Prezident republiky udělí po návratu z Číny milost nejznámějšímu českému vězni. Muž, který naprostou většinu svého dospělého života strávil za mřížemi, se tentokrát dostane na svobodu po sedmnácti letech od slavného útěku z října roku 2000. Nejrůznější experti, jichž je v této zemi patrně nekonečné množství, se ihned vytasili s rádoby pronikavou analýzou, že jde o manévr určený k odvedení pozornosti od Zemanova svérázného výkladu ústavy ve věci odvolání ministra financí. Nic nemůže být více vzdáleno pravdě. Prezident nemá důvod odvádět pozornost od něčeho, co si nadmíru užívá. Jeho ústavní tanečky – a především zcela otevřené okopávání kotníků premiéra Sobotky – jsou jen dalším zostřením kampaně za znovuzvolení, už tak permanentně vedené na setkáních s občany. Svoboda pro Kajínka je obdobný trik. O spravedlnost a propuštění neprávem vězněného mukla tu pochopitelně vůbec nejde. Vidíme jen další ukázku asi nejsilnější stránky jinak už notně opotřebeného hradního populisty: vystoupit s kontroverzním tématem a pak se živit na rozpoutaném cirkusu v mediálním a obecně veřejném prostoru.

Je třeba uznat, že role Jiřího Kajínka ve zločinu, za nějž aktuálně sedí, byla dost možná jiná, než jak je uvedeno v rozsudku. Pochybnosti nad případem vyjadřovali lidé v trestněprávní oblasti podstatně povolanější, než je prezident – za všechny jmenujme předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského. Pokud by Zemanovi skutečně tak ležel na srdci osud slavného útěkáře, zasazoval by se spíše o nové přešetření jeho případu. Případné propuštění by se tak opíralo o standardní justiční proces. Feudální udělení milosti je ovšem prezidentově stylu mnohem bližší. Zeman má vynikající čich pro nálady ve specifických vrstvách společnosti a dobře si uvědomuje, že kolem proslulého kriminálníka panuje už léta aura bizarní popularity. V Kajínkově příběhu najdeme rekvizity dobrého bijáku: útěk z nedobytného Mírova, víc než měsíční skrývání se před armádou náhončích i dopadení uprchlíka zásahovou jednotkou. Obrovská medializace případu, jeho zfilmování, zpochybňování oficiální verze plzeňské vraždy podnikatele Jandy a bodyguarda Pokoše, za niž byl Kajínek odsouzen, nejasná role několika policistů: důvody, proč se z Kajínka stal antihrdina, jsou celkem evidentní.

Důvody, proč s milostí přišel Zeman právě teď, také. Kajínkovo propuštění na svobodu bude mít masivní pokrytí, noviny i televize se poperou o exkluzivní rozhovor a prezidentovo jméno bude v celém tom humbuku pochopitelně tím druhým nejskloňovanějším. Zeman tak opět dostane k dispozici hrací pole, které bezpečně ovládá: tvrzení proti tvrzení, spekulace, dohady. A politici i média mu na tento špek ochotně skočí. Prezident znovu ovládne veřejnou krajinu s atraktivní, ale v podstatě marginální kauzou – jako v minulosti už tolikrát. A pro své příznivce zase sehraje roli ranaře, který se nebojí říznout do kontroverzních témat a chlapsky se k nim postavit. Že tak činí půl roku před prezidentskými volbami, je pochopitelně jenom taková náhoda.

Na kauze Kajínek zřejmě vidíme budoucí hradní strategii pro horkou část kampaně. Zemanem deklarovaný úmysl neúčastnit se předvolebních debat s protikandidáty se dal vnímat jako projev slabosti a možných obav prezidentova týmu z čím dál větší nezvladatelnosti, co se výroků jejich šéfa týče. Nyní se toto rozhodnutí začíná ukazovat v jiném světle. Zatímco se budou Michal Horáček, Jiří Drahoš a případní další účastníci závodu o Hrad střetávat v maratonu nezáživných diskusí, kde půjde hlavně o to, působit co nejvíc státnicky, distingovaně, morálně, a tedy – z pohledu většiny diváků – nudně, bude Zeman z pozice moci ládovat do veřejné debaty další a další efektní, ale co do aktuální politiky v podstatě bezvýznamná témata a nutit své protivníky k reakci. Kajínek byl nepochybně jen první pokusný výstřel. Uvidíme, s čím prezident přijde dál. Ve věznici v Rýnovicích se uvolnilo jedno místo. Mohl by třeba obdivovaného zámořského kolegu požádat o vydání dalšího muže, jejž jedna část české společnosti považuje za padoucha, a druhá za hrdinu. Proces s Josefem Mašínem by Zemanovy voliče jistě nadchl.