V neděli večer ve věku 90 let zemřel polský filmový a divadelní režisér Andrzej Wajda. Autor legendárních snímků Člověk z mramoru, Člověk z železa nebo Veselka byl v českých kinech naposledy přítomen před dvěma lety snímkem o někdejším vůdci polské Solidarity a pozdějším prvním demokratickém polském prezidentovi Wałesa: člověk naděje. Letos ještě dokončil film Powidoki. O úmrtí režiséra, který získal v roce 2000 Oscara za celoživotní dílo, informovala polská média.

Wajda zemřel v neděli večer v Krakově, upřesnili podle agentury AFP blízcí režiséra. Hospitalizován byl před několika dny a nacházel se v kómatu. Podlehl dýchacím potížím.

Wajda točil filmy o své zemi a duši jejích lidí. Své místo v nich měly velké dějiny i zdánlivě běžné a obyčejné osudy.

Andrzej Wajda se narodil 6. března 1926 v Suwałkach. Jeho matka byla učitelka a otec Jakub, důstojník polské armády, byl zabit Rusy při masakru v Katyni. Přál si, aby jeho syn sloužil v armádě. Cesty Andrzeje ale vedly jinam. Po 2. světové válce studoval nejprve malířství a poté režii na Vysoké filmové škole v Lodži. Už první jeho filmy z 50. let mu přinesly mezinárodní uznání, zvláště pak Popel a démant z roku 1958.

Příběh vlastního otce byl pro Wajdu inspirací k natočení ceněného snímku Katyň (2007). Válka však byla tématem jeho filmů již mnohem dříve – v 50. letech promítl své zkušenosti z odboje do snímků Nezvaní hosté a Kanály i do slavného, již zmíněného Popelu a démantu. Jeho filmy vždy výrazně vyčnívaly nad soudobou produkci, komunistickému režimu byly často nepohodlné.

V 80. a 90. letech se dočkaly uznání i Wajdovy velkolepé historické fresky Danton a Pan Tadeáš. V posledních letech natočil intimní drama Puškvorec (2009) a životopisné drama Walesa: člověk naděje (2013).