Dva případy, odlišné posouzení

Neunesl 12letý trest za střelbu na exekutory: změní jeho sebevražda pohled soudů?

Dva případy, odlišné posouzení
Neunesl 12letý trest za střelbu na exekutory: změní jeho sebevražda pohled soudů?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Je adekvátní odsoudit člověka na dvanáct let za výstřel na exekutora, kterému se navíc nic nestalo? Otázka, kterou by si veřejnost nejspíše ani nekladla, pokud by se osmačtyřicetiletý Jaroslav Janota jako projev nesouhlasu s rozsudkem nerozhodl spáchat sebevraždu a nezanechal blog na rozloučenou. Jeho čin byl posouzen jako pokus o vraždu, za což je trest až ve výši 20 let. Podle kritiků však byl trest nepřiměřený a tvrdý. Sám Janota totiž u soudu svého činu litoval, exekutorům se omluvil, nikoho nezabil a podle svých slov ani zabít nechtěl, k čemuž soud podle jeho obhájkyně nepřihlédl.

„Jde o bizarní příběh. Začněte, prosím, pochybovat o tom, že zde sedí vrah. Nikomu nebyla způsobena újma a to nejen z důvodu šťastné náhody, jak stojí v rozsudku, ale i z toho, že na nikoho nemířil a nechtěl zranit,“ zněla slova obhájkyně Jaroslava Janoty Soni Kozové v lednu 2017 při odvolacím řízení u Vrchního soudu v Olomouci. V této době podle výpovědí svědků spořádaný a slušný zaměstnanec bezpečnostní firmy Jaroslav Janota ještě žil a doufal ve zmírnění trestu.

K incidentu, při němž Jaroslav Janota vystřelil na exekutory, došlo 12. ledna 2016. Janota po noční směně přišel domů, spal podle vlastních slov asi hodinu a půl a zaslechl, jak se mu někdo dobývá do bytu. Ačkoliv exekutoři zanechali na dveřích zprávu o tom, že přijdou, Janota si jí předešlý den nevšiml. V osudný den exekutoři na Janotu zvonili a bouchali a nakonec po delší době otevřeli dveře násilím. Janota byl podle svých dřívějších slov vyděšen z toho, že se mu někdo dobývá do bytu, a tak na muže namířil legálně drženou zbraň. Krátce na to ještě vystřelil směrem k jednomu z mužů, kterého kulka minula.
 
Jaroslav Janota, který 22. února 2017 spáchal sebevraždu. - FOTO: Youtube / Igor Jurečka

Celý incident ze svého pohledu popsal na blogu a tvrdil, že na exekutory nemířil a že šlo o varovný výstřel. Měl jen strach o svůj vlastní život a byl navíc probuzen z hlubokého spánku. Rozsudek ho zdrtil a pod tíhou bezvýchodné situaci se rozhodl svůj život 22. února 2017 skokem ze sedmého patra ukončit v den, kdy měl nastoupit do vězení. Pohřeb se konal před týdnem ve středu 1. března 2017.

Na celý případ i práci exekutorů upozorňují odborná veřejnost, advokáti i politici a dožadují se vysvětlení toho, proč Janota dostal tak vysoký trest, ačkoliv v jiných případech střelby na úřední osobu, jakou je i exekutor, se tresty pohybují i jen ve výši 5 let.

Měl trest varovat před útoky na exekutory?

Za nepřiměřený považuje trest například nezařazený poslanec Martin Fiedler (dříve za hnutí ÚSVIT), který se snažil debatu kolem exekutorů a rozdílného posuzovaní trestných činů otevřít v Poslanecké sněmovně, neúspěšně však. „Osobně pokládám trest za opravdu velmi tvrdý, když si to srovnáme s jinými vraždami, kde byly tresty čtyř až pětileté. Nikoho nezranil a ve svém dopise na rozloučenou uvádí, že nikoho zabít nechtěl,“ řekl pro Echo24 Fiedler.

Otázkou zůstává i to, proč státní zástupce Martin Malůš navrhl posuzování jeho činu jako pokus o vraždu a vyhrožování s cílem působit na úřední osobu, za což právě může být udělen trest ve výši od 15 do 20 let a mnohdy i výjimečný trest, ačkoliv původně byl Janota obviněn z trestného činu vyhrožování úřední osobě se sazbou do pěti let.

V souvislosti s tím se objevují úvahy o tom, že jde o exemplární trest, který má útokům na exekutory předejít. „Působí to na mě, že to mělo být pojato jako exemplární trest,“ dodal pro Echo24 Fiedler s tím, že je to tak mnohdy prezentováno v médiích.

