Odpověď na otázku v titulku je velmi jednoduchá: protože mu jeho protivníci pomáhají svými chybami. Přestože byl Davidu Rathovi soudem uložen trest osmi a půl let vězení za údajnou korupci při zadávání veřejných zakázek, ve skutečnosti si nestojí vůbec špatně.

U odvolacího soudu má dobré vyhlídky na zrušení odsuzujícího rozsudku a celý případ bude muset začít znovu od samého prvopočátku. Velká justiční telenovala tak půjde do nové sezony, dosti pravděpodobně se změněnou sestavou herců. A soud první instance si za to bude moci sám.

Nedostatek času pro obhájce

Prvním problémem procesu proti Davidu Rathovi je nedostatek času na přípravu obhajoby. David Rath vypověděl plnou moc svým obhájcům těsně před koncem hlavního líčení a před závěrečnými řečmi. Na to soud reagoval ustanovením obhájce ex offo a poskytl této nové obhájkyni jistý čas k nastudování kauzy. Obhájkyně však namítala, že potřebuje k nastudování kauzy delší čas, a marně žádala o posunutí termínu líčení. Pokud čas k nastudování kauzy nebyl dostatečný – a publikované informace tomu nasvědčují –, pak došlo k závažné procesní chybě na straně soudu.

Spisový materiál v kauze Davida Ratha čítá dle veřejně dostupných informací desítky tisíc stran. Zkuste si sami změřit, jak dlouho vám trvá studium náročného odborného textu. A v případě soudního spisu jde o text, kde musíte neustále listovat dopředu a dozadu; porovnávat, jak souhlasí různá svědectví mezi sebou a s jinými důkazy, ověřovat data odposlechů s daty podle dokumentace k zakázkám a tak dále a tak dále. Důkladné nastudování spisu, aby obhájce byl schopen skutečně fungovat jako obhájce a nikoli pouze jako papírově přibraná osoba, aby se formálně zachovalo zdání zákonného procesu, trvá mnohem déle než holé přečtení listin.
Připočtěte si k tomu diskuse s klientem, vymýšlení strategie pro závěrečnou řeč – i pouhé napsání závěrečné řeči, aby byla přesvědčivá a aby v ní byl srozumitelný tok myšlenek, v takto rozsáhlém případu musí chvíli trvat.

Krajský soud v Praze zaujal stanovisko, že s ohledem na pokročilé stadium řízení v okamžiku, kdy došlo k ustanovení nového obhájce, poskytl času dostatek. Prosté porovnání počtu stran však o tom vzbuzuje silné pochybnosti. A je úplně jedno, zda jde o začátek řízení, nebo jen konec a přípravu závěrečné řeči. Závěrečnou řeč totiž nedostává obhajoba připravenou od soudu. A není ani přípustné, aby soudce řekl: „Tak tu závěrečnou řeč si napíše klient sám, bez vás, pane doktore, když on už ten případ zná.“ K čemu by pak byl takový obhájce?! To už by bylo upřímnější žádného obhájce obžalovanému neposkytnout.

Právo na účinnou – zdůrazňuji ÚČINNOU – pomoc obhájce je přitom základní součástí spravedlivého procesu. Pokud soud nedal obhájci dost času na nastudování kauzy, aby účinnou pomoc klientovi mohl poskytovat, pak došlo k porušení práva na řádný proces. Potvrdí-li se to, jediným řešením bude prvostupňový rozsudek zrušit. Nepochybujme ani na sekundu, že tuto kartu obhajoba vynese ve svém odvolání.

Obstrukce doktora Ratha

Kdo zná Davida Ratha z vystupování v parlamentu, ví, že pro show žije a dýchá. To se promítlo i do jeho jednání před soudem. 
Nejnovější kousek pro veřejnost si David Rath nechal na samotný poslední den procesu u provoinstančního soudu. Přestože celý proces chodil k soudu a zabránit mu v tom dokázala jen čerstvě rozbitá hlava, v den vyhlášení rozsudku měl tolik pacientů, že prostě přijít nemohl.

I rozhovory novinářům dával v lékařském plášti s fonendoskopem na krku, skoro jako kdyby hrál pro veřejnost a jako kdyby chtěl ve svůj prospěch využít image zaměstnaného lékaře jako důvěryhodné osoby. Musel mít v den vyhlášení rozsudku opravdu hodně napilno, neboť marně vzpomínám, kdy naposledy jsem Davida Ratha viděl dávat rozhovory v lékařském. Trocha přehrávání však ke správné telenovele patří.

V průběhu soudního řízení byl David Rath obviňován z různých procesních obstrukcí. Jako jeden příklad se uvádělo i zmíněné vypovězení plné moci obhájcům těsně před koncem hlavního líčení, dalším příkladem měly být opakované námitky podjatosti vůči členům soudního senátu. Často se kritizovalo, jak prý obviněný může brzdit proces nekalými triky.

