Potkat na ulici nahého císaře a kolem něho průvod, který obdivuje jeho nové šaty, to se může stát jen v pohádce. Normální lidé by něco takového nestrpěli, zvláště ve svobodné společnosti, kde vrchnost nemůže nutit k přetvářce. Přesto se obdobné věci dějí z prostého nedostatku informací. Naposledy jsme to zažili se zahájením školního roku.

Valachová: Opravdu jsem nervózní

Školy jsou na pokraji katastrofy, protože nemají žádný personál, dozvěděli jsme se z větší části médií. Ilustrativní byla publikace Česko v číslech od PR agentury Dark Side, kde vyšla statistika, že ubývá škol a že na jednoho učitele připadá víc žáků než dříve. „Učitelé stárnou a nízké platy odrazují mladé,“ napsala agentura. Ministryně školství Kateřina Valachová si na aktuální situaci postěžovala v rozhovoru pro iDnes.cz: „To je vážné téma, z něhož jsem opravdu nervózní. Učitelé nám chybí nejen na základních školách. Hrozí, že se situace bude ještě zhoršovat, pokud je nedokážeme ve větší míře nalákat do škol,“ řekla ministryně. Nehrnou se ani absolventi pedagogických fakult. „Když se v debatách s nimi zeptám, kdo chce jít po dostudování učit, tak se přihlásí jednotky studentů. A z těch jednotek pochází všichni z kantorských rodin. Na gymnáziích se nehlásí už vůbec nikdo,“ předestřela ministryně temnou vizi.

Od takových tvrzení se odvíjejí depresivní komentáře. „Současnou neutěšenou situaci ve školství způsobuje souběh několika faktorů: demografický vývoj, díky němuž v současnosti naplňují kapacitu základních škol silné populační ročníky, absolutní úbytek učitelů, kdy velká část absolventů pedagogických fakult odchází do jiných oborů,“ napsaly Novinky.cz. Důvod odhalily Hospodářské noviny: „Základem všech potíží je dlouholeté podfinancování. Dáváme na školství velmi malý podíl z HDP a naši učitelé dostávají zhruba jen poloviční až dvoutřetinový plat ve srovnání s jinými podobně vzdělanými zaměstnanci,“ napsaly Hospodářské noviny. Ani desetiprocentní zvýšení platů v novém roce nestačí, hledíme vstříc beznaději. Český národ pomalu vymírá, a to ještě nedokáže vzdělávat ani těch pár dětí, které jsou k dispozici.

Opravdu je nahý

Naštěstí je debata o školství, učitelích a platech typickým případem císařových nových šatů. To si může ověřit každý, kdo nahlédne do databáze Ústavu pro informace ve vzdělávání. „Úbytek učitelů“ spočívá v tom, že jejich počet na základních školách v posledních pěti letech průběžně roste a tento růst stále zrychluje. Když se jejich úvazky přepočtou na plně zaměstnané, přibylo jich za poslední dva roky o dva tisíce, jinými slovy o tři a půl procenta. Je pravda, že v minulém školním roce dosáhla vrcholu populační vlna na úrovni prvňáků, kterých nastoupilo 117 tisíc. Celkem za dva roky přibylo na základních školách šest a půl procenta žáků, což představuje rychlejší růst než v případě učitelů. Jenže úplně dramatické to není. Dá se předpokládat, že tento růst bude nadále zpomalovat, naopak rychlejší růst platů může přitáhnout ještě víc učitelů. Nebude tedy velký problém udržet i při nástupu relativně silných ročníků dlouhodobou relaci pod patnácti žáky na učitele.

Další Jobova zvěst, která se týká úbytku škol, znamená pouze to, že se jejich počet v posledních dvou letech snížil o osm, tedy o dvě promile. Tím se ovšem pouze ilustruje fakt, že se mladé rodiny stahují do měst s kvalitní vzdělávací infrastrukturou. Zvýšený zájem rodičů o vzdělání ratolestí přivedl některé sektory vyloženě k rozkvětu, konkrétně velmi rychle přibývá soukromých a církevních škol. Třeba u soukromníků se počet učitelů za poslední dva roky zvýšil o čtvrtinu. Císař je nahý, dalo by se uzavřít.

Syndrom rybářovy ženy

Není jenom jasné, proč se tedy musí mluvit o katastrofě. Určitě by působilo lépe, kdyby se ministryně i celá vláda pochlubily tím, jak se daří zvládnout zvýšený příliv žáků, jak se zlepšují příjmy, a tím i kvalifikace učitelů, jak se rozšiřuje nabídka alternativních druhů vzdělání v hlavním proudu obecních škol i u privátních ústavů. K tomu by bylo možné dodat, že se kantořina stává prestižním povoláním, které nemůže vykonávat každý. Školský systém konečně vytvořil předpoklady, aby zlepšil svou výkonnost, teď jde už jenom o to, aby ji ředitelé a učitelé se všemožnou podporou odborných pracovišť naplnili v konkrétních třídách. Namísto toho se zdá, že se císařovy nové šaty nedaří svléknout. Možná to ani nepůjde – vzhledem k tomu, že vlastně neexistují.

Vzniká tím ovšem značné riziko. Může být připočteno k zásluhám vlády Bohuslava Sobotky, že vyšší příjmy z ekonomického růstu opravdu investuje do školství. Když si ale pedagogové i další pracovníci vzdělávacího resortu stěžují nadále, a možná ještě hlasitěji, dostávají se tak postupně do pozice rybářovy ženy, která není spokojena ani s knížecím palácem. Jak známo, zlatá rybka ji pak za trest pošle zpátky do rybářské chatrče.