Podle advokáta Jana Vučky však záleží na tom, jak je čin klasifikován. „Soud musí vycházet z trestní sazby podle zákona. Vražda úřední osoby pro výkon její pravomoci se trestá odnětím svobody na 15 až 20 let, nebo výjimečným trestem. Snížení trestu pod tuto hranici je možné za polehčujících okolností. Uložení trestu na 12 let tedy vůbec není ničím exemplárním, pokud přijmeme verzi o pokusu vraždy,“ uvedl pro Echo24 Vučka.

Nicméně však dodává, že výše trestu je již tak dost odstrašující. „Myslím, že i v této výši bude trest dostatečně odstrašující, aby odrazoval od střelby na exekutora v budoucnu.“

Krajský státní zástupce Malůš výši trestu u soudu tehdy obhajoval tím, že Janota nereagoval na výzvy exekutorů, kteří na něj volali přes dveře, a že se před nimi v pokoji zamkl. Podle Malůšovy obžaloby Janota na oba exekutory, kteří vstoupili do místnosti, nejprve namířil zbraň. Pak měl vystřelit směrem ke vstupním dveřím bytu, u nichž stál jeden z exekutorů. Střela ho podle Malůše minula šťastnou náhodou.

Tragických případů bude přibývat

Obavu z toho, že činů pod tlakem vymáhání exekucí může přibývat, mají i členové Spolku na podporu nezávislé justice ČR Šalamoun. „Obávám se, že podobných případů, které vyústí v lidskou tragédii, bude časem přibývat. To není výhrůžka, ale předpověď. Současná společnost je nemocná. Nezaměřuje se na příčiny, ale až na následné řešení problémů. Ty pak řeší přetížené úřady, soudy a soudci mající zájem mnohdy jenom o čárku ve statistice vyřízených věcí a nevidí za svými rozhodnutími konkrétní lidské osudy konkrétních lidí. Pak se někdy stane, jako se to stalo v případě pana Jaroslava Janoty, že výsledkem je lidská tragédie,“ uvedl pro Echo24 místopředseda spolku Miroslav Špadrna.

Jaroslav Janota se o své pocity a přesvědčení o tom, že vystřelil neúmyslně, podělil na svém blogu jen pár hodin před sebevraždou. „Samozřejmě jako rozpočtově odpovědný občan vím, jak se legálně vyhnout nástupu do vězení a ušetřit tak českým daňovým poplatníkům náklady za můj pobyt ve věznici s ostrahou. Bohužel tento způsob je opravdu až příliš definitivní. Ale je jediný. Není na vybranou,“ končí svůj první dopis Janota. Druhý krátce po jeho smrti administrátoři odstranili. Jeho část si můžete přečíst v našem předchozím článku.

Případ Jaroslava Janoty je o to smutnější, že ačkoliv dlužil až 1,5 milionu korun, oněch 70 tisíc korun, které po něm vymáhali exekutoři, nakonec s přispěním své rodiny dokázal ještě splatit. 

Dvě podobné situace, dvě odlišná rozhodnutí

Srovnejme osud Jaroslava Janoty s případem albánského podnikatele Skendera Bojkua, který v roce 2013 legálně drženou zbraní postřelil policistu, když se k nim do domu dobývalo policejní komando. Policista je také úřední osoba a jeho postřelení může být tedy posuzováno podobně jako střelba Jaroslava Janoty.

Státní zastupitelství však v listopadu 2016 stíhání pro nedostatek důkazů zastavilo. Podnikateli původně hrozilo také za pokus o vraždu až osmnáct let za mřížemi. Krajský soud v Praze trest však snížil pouze na pět a Vrchní soud v Praze verdikt následně ještě o rok zmírnil, rozhodnutí potvrdil i Nejvyšší soud. V květnu 2016 navíc všechny rozsudky zrušil Ústavní soud a případ tak vrátil na začátek. 

„Velmi chválím Ústavní soud za rozhodnutí v kauze pana Skendera Bojkua. Když vás vzbudí rány do dveří, samozřejmě nemůžete vědět, kdo nebo proč vám chce vtrhnout dovnitř, a běžný člověk si zcela logicky může myslet, že je obětí napadení a že se musí bránit. V případě pana Janoty ale soudy dospěly k závěru, že věděl, že střílí směrem na pracovníky exekutorského úřadu a že je může zabít. To je zcela jiná situace,” dodal ke srovnání situací pro Echo24 advokát Jan Vučka.

8. března 2017