Češi nemohli očekávat od demokracie víc než to, co přišlo po pádu komunismu, myslí si bývalá disidentka a jedna z prvních signatářek Charty 77 Dana Němcová. Jistota demokratických svobod je podle ní mnohem větší, než jich Češi dokážou využívat. Měli by si vážit nových příležitostí, jaké dává například svoboda projevu nebo cestování, za které už nikomu nehrozí vězení, svobodných voleb a účasti na veřejném životě společnosti, řekla v rozhovoru při příležitosti 40. výročí vzniku Charty 77. Za největší nebezpečí současné doby považuje nacionalismus, xenofobii a hlavně to, že se lidé nechávají zastrašit.

„Strach je síla, která umožňuje těm mocichtivým námi manipulovat, když nabídne ještě větší bezpečí a větší sílu za cenu omezení svobody. Toto mi připadá jako mentální ohrožení společnosti, jemuž by se měla bránit,“ uvedla dvaaosmdesátiletá strážkyně odkazu Charty. Vláda by podle ní měla pečlivěji zvažovat i zahraniční politiku, aby se neodchýlila od polistopadových hodnot.

Společenství veřejně usilující o lidská a občanská práva – Charta 77 – se začalo utvářet při soudním procesu s hudebníky kolem kapely The Plastic People of the Universe. První přípravná schůzka iniciátorů tohoto disidentského hnutí se konala 10. prosince 1976. Prvními mluvčími Charty se stali bývalý ministr zahraničí Jiří Hájek, dramatik Václav Havel a filozof Jan Patočka.

Mezi Vánocemi a Novým rokem své podpisy pod text Charty 77 připojilo 242 signatářů. Do ledna 1990 se k Chartě přihlásilo přes 1800 signatářů a jen 25 z nich svůj podpis veřejně odvolalo. Veřejnost a zejména zahraniční tisk se o Chartě dozvěděl 6. ledna 1977.

„Nebylo to jednoduché, Charta vycházela z přesvědčení a odhodlání dvou set a pár lidí. Postupně se ale stala deštníkem, který chránil i jiné iniciativy, které se vyprofilovaly a společnost dospěla tak daleko, že se lidé přestávali bát a dávali své požadavky najevo veřejně,“ vzpomíná.

K době Charty se prý v myšlenkách vrací málokdy. Je ale přesvědčena, že vznik Charty byl signálem k tomu, že v současnosti může Česko fungovat jako otevřená demokratická občanská společnost. „Myslím si, že pokud na to máme síly, a s radostí vidím, že jsou to mladí lidé, kteří se toho chápou, můžeme naši společnost učinit zdravou, silnou a účinnou i v tom pozitivním kriticismu, který každá doba vyžaduje,“ dodala.