Ve více než třetině českých škol se děti učí matematiku skrze tzv. Hejného metodu. Inovativní výuka staví na objevování a budování přirozených početních schémat. Žáci na prvním a druhém stupni se tak na matematické postupy snaží přijít sami. Problém to však představuje pro rodiče znalé tradiční matematiky, kteří tak svým potomkům nejsou často schopní pomoci s domácími úkoly. Školy i neziskové organizace pro ně proto pořádají semináře a večerní kurzy. Za peníze. Ročně je navštíví tisíce lidí.

„Když jdou rodiče s dětmi k zápisu, mohou si vybrat, jestli chtějí tradiční výuku matematiky nebo Hejného metodu. Teď je to tak půl napůl. Bojovali jsme ale trochu s rodiči na druhém stupni, kde jsme pro některé třídy tuto metodu zaváděli. Ne všichni z toho byli nadšení. Pořádáme proto „otevřené hodiny“, kam se mohou rodiče přijít podívat, i komponované večery, kde se popisují vybraná výuková prostředí, ve kterých děti pracují,“ řekla pro deník Echo24 Miroslava Illová ze základní školy na pražském Barrandově.

Metoda profesora Milana Hejného vede děti k tomu, aby odvozovaly matematické postupy sami z vlastního poznání. Důraz klade na objevování, porozumění a motivaci. Místo „biflování“ matematických vzorců si tak děti budují přirozená početní schémata. Specifická je také role učitele, ve výukovém procesu je spíše upozaděna, aby žáci na podstatu matematických operací přišli skutečně sami. Úlohy řeší v různých prostředích jako jsou pavučiny, pyramidy nebo krokování.

Hejného výuka matematiky však nemusí být vhodná pro všechny děti. Podle některých psychologů by mohly mít děti například problém s abstraktním myšlením. S tím nesouhlasí ředitel základní školy Ota Benc ze Ždírce nad Doubravou na Vysočině. „Děti rozvíjí své kognitivní schopnosti, sami hledají souvislosti a vztahy mezi jednotlivými matematickými postupy. A pokud porozumí základním matematickým úlohám, vědí, co je to zlomek nebo procento, dokáží je bez problémů abstrahovat na další, složitější výrazy. Žáci devátých tříd jsou tak podle mého názoru schopni bez větších problémů řešit úlohy na úrovni současné státní maturity,“ uvedl.

Skeptický je však z části také Václav Klaus mladší (ODS), expert na školství. „Školní matematika je řekněme několik set let stará. A představa, že zrovna u nás vznikne zcela nový přístup, který vše převrátí a k lepšímu, to moc nesdílím. Na druhou stranu, vždycky jsou lepší kantoři ‚co hoří‘, snaží se a učí s ‚ajfrem‘,“ uvedl.

Ještě před dvěma lety alternativní metodu využívalo podle České školní inspekce (ČŠI) okolo 750 škol. Údaje vychází z průzkumu úřadu mezi dvěma třetinami škol. Nezisková společnost H-mat nyní odhaduje, že by se mohlo jednat o více než třetinu škol. Do jaké míry je metoda úspěšná ve vztahu k výsledkům vzdělávání, bude školská inspekce ověřovat na jaře. Otestuje vybrané žáky pátých a devátých ročníků základních škol včetně těch, kteří výukovou matematiky podle Hejného metody prošli.

„Konstruktivistický přístup ke vzdělávání má obecně řadu pozitiv a školy, které jej aplikují, s ním mají dobrou zkušenost. Klíčové ale je, aby se s tímto přístupem ztotožnili pracovníci v rámci celé školy. Pokud tu konstruktivistickou filozofii práce s žáky, kterou vyznává i metoda pana profesora Hejného, přijme jen matematikář, nepřinese to zdaleka takový úspěch,“ řekl náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys.

Krátce po zveřejnění tohoto textu se redakci ozval Jan Šedo, mluvčí organizace H-mat. Uvedl, že kurzy pro rodiče jsou v drtivé většině zdarma. „Organizují je jak naši lektoři, tak samotní učitelé ve svém volném čase navíc, někdy dělají i programy o víkendu s dětmi pro rodiče přibližující tuto metodu. A ano, někteří rodiče využijí i naší nabídky odborných kurzů pro pedagogy, které jsou placené, protože tomu chtějí porozumět do hloubky, je jich však nepoměrně méně než těch, kteří absolvují zdarma ty určené především pro rodiče,“ napsal.

Byznys s matematikou

Organizace H-mat, v jejímž čele stojí autor metody profesor Milan Hejný, současně kromě propagace metody pořádá kurzy pro veřejnost. Za čtyřhodinovou výuku zaplatí zájemci společnosti více než 800 korun. „Jde především o učitele, ale navštěvují je i rodiče. Ročně vydáme přes 5000 certifikátů o absolvování kurzu,“ popsal Jan Šedo z H-mat, kterou mimo jiné finančně podporuje Nadace Depositum Bonum nebo Nadace Karla Janečka. V minulosti také získala dotaci ze vzdělávacího programu ministerstva školství.

Podle školní inspekce však výukové kurzy nutné nejsou, děti by se látku měly primárně naučit ve škole. „Pokud se chce někdo s touto metodou seznámit, je to jistě jenom dobře. Nicméně nemyslím si, že by ji rodiče museli zvládnout natolik, aby byli schopní se svými dětmi matematiku procvičovat. Domácí procvičování je doplněk, primárně by děti měly vše pochopit ve škole,“ dodal Ondřej Andrys z ČŠI.

Metoda je prozatím určená především základním školám. Zda se žáci mohou případně potýkat s obtížemi, pokud přejdou na školu s tradiční výukou matematiky, zatím není zřejmé. Metoda se používá několik posledních let. První žáci školení v Hejného metodě se podle Šeda dostanou na střední školu až v příštím roce. „Problém je v případě, že nový učitel vyžaduje jeden konkrétní postup a jiné nepřipouští,“ uvedl mluvčí H-matu.

Způsob výuky na školách jde přitom mimo ministerstvo školství. Resort pouze hlídá, aby žáci splnili „očekávané výstupy a povinné vzdělávací cíle“. „Samotná volba vyučovací metody je plně v kompetenci školy,“ uvedl tiskový odbor resortu Kateřiny Valachové (ČSSD). Hejného metoda není však jedinou alternativní metodou výuky matematiky v tuzemsku. Ještě častěji školy podle údajů ČŠI využívají metodu tzv. činnostního učení, která je také založena na vlastním objevování a vede žáky k samostatnému myšlení.

Hejného metodou výuky matematiky se inspiroval Stanislav Štěpáník z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, který nyní připravuje také nové pojetí výuky českého jazyka. Jeho výzkum se zaměří na možnost využití předchozí jazykové znalosti dětí, které český jazyk při komunikaci denně používají. Výstupem by mohla být do tří let odborná monografie, případná příprava učebnic bude trvat déle.