito lidé nemusejí svou sexualitu skrývat. Má to ale háček, protože dotazovanými byli hlavně mladí lidé ve městech. A i tam cítí homosexuálové stále více silnou ruku čínského státu. Některé své akce proto pořádají spíše v utajení, třeba aby nevzbudily zbytečnou pozornost policie. A čínské vesnice, z níž pochází Čchiou paj? Tam vypadá situace ještě hůře. Jediným útočištěm pro LGBT je v nich internet.