Školské odbory v pátek vyhlásily stávkovou pohotovost. V den protestní akce za zvýšení platů učitelů v regionálním školství o 15 procent a za navýšení rozpočtu vysokých škol ale ministr financí Ivan Pilný (ANO) uvedl, že nároky na platy učitelů převyšují možnosti návrhu státního rozpočtu. Protestního shromáždění v Betlémské kapli v Praze se účastnili i reprezentanti vysokých škol a profesních asociací. Podle rektora Masarykovy univerzity Mikuláše Beka je současná vláda pro vysokoškolské vzdělávání nejhorší od listopadu 1989, v době hospodářského růstu škrtala v jeho rozpočtu. Je hodně nečekané, aby za společný zájem bojovali odbory a představitelé vysokých škol, ale je to důsledek ignorování školství současnou vládou, uvedl Bek v rozhovoru pro Echo24.

Co znamená stávková pohotovost pro univerzitu?

Úkolem rektorů není stávkovat, debata o stávce je primárně věcí odborů. Tématem pro rektory je to, co souvisí se zajištěním kvality studia. Pokud by nedošlo ke korekci rozpočtu, je na místě uvažovat o zkrácení semestru jako o způsobu, jímž ušetřit na nákladech. To by nebyla stávka, ale rozhodnutí rektorů o délce semestru. Navíc nyní přibývá hlasů z řad vlivných akademiků, že pokud se nepodaří prosadit výraznější navýšení rozpočtu, měly by vysoké školy uvažovat o dramatickém omezení počtu přijímaných studentů v dalším roce.

O jaké omezení by se jednalo?

O takové, aby se částka vynakládaná na jednoho studenta rychle přiblížila poměrům ve vyspělých zemích.

Už tento podzimní semestr by mohl být okleštěn?

Ano. Nezakrývám, že by to byl i nástroj před volbami, jak zvýšit tlak na to, aby budoucí vládní koalice zaujala vstřícnější postoj.

Náměstek ministra školství Petr Pavlík v pátek hovořil o unikátnosti situace, kdy pedagogická veřejnost a resort školství mluví stejným hlasem a usilují o stejné věci. Takže to vypadá, že ministerstvo školství zvednout platy učitelům o 15 procent a zvýšit rozpočet vysokým školám chce, ale kazí jim to ministerstvo financí. Vidíte to taky tak?

Mně připadá až směšné, jak jednotliví členové vlády před veřejností prezentují své rozpory. Podle mě svědčí přehazování zodpovědnosti mezi resorty o tom, že vláda jako celek už dobře nefunguje. Vládu přece neřídí ministerstvo financí. Kabinet rozhoduje ve sboru a musí si tyto věci vydiskutovat. Vymlouvání se před veřejností, že se resort školství nemůže dohodnout s financemi, nás občany nemá zajímat a nemá to lidi obtěžovat. Považuji to za neseriozní.

O vládě jste v médiích uvedl, že pro vysoké školy příliš neudělala. Platí to stále?

Já jsem řekl, že je to pro vysoké školství nejhorší polistopadová vláda. Vláda, která v rozpočtu vysokých škol škrtala v době hospodářského růstu. V minulosti škrtaly vlády, které čelily hospodářské krizi, což považuji za racionální. Za zcela iracionální považuji, že tahle vláda si ze začátku svého působení v době ekonomického růstu naplánovala ve střednědobém výhledu rozpočtu, že bude škrtat vysokým školám. Tuhle úvahu považuji za největší hřích současného kabinetu.

Je běžné, aby za společný zájem bojovali představitelé vysokých škol a odbory?

To je hodně nečekané. Před pěti lety bych si neuměl představit, že se něco takového stane. Ve vysokém školství dosud odbory nehrály významnou roli, dle mého odhadu nejsou ani příliš početné. Ale jak se zhoršuje pozice akademiků jako zaměstnanců, role odborů roste a dnes jsou aktivní ve spolupráci s různými organizacemi, které zastupují školské instituce. Je to důsledek ignorování školství současnou vládou, já to neumím pojmenovat lépe.

Jak se to ignorování projevilo na Masarykově univerzitě?

Nejmarkantnějším projevem je dlouhodobý pokles podílu státního příspěvku na vzdělávání v celkovém rozpočtu univerzit. Ještě v roce 2000 tvořil ve výnosech naší univerzity příspěvek na vzdělávání 53 procent, v roce 2016 už to bylo jen 35 procent. Tedy akademici, pokud je stát neplatí za to, co mají jako své hlavní poslání v podobně výuky, v rostoucí míře nacházejí zdroje financí jinde. Zčásti ve vědě, což je v pořádku, a z části psaním projektů, které jsou možná trochu projekty pro projekty, nebo v činnostech, které jsou společensky užitečné, ale nejsou z hlediska poslání univerzit úplně prioritní. Máme obavu, že se výuce studentů věnuje postupně menší pozornost, protože to není finančně lukrativní.

Dnes je rozpočet Masarykovy univerzity okolo šesti miliard korun ročně. Kolik byste si představoval?

Na vzdělávací činnost dostáváme asi 1,8 miliardy. Domnívám se, že po těch pěti letech stagnace, kdy bylo financování zamrazeno na úrovni pokrizových škrtů, by teď bylo třeba jej rozmrazit jakýmsi dorovnáním. Rozumná hranice je někde okolo 15 procent růstu příspěvku na vzdělávací činnost v příštím roce. Bych byl rád, kdyby se nám podařilo najít shodu s budoucí vládou o tom, že v dalších letech bude docházet ke každoroční valorizaci rozpočtu o inflaci plus nějaké jednotky procent.

Hovoříte o budoucí vládě. Jak hodláte tlačit na zvýšení rozpočtu pro vysoké školy v souvislosti s říjnovými volbami?

Pokud se tato koalice rozhodne rozpočet navýšit v souladu se svými vlastními přísliby o 4,5 miliardy, padneme si do náruče a vše zlé bude prakticky zapomenuto. Pokud bude navýšení nižší, budeme na půdě reprezentací vysokých škol debatovat, kde je práh citlivosti, který by znamenal, že současná studená válka škol a vlády přejde do horké fáze. V takovém případě by patrně došlo k omezením výuky a k protestům ve veřejném prostoru.

Vidíte ve volebním programu některé politické strany vstřícnější postoj k vysokým školám?

Zdá se mi, že z výroků politiků z různých stran vyplývá, že se tentokrát školství a vzdělávání stává významnějším tématem. Zatím jsem většinu volebních programů nestudoval, požádám ale náš analytický odbor, aby udělal rešerši předvolebních slibů. Pak bychom mohli snadno sledovat jejich naplňování. Česká republika dlouho nezažila takovou větší debatu o stavu školství. Navýšení peněz pro školství není jen otázkou platů, daleko více jde o téma kvality vzdělávání. Náprava podfinancování by například umožnila, aby vysoké školy kreativněji připravily studijní nabídku v souvislosti s novými podmínkami akreditací studijních programů.

Budoucnost naší země je odvislá od kvality našeho školství, zní váš výrok. Jaká ta budoucnost bude, pokud se finanční situace ve školství nezmění?

Já jsem nakonec optimista. Když budeme dostatečně tlačit na politické strany a na vládu a budeme aktivizovat veřejnou debatu, podaří se nám tu nepříznivou situaci zvrátit.