Rozlišujme však vážné problémy od bouře ve sklenici vody. Vypovězení plné moci obhájcům těsně před koncem soudu je skutečně nezvyklé, ale pro osud řízení to nebylo nijak zásadní. Soud reagoval v rámci svých pravomocí ustanovením obhájce z moci úřední a případ pokračoval. Nebyla to žádná nepřekonatelná překážka pro ukončení řízení a vynesení rozhodnutí.

Jestli někdo vyrobil překážku pro vynesení rozhodnutí, byl to sám soud, pokud by se potvrdilo, že neposkytl dost času nové obhájkyni a že se kvůli tomu musí rozsudek zrušit. Přitom když se soudní líčení vleklo dva roky, nebyl by vůbec problém dát nové obhájkyni jeden měsíc přípravy navíc. Uspěchat případ bylo proto naprosto zbytečné.

Podobně podávání námitek podjatosti nebylo žádnou zásadní obstrukcí. Je nezbytné poskytnout obviněným takovou možnost pro případ, že se objeví pochybnosti o nestrannosti soudu. A rozhodnout o námitce podjatosti netrvá nijak dlouho. Znalci českých poměrů vědí, že daleko častější je, že orgány činné v trestním řízení postupují zjevně svévolně a zaujatě, než že obviněný dramaticky pozdrží proces námitkami podjatosti.

Narušení důvěrnosti materiálů obhajoby

Bohužel se zdá, že do práv obviněného Davida Ratha bylo zasaženo ještě více. V poslední den závěrečných řečí došlo k incidentu, kdy do soudní síně vstoupila nečekaně, uprostřed konání, žena a dala na stůl obhajoby jisté dokumenty. Soudce reagoval tak, že ženě za rušení soudu pohrozil pokutou a dokumenty si od obhajoby vzal k sobě.

Přitom se nezdá, že by soudce byl donucen ty papíry brát k sobě, aby zabránil dalšímu narušování líčení. Pokud soudní řízení rušila nějaká osoba, měl to soudce řešit s dotyčnou osobou. Jakmile však došlo k předání papírů, už ty papíry soud nijak nenarušovaly. Předpokládám, že David Rath z nich nedělal vlaštovky a neposílal je po soudní síni. Není tedy patrné, že by soud měl legitimní důvod papíry zabavit.

Dokumenty předávané v soudní síni měly obsahovat fotografii spícího soudce s půllitrem piva v záběru. Vztah takového obrázku k procesu je těžko pochopitelný a David Rath byl opět podezříván, že celou scénku zinscenoval jako provokaci vůči soudu. Je však zcela lhostejné, zda to byla provokace, či nikoli. Důležité je, že soudce si o své vůli vzal k sobě dokumenty obhajoby.

Tady se dostáváme k druhému velkému problému, totiž právu obhajoby na důvěrnost jejích materiálů. Neslyšel jsem nikdy o případu, kdy si soudce svévolně vzal materiály patřící obhajobě. Mohlo by to být papírové podání, které by stejně soudce za chvíli dostal do ruky, ale také by to mohly být důvěrné materiály podléhající advokátnímu tajemství. Postup soudu byl velmi překvapivý, a domnívám se dokonce, že by se k tomuto tématu měla v zájmu advokátního stavu vyjádřit advokátní komora.

Těžko přitom obstojí vysvětlení, že soudce nemohl tušit, že může jít o materiály obhajoby. Jde-li o nějaké papíry, které má obžalovaný při sobě během soudního líčení, pak se taková možnost přece sama nabízí a soudce musel počítat s tím, že nejspíše narušuje důvěrnost materiálů, které patří jedné straně.

Nelze na dálku činit žádné kategorické soudy, záležitost by měla být nejprve pečlivě prošetřena. Pokud by se ale zjistilo, že soudce k tomuto postupu nebyl oprávněn, teoreticky by mu hrozil i postih v disciplinárním řízení. To by ovšem mohlo mít za následek podjatost soudce vůči obviněnému.

Co nastane, pokud by byl soudce shledán podjatým? Celý soud by se musel opakovat od začátku. Nestačí totiž vyměnit soudce a nechat ho vynést nový rozsudek. Aby soudce mohl rozhodnout, musí se důkazy provést přímo před ním. Nepostačuje, aby si o nich jen přečetl ve spise zděděném po jiném soudci.

