Dvacetiletý syrský mladík Ali Hakím, který bavil internet svými ironickými až nihilistickými vtipy z válkou zasaženého Damašku, utekl se svou rodinou do Kanady. Pomohla mu v tom štědrost jedné z fanynek i kanadská církev.

Ali Hakím vybudoval svou popularitu na svých ironických příspěvcích a „shitpostech“ (spamové, ale oblíbené příspěvky, mnohdy s odkazy na internetové fenomény, pozn.red.), které s hořkým humorem komentovaly dění v Sýrii. Sám totiž bydlel několik let ve válečné zóně. Pro něj byl jeho černý humor způsob, jak se vypořádat s krutou realitou – mnohdy bavil internet za zvuku vzdálené střelby a vybuchujících bomb.

Jeho situace přiměla některé lidi, aby se mu pokusili pomoct dostat pryč z Damašku. „Někdy v lednu mě jedna milá slečna našla přes mé shitposty a zeptala se mě, co ještě dělám v Sýrii. Vysvětlil jsem jí svou situaci. Následně se nabídla, že mě i mou rodinu dostane do Kanady. Moc jsem tomu nevěřil, že by to mohlo fungovat, ale po 10 měsících jsem tu,“ napsal Ali svým fanouškům na Facebooku.

„Původně jsme chtěli emigrovat i do Německa, celý proces byl ale zdlouhavý a úřady si dávaly pozor na lidi, kteří vylézali ze Sýrie. Do Kanady jsem se tak dostal především díky soukromému sponzorovi, oné milé slečně. A taky díky tamějším církevním organizacím, ať už to zní jakkoliv divně. Samotný fakt, že mě do Kanady dostala i církev, dokazuje, že můj život je jeden velký fór kosmických rozměrů,“ řekl Ali serveru ECHO24.cz.

Nyní se svými rodiči a sourozenci bydlí v Charlottetownu, hlavním provinčním městě Ostrova prince Edwarda. „Práci ještě nemám, ale v následujících dnech a týdnech mě čeká série pracovních pohovorů. Rodiče by se chtěli v létě vrátit do Sýrie a navštívit zbytek rodiny. Nevím, kde se v nich bere ten adrenalin, když jsme si prakticky denně tykali se smrti. Pro tuto chvíli se ale chceme usadit v Kanadě. Chci si ještě vyzkoušet poutine a jízdu na losech,“ zavtipkoval Ali.

Jeho příspěvky ovšem i tak zůstávají stejně nihilistické a ironické jako v době, kdy je psával v Damašku. A jeho fanoušci jsou za to vděční. „To takhle cápek zázrakem uteče ze Sýrie do Kanady, jen aby k smrti umrzl na parkovišti u Mekáče,“ okomentoval svou fotku, jak stojí před zasněženou fastfoodovou restaurací. Ačkoliv se dostal z válečné zóny, nechce svůj styl humoru měnit. „Stále nejspíše budu jen ubrečené hovado, ať už skončím kdekoliv,“ dodává v jiném příspěvku.

Pro něj jde i způsob, jak se vypořádat s nárazovou depresí a jak si sám sobě připomenout, že jeho bývalý domov nejspíše leží v troskách. „Abych byl úplně upřímný, asi opravdu jsem jeden z nejšťastnějších lidí, které znám. Může to znít trapně, ale řeknu to takhle: svíčka jde nejvíce vidět ve tmě. Posr*ný život ve válečné zóně mě naučil se radovat z každé maličkosti,“ řekl redakci ECHO24.cz mladý Syřan.

O smrti a zoufalství s lehkostí

Ali Hakím spojoval události a zážitky ze Sýrie do pestré přehlídky černého humoru. „Hodný Putin nám poslal novou výbavu. Tenhle nový HaramWalker4000 je poslední antidžihádistickou technologií a obsahuje vše včetně slaninou omotaných nábojnic a alkoholem naplněných raket. IS nemá šanci. Jsme vděčni za Putinova požehnání a ceníme si jeho asistence v tomhle totálně zku*veném válečném chaosu,“ popsal Hakím ironicky fotografii, kde s kamarádem pózují před pásovým strojem.

„Vnášení světla do smrti by se mohlo zdát jako nějaká forma Hakuna Matata, upřímně si ale jednoduše myslím, že se jedná o způsob, jak si uvědomit, co se kolem děje,“ přemítal Ali Hakím s odkazem na svahilské přísloví o bezstarostnosti. „Smrt tam venku je, víš? Jen se s ní musíme vypořádat.“