Během postního měsíce ramadánu (devátý měsíc islámského kalendáře) nesmějí muslimové od slunce východu do slunce západu jíst a pít. Dále je jim zapovězeno kouřit a mít sexuální styk. Svůj každodenní půst přerušují na konci tradičně douškem vody či mléka a datlí. Mezitím už vedle křesťanského adventního kalendáře, který je oblíbený hlavně u dětí, existuje i islámský ramadánový kalendář.

"Kalám, núr, háfiz, salám, sabr...." Mladý syrský uprchlík předčítá slůvka na třiceti okénkách. Výrazy zná. Co si má ale počít s okénky, netuší. Jeho kamarád, který už žije v Německu déle, okamžitě pozná podobnost s adventním kalendářem. "To je super. To člověka přiměje k tomu, aby držel půst a bavil se při tom. Každý den počká na jedno okénko, jako u Vánoc," píše německá rozhlasová stanice Deutschlandfunk.

V němčině se tomuto kalendáři říká iftarlender. V češtině by to mohl být třeba iftárendář. Jde totiž o sloučení dvou slov: iftár, což je první pokrm, který muslimové jedí po půstu, a slova kalendář. A protože, jak už řečeno, končí vyznavači islámu svůj každodenní půst datlí, je za dvířky ramadánového kalendáře laskomina v podobě datle obalené čokoládou.

Na každém okénku je dále jedno arabské slovo. Tato slova mají těm, kdo drží půst, pomoci hlouběji se zabývat svou vírou, říká Nadia Doukaliová, která iftárendář vymyslela. Klasickým příkladem je už první okénko (v němčině se používá slovo "dvířka"). Stojí na nich napsáno "sabr", což značí "trpělivost". Člověk totiž potřebuje v životě hodně trpělivosti. S ostatními, se sebou samým. A čím hloupěji se ponořujete do významu tohoto slov, tím více si uvědomujete, že nejste sám, že na světě nejste sami/y - se svými problémy nebo se svým štěstím.

Nadia Doukaliová vymýšlí reklamní texty a je autorkou dětských knih. Šestatřicetiletá muslimka z Maroka žije ve Frankfurtu nad Mohanem. Svůj produkt vyvinula vědomě pro německé obchody, říká. V arabských a tureckých obchodech se neprodává. Jde jí i o to, aby si němečtí obchodníci uvědomili, že nejde pomíjet druhé největší náboženství na světě.  

Kalendář s modro-bílým přebalem a půlměsícem je už online vyprodán (ramadán letos začal 27. května). V jednom berlínském obchodě s čokoládou je muslimská prodavačka z myšlenky ramadánového kalendáře nadšená. "Dosud se to velmi dobře prodávalo. Lidé se po něm ještě ptají. Přicházejí i němečtí zákazníci, kteří ho chtějí darovat muslimům. Ale naše cílová skupina sestává převážně z muslimských zákazníků," říká.

Před jednou kavárnou sedí čtyři důchodci. Datlový kalendář u nich vyvolá diskusi o muslimech. Penzistka: "Řekněte, když už žijí tady v Německu a my křesťané půst nedržíme, proč se tomu nepřizpůsobí? Ničí celou naší kulturu. Berou nám Vánoce, berou nám Velikonoce, berou nám všechno." Autor reportáže (muslim) se důchodců ptá, proč jim muslimové berou Vánoce, když o ramadánu drží půst. Důchodkyně se ale do takové diskuse nechce očividně nechat vtáhnout. "Proti tomu nic neříkám. Každý má své náboženství a hotovo. A to je dobře."

O pár metrů dále sedí jedna učnice. Vlasy má po přísném islámském způsobu zakryté šátkem. Z diskuse nic nezachytila. "Dojalo mě to. Myslím, že je hezké, že něco takového je v německých obchodech. Člověk se cítí lépe, protože mnohým se zdá divné, že o ramadánu držíme půst. Že to nyní nabízejí, je hezké," vysvětluje.

Business Monitor24, pp