Domy, silnice, telefony, mikrochipsy… V tom všem je ve velké míře obsažen písek. Každý rok je ho třeba odhadem 40 miliard tun. Ale kde ho vzít? Hned několik afrických států nyní bije na poplach – jejich plážím postupně dochází písek. Na mořském pobřeží Ghany a Keni, na Kapverdách či Zanzibaru, tam všude lákají malebné pláže s nejjemnějším pískem. Prostě, pohlednicová idyla.

Co ale, když snovým plážím černého kontinentu bude najednou písek chybět a namísto zdánlivě nevyčerpatelného zdroje droboučkých písečných zrnek bude mořské pobřeží lemovat kamení? „Zanzibaru odchází písek,“ říká v rozhovoru s německou rozhlasovou a televizní stanicí Deutsche Welle Hamad Rašíd Mohammed, zanzibarský ministr přírodních zdrojů. Důvodem je nadměrná těžba písku pro stavební účely v autonomním státě Zanzibar, který tvoří spolu s Tanganikou jednotný stát Tanzanie.

Oficiální statistiky tamního Úřadu pro lesy a přírodní zdroje ukazují, že na Zanzibaru se v letech 2005 až 2015 vytěžily zhruba tři miliony tun písku. A to jsou oficiální čísla. Neoficiálně jde zřejmě o dvojnásobný objem, domnívá se ministr. Na celém světe se dle odhadů Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) zpracuje rok co rok kolem 40 miliard tun písku. Z toho asi 30 miliard zmizí v cementu.

Avšak písek je konečná surovina. Vedle uhlí, zemního plynu nebo ropy nepatří k obnovitelným zdrojům. To znamená, že se nedokáže regenerovat stejnou rychlostí, jakou ho lidé zemi odebírají.

Kapverdské ostrovy leží zhruba 600 kilometrů západně od afrického pobřeží. Země patří mezi nejbezpečnější v Africe. Nezaměstnanost je ale vysoká. K rychlým způsobům, jak si vydělat trochu peněz, patří krást písek. Tedy surovinu, která je třeba na celém světě. Důsledky nadměrné těžby písku jsou ale katastrofální. Na plážích, na nichž kdysi želvy kladly svá vejce, tvoří nyní mnohde obraz krajiny jen kámen a odpadky. Příboj už nezadržuje žádný písek, a tak slaná voda volně proudí za pobřežní pás a ničí obilí, rostliny a obytné domy.

Už roku 2002 zakázala kapverdská vláda těžbu písku ve městě Pedra Badejo na ostrově Santiago - černý písek hlídá armáda. Začátkem letošního února schválila kapverdská vláda rezoluci, v níž pozastavila dobývání písku na všech ostrovech. Kromě toho byl pro tuto činnost vydán zákaz používání strojů. Přesto chudoba žene lidi znovu a znovu do moře a cenný písek z jeho dna vynášejí ve džberech.

Také v Ghaně je těžba písku nezákonná. Stoupající teploty ale způsobily, že ryby se přestěhovaly dále do oceánu a působením eroze pobřeží mizí obdělávatelná půda. Hodně lidí už si nedokáže rybařením a zemědělstvím vydělat dost na živobytí. Sázejí tedy na písek, což problematiku ještě zhoršuje.

V Keni už ilegální pískaři obrátili pozornost na řeky Masaani, Kiungwani, Mbitini a Kwa Nditi. Nicméně těžbou písku si ničí vlastní živobytí. Kvůli chybějícímu písku řeky vysychají a odřezávají obyvatele a jejich dobytek od cenných vodních zdrojů. Těžba písku je problémem i v Nigérii. Poškozuje totiž podklad důležitých silnic a mostů.

Nejsou to ale jen africké cementárny, které profitují z dolování písku. Jedním z hlavních odběratelů afrického písku je pouštní stát Dubaj, která chce s jeho navážením rozšířit své pobřeží. Jen na ostrovní projekt "The Palm Jumeirah" bylo použito k nasypání základů 200 milionů krychlových metrů písku a kamení. K tomu inženýři odsáli zčásti písek z pobřeží samotného emirátu, ale použil se také písek z pláží Afriky. Vlastní písek z pouště nepřicházel v úvahu, protože je pro podobné účely nevhodný a stále se sváží do moře. Pouštní písek je příliš hladký a kulatý. Kvůli svému chemického složení se ostatně nehodí ani pro stavebnictví.

Zanzibarský ministr přírodních zdrojů Mohammed upomíná, že je třeba omezit těžbu a spotřebu písku, aby se ochránily vesnice a zemědělská půda. "Musíme hledat náhradní suroviny a vystačit si s méně pískem," vysvětluje.