Nelze tedy vyloučit, že proces s Davidem Rathem vskutku začne připomínat telenovelu včetně stovek dílů a příchodů či odchodů postav ze seriálu. Na klasickou zápletku s nečekaným příbuzným už došlo a stejně jako ke konci Esmeraldy jsme prožívali i ránu do hlavy hlavního hrdiny. A tak v dalších epizodách uvidíme, jak sympatický lékař se sociálním cítěním David Armando pokračuje ve své hvězdné roli, zatímco jeho dosavadní hlavní protivník doktor Paco je odvolán správní radou kliniky. Inu, pletky s neznámou ženou mívají své následky. Nepochybujme o tom, že další sezona bude stát za to a přijdou nové zvraty.

Celá epizoda se zabavováním papírů přitom byla zbytečná, protože záležitost šlo určitě řešit i jinak. Navíc působí dosti nedůstojně. Zjevný legitimní důvod k tomu soud neměl a zabavit někomu papíry ze stolu jako formu trestu jsem zažil naposledy u učitelek na základní škole.

Připomeňme, že průměrný plat českého soudce činí přes 114 tisíc korun a že soudci mají definitivu, takže mají prakticky zajištěno, že jim tento příjem bude pokračovat až do důchodu. To jsou výhody, o jakých průměrný daňový poplatník může jen snít. Je tedy snad férové klást výměnou za tyto výhody na soudce i jisté nároky. Například že se dokáží chovat profesionálně i tehdy, když mají pocit, že je někdo provokuje.

Co je a co není nehoráznost

Za zmínku stojí i situace, kdy obhájkyně Davida Ratha namítala, že jeden z přísedících si cosi čte na počítači, místo aby poslouchal závěrečnou řeč obžalovaného. Státní zástupce na to podle novin reagoval výrokem: „Já to považuji za naprostou nehoráznost a může být ráda, že nedostala pokutu.“

Nehoráznost je pojem relativní a různí lidé mohou za nehoráznost pokládat různé věci. Já osobně pokládám za samozřejmé, že soud bude poslouchat závěrečnou řeč. Sice nikde v trestním řádu není výslovně napsáno, „soud musí poslouchat, co účastníci soudu říkají“, ale tak nějak mi to vyplývá ze samotné podstaty soudního řízení. Kdyby soud nemusel poslouchat závěrečné řeči, pak by bylo zbytečné závěrečné řeči vůbec říkat.

Samozřejmě je docela dobře možné možné, že přísedící četl na monitoru něco relevantního, co mu pomáhalo závěrečné řeči lépe rozumět. To lze chápat, i když takový multitasking nutně snižuje úroveň pozornosti. Pořád ale není nic špatného na tom, když obhájce (který soudu na monitor nevidí) učiní dotaz, zda to je opravdu něco souvisejícího. Je legitimním zájmem obhajoby, aby soud věnoval pozornost případu, takže zdvořile formulovaná námitka v případě pochybností musí být dovolena. Kdyby se o to obhajoba nesměla starat, pak bychom se mohli jednou dočkat toho, že soud si bude číst noviny nebo hrát Farmville (příhody s přísedícími oddávajícími se snům patří k tradičním historkám vyprávěným mezi advokáty).

Epizodka s údajnou nehorázností, jak byla prezentována v novinách, tak opět vyvolává rozpaky a pochybnosti, zda je v procesu s Davidem Rathem zacházeno s obviněným férově. Uvědomme si jednu věc: chránit práva lidí stojících před soudem je v zájmu nás všech. Nikdy nevíte, kdy se před soudem ocitnete i vy. Stačí se jednou jedinkrát špatně rozhlédnout při řízení a malér je na světě. Můžete se stát obětí špatného pochopení zákona ze strany policie, účelového trestního oznámení od vašeho dlužníka, přílišné horlivosti při vyhodnocování důkazů. Je tisíc a jeden způsob, jak se nečekaně může kdokoli ocitnout před soudem v roli obviněného. Je proto ve vlastním zájmu každého občana, aby se dbalo všech práv obviněných. I kdyby stál před soudem ten největší darebák, má mít zachovaná svá práva. Je to v zájmu jeho i v zájmu celku, abychom se mohli pokládat za civilizovanou společnost.

Přiznám se proto, že Davidu Rathovi alespoň v jedné věci fandím. Přeji mu, aby odvolací soud původní verdikt zrušil a nařídil nové projednání věci, ať už bude finální rozhodnutí jakékoli. Ne proto, že by mi Rath přišel sympatický nebo že bych byl přesvědčen o jeho nevině (na tuto otázku žádný názor nemám). Ale i David Rath si zaslouží spravedlivý proces a zasloužíme si ho i my jako občané, daňoví poplatníci a potenciální žalobci či žalovaní v jiných kauzách.

Pokud někdo z pozice autority shora uvedená podezření na procesní závady prošetří, případně je veřejně zkritizuje a přiměje odpovědnou osobu nést následky, bude to pro veřejné blaho a pro zlepšení stavu české justice daleko větším přínosem než negativa spojená s tím, že se o rok prodlouží jeden konkrétní případ.

Autor je advokát