„Prověříme možnost snížení sociálního pojištění. Chceme navyšovat důchody, které jsou stále nízké.“ Pokud kdokoli řekne tyto dvě věty hned po sobě, ztrácí význam ho dál poslouchat. O Andreji Babišovi je známo, že umí slíbit nesplnitelné, že však zajde tak daleko jako na sněmu svého hnutí ANO a jedním svým slibem vyvrátí druhý, to asi čekal málokdo.

Systém důchodového pojištění není úplně vyrovnaný ani při slušném ekonomickém růstu, ani po tvrdé úsporné reformě z roku 2011. Proto nemluví vážně, kdo tvrdí, že chce snížit příjmy systému, zároveň zvýšit jeho výdaje a ještě udržet vyrovnaný rozpočet. To prostě nejde. Nedává tedy smysl Babiše poslouchat, protože řekne cokoli, co se mu právě hodí bez ohledu na realitu.

Na druhou stranu lze pochopit, že takový nesmysl řekl právě na sněmu svého hnutí. Kariéra jeho delegátů závisí jenom na tom, jak se předseda vyspí, proto se dalo očekávat, že ho nikdo neopraví.

Podobných protimluvů bylo v proslovu víc. „Nechceme navýšení daní podnikům a firmám, stali bychom se neatraktivní zemí pro investory,“ řekl v jedné větě. A hned v další dodal: „Chceme, aby peníze zahraničních investorů zůstávaly u nás doma namísto odlivu ve formě dividend.“

Není to ani vizitka dobré práce marketingového oddělení, které se příliš nechávalo strhnout vytvářením superlativů typu „Vždyť za první republiky jsme měli větší produktivitu práce než v Německu“ nebo „Uděláme všechno pro to, aby naše děti měly stejnou úroveň, jakou známe z Německa a Rakouska“ namísto toho, aby ověřilo jejich souvislost s tím, co je možné. Prostě si to myslíme, tak to řekneme a lidé se rádi nechají opít.

Kam se ztratila rovnost

Jediný důvod k pozornosti věnované extempore Babiše na sněmu ANO a sněmu ANO samotnému je fakt, že miliardářem vytvořený mocenský mechanismus bude ovlivňovat poměry v této zemi, a jak sám Babiš tvrdí, musí ho ovlivňovat tak, aby všechny ostatní politické strany hrály jen marginální úlohu, pokud vůbec nějakou. „Cítím, že říjnové volby do sněmovny budou zásadním rozcestím. Ta volební rovnice pro podzimní volby je velmi jednoduchá. Buď voliči budou chtít pokračování hnutí ANO ve vládě, anebo si zvolí návrat k vládnutí tradičních politických stran,“ řekl delegátům.

Byly by na pováženou poměry, při kterých by se občané nechali přesvědčit, že jediný možný a přípustný výklad reality jsou alternativní pravdy Babiše a jeho týmu, i když odporují tomu, s čím se člověk setkává v běžném životě. Jenže po zkušenosti ze sněmu se zdá, že by tyto „pravdy“ dokonce odporovaly obyčejné středoškolské logice a zdravému rozumu. Řídit se podle nich by už bylo pro tradičně kulturní a vzdělaný národ nedůstojné.

Za pozornost stojí, že se šéf hnutí jednou prořekl, když za své hlavní hodnoty označil ve variaci na slavné heslo „Svoboda, rovnost, bratrství“ z Francouzské revoluce jinou trojici „Svoboda, demokracie, solidarita“.  Může být označeno za legrační, když šéf oligarchicky řízeného hnutí vzývá demokracii, důležitější však je, že ve výčtu chybí rovnost či jiný příbuzný pojem. Důvod je jasný.

Jak se může někdo obyčejný srovnávat s člověkem, který „vybudoval od nuly firmu, která se stala jednou z největších ve střední a východní Evropě“? Takový Babišův postoj ovšem vysvětluje všechno ostatní. Mohu vykládat jakékoli nesmysly a s ostatními se ani nemusím bavit, jestli je to pravda, protože zkrátka a dobře nejsou na mé úrovni.