Výběr daní je v pořádku, podvázané investice ale poškodí budoucí růst. Stručná věta shrnuje bilanci státního rozpočtu za tři čtvrtletí a také měří výkonnost současné vlády.

Na první pohled vyzývají údaje o rozpočtu k dramatičtějším komentářům. Od ledna až do září příjmy překračovaly výdaje a rozpočtový přebytek už dosáhl 82 miliard korun. Něco takového polistopadové Česko nezažilo.

Oficiální dokument ministerstva financí nabízí komentář v tom smyslu, že se daří vybírat daně. Vybralo se jich proti loňsku navíc o 35 miliard, pojistného přibylo 18 miliard. Hlavní pozornost věnují ministerští experti dani z přidané hodnoty (DPH), kde se v září bilance nápadně zlepšila. Za devět měsíců se proti stejnému období loňského roku vybralo o deset miliard navíc. Tato skutečnost přesně odpovídá šestiprocentnímu růstu tržeb v maloobchodu a může posloužit jako důkaz, že se finanční úřady naučily DPH vybírat, zvláště ve srovnání s výpadkem loňského roku, kdy se přes rovněž šestiprocentní nárůst spotřeby příjmy z této daně nezvýšily.

S výkladem, že růst daní kopíruje vzestup ekonomiky, však samo ministerstvo polemizuje a tvrdí, že lepší letošní výnos zajistilo kontrolní hlášení, které se stalo „účinným nástrojem v boji s daňovými podvody“. Úniky se prý podařilo snížit o osm miliard, a za lepší výběr tedy mohou sami úředníci. Bezpečně se ovšem dá říct pouze to, že platit může pouze jedno z obou výše uvedených tvrzení.

Nejméně investic za deset let

Přesto historický rozpočtový přebytek lépe vysvětlují jiné dva historické údaje. Česká republika inkasovala dosud největší částku z Evropské unie, konkrétně 144 miliard, když o pět miliard překonala loňský rekord a o devadesát miliard příjmy za tři čtvrtletí krizového roku 2012. Vláda přitom investovala jenom 52 miliard, nejméně za posledních deset let, když třeba za zmíněným rokem 2012 zaostala o 20 miliard. Obecně se dá říct, že se v pokladně ministerstva financí hromadí přebytky z Bruselu, se kterými si nikdo neví rady, protože projekty na rozpočtové období 2014–2020 dosud nejsou připraveny.

Stále je možné, že se ztráta dožene v posledních třech měsících. Česko už zažilo, že se koncem roku podařilo vyúčtovat polovinu všech investic. Propad proti loňsku, kdy se finišovalo s účtováním eurodotací a utratilo celkem 176 miliard, nebo proti období krize, kdy se Topolánkova vláda snažila více než 130 miliardami ročně dostat zamrzlou ekonomiku do pohybu, však bude v každém případě markantní. „Neschopnost investovat se promítne do snížení potenciálního růstu ekonomiky v následujících letech,“ uvedl Pavel Sobíšek z UniCredit Bank.

Historická úloha ministra financí

Přesto je střízlivé hodnocení rozpočtu prakticky nemožné, protože se rozpočtová data stala součástí volební kampaně ministra financí Andreje Babiše a jeho hnutí ANO. O investicích a důvodech jejich pádu se nemluví z pochopitelných důvodů, naopak se zdůrazňuje, jak velký podíl na historickém přebytku mají nevídané výkony finančních úředníků pod mimořádně schopným ministrem.

Svůj historický přínos ke stavu státních financí zdůraznil Babiš tím, že pravidelnou zprávu o státním dluhu prezentoval o několik dnů dříve, aby se stihla do voleb. Stát měl ve třetím čtvrtletí dluhy 1,66 bilionu korun a podstatné je, že se proti loňsku nezvýšily, naopak se o několik miliard snížily. Tento výkon nemá podle ministra obdoby: „Když jsem poprvé vstoupil do ministerské kanceláře, kde všichni mí předchůdci dluh pouze navyšovali, byl státní dluh o 23,2 miliardy vyšší,“ pochválil se při předvolebním vystoupení v Brně.

Ovšem i tady je k dispozici výklad, podle kterého je pokles dluhu důsledkem ekonomického růstu. Ve srovnání s celkovým ekonomickým výkonem země (HDP) se státní dluh snížil od počátku roku 2014 o čtyři procentní body ke čtyřiceti procentům. Stejný nebo větší pokles vzhledem k HDP zaznamenalo podle Eurostatu dalších jedenáct členských států Unie včetně celé skupiny Visegrád. Není možné popřít, že snižování tuzemského dluhu nastartoval ještě v období krize Babišův rival Miroslav Kalousek (TOP 09).