Přestaňme panikařit z ruské hybridní války

  - Foto: Reuters
Přestaňme panikařit z ruské hybridní války

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

V poslední době vzbuzuje velké znepokojení zpráva institutu RAND, podle níž je Rusko údajně schopno dobýt tři baltské země – Estonsko, Lotyško a Litvu, bývalé sovětské republiky, jež jsou nyní součástí Severoatlantické aliance –, a vrazit tak do NATO klín, aniž by ho Západ byl schopen jakkoli zastavit.

Než však začneme propadat panice, je důležité se zamyslet nejen nad tím, zda by Moskva opravdu chtěla něco takového udělat, ale taky nad tím, že Západ má řadu dalších prostředků k odvetě, ne jen vojenskou sílu. Války se vyhrávají i jinak než tanky a stíhačkami.

Skutečnost je taková, že Rusko má pravděpodobně nulové ambice na dobytí baltských zemí, ale i kdyby to udělalo, USA a NATO má spoustu možností, jak ho potrestat.

To proto, že navzdory vší diskusi o brilantním ruském používání „asymetrické“ neboli „hybridní“ války – tedy boji vedeném nejen na běžném bitevním poli, ale i pomocí různých úkladných a nekonvenčních prostředků, informační válkou a kyberútoky počínaje a politickou manipulací konče – je pravda taková, že pokud má někdo „asymetrickou“ nebo „hybridní“ výhodu, je to Západ.

Zpráva RAND: Zatímco NATO podřimuje, Rusko obsadí baltské země

Tuto diskusi vyvolala zpráva RAND opírající se o sérii válečných her, jejichž cílem bylo vyhodnotit „podobu a pravděpodobný výsledek ruské invaze baltských zemí v dohledné době“. Zpráva dospěla k závěru, že „NATO ve svém současném postavení není schopno úspěšně bránit své nejexponovanější členy“, v podstatě baltské země, jež by podle ní Rusko dokázalo dobýt do 60 hodin.
Předpoklady a čísla studie RAND vzbuzují vážné otazníky, v neposlední řadě to, že Rusko by udělalo skoro všechno správně a NATO by bylo zaskočeno. To, že Rusové dokázali obsadit Krym (kde nečelili žádnému odporu) a bombardovat povstalce v Sýrii (kteří nemají žádnou pořádnou protivzdušnou obranu), neznamená, že jsou třímetroví obři. A žádnou invazi, byť maskovanou jako „vojenské cvičení“, by se nepodařilo před Západem utajit. To by snad bývalo bylo možné před dvěma a půl lety, ale od Krymu na takové finty dáváme pozor.

Studie taky neřeší klíčovou otázku – záměr. Jinak řečeno, mohlo by Rusko vůbec chtít baltské země obsadit?

Baltské země by byly pro Putina velký bolehlav

Stručná odpověď zní, že pravděpodobně ne. Vladimir Putin samozřejmě v současné době vyvíjí agresivní úsilí na posílení ruského mezinárodního postavení a podkopání vůle Západu potrestat ho za akce na Krymu a na Ukrajině. Ale není ani šílenec, ani nějaký imperialista posedlý znovuvybudováním Sovětského svazu.

Dobytí baltských států je možná reálné, avšak pořídil by si tím otevřené nepřátelství Západu, obavy svých ostatních sousedů a tři území plná naštvaných obyvatel, kteří v minulosti vedli partyzánskou válku proti moskevským dobyvatelům.

A kvůli čemu? Nejsou tam žádné zdroje, které by Moskva mohla snadno využít (jejich skutečnými aktivy jsou jejich lidé – a ti by s novým panstvem sotva ochotně spolupracovali). NATO by to nejspíš nerozdělilo, ale sjednotilo a vzpružilo. A Moskva by působila jako nebezpečně nevypočitatelný faktor. I Čínu by znepokojilo, že její soused a skorospojenec si najednou zahrává s globální válkou.

Pokud by Rusko obsadilo baltské země, Západ má spoustu možností, jak za to Rusko přimět zaplatit

I kdyby Rusko přece jen baltské země obsadilo, měl by Západ spoustu možností, jak Rusko potrestat, aniž by spustil plnohodnotný vojenský protiútok.

První na řadě jsou finanční prostředky. Jestliže se Rusko při útoku spoléhá na tanky, Západ by mohl na oplátku angažovat banky.
Invaze do baltských zemí by byla důvodem k aktivování článku V Severoatlantické aliance, který útok na jednu členskou zemi považuje za útok na všechny, čímž by se všechny členské země ocitly ve válečném stavu s Ruskem. Členské země by mohly nejen zabavit veškerá ruská státní aktiva ve svých jurisdikcích, ale taky by to mohly – a měly – vztáhnout na ruské firmy a osobní majetek Rusů, o kterých by usoudily, že hrají v ruském státu významnou roli.

Oligarchové i státní úředníci nadšeně využívají západní finanční otevřenosti a právního státu k ukrytí svých zpravidla nekale nabytých majetků před rukama Kremlu. To by se mohlo proměnit ve zranitelné místo a příležitost k povzbuzování nesouhlasu a rozporů v elitách, jimž více záleží na vlastních kleptokratických příležitostech než na Putinově dějinné vizi.

Západ by mohl nejen zavřít Rusku své trhy a zakázat veškerý vývoz tam, ale mohl by též využít své politické a ekonomické síly k tomu, aby Rusko izoloval od jeho ostatních obchodních partnerů. Rusko dováží téměř čtyřicet procent potravin. Země jako Írán by asi nebyly ochotné omezit svůj vývoz do Ruska, ale jiným, které s Ruskem nehraničí, by v tom šlo zabránit.

Západ by taky mohl Rusko vyřadit ze SWIFT, mezinárodního systému komunikace bank. Silně by to omezilo možnosti ruských bank přesouvat peníze a vyvíjet ekonomickou aktivitu. Není to sice tak úplně „jaderná varianta“, jak o ní někteří mluví – existují způsoby, jak SWIFT obejít –, ale jistě by to byl pro ruskou ekonomiku těžký úder.

Západ může na Moskvu udeřit kyberútoky. Prozatím bylo vidět hlavně ruské kyberútoky, ale to spíš díky tomu, že Moskva ochotněji ponouká své hackery k tropení neplechy na Západě, než že by měla o tolik větší kapacity. Pokud by se Západ rozhodl sundat digitální rukavičky, dokázal by útoky opětovat.

Putin by možná neměl problém s tím, aby obyčejní Rusové přinášeli oběti ve jménu geopolitiky, ale rubl ztratil padesát procent své hodnoty a domácnosti utrácejí za jídlo přes polovinu svých rozpočtů. Jak dlouho by byly ochotné a schopné to snášet?

Staré stereotypy fatalistických ruských mužiků svorných snášet jakékoli útrapy pro vlast jsou dávno zastaralé. Putinova popularita je závislá na schopnosti vytvářet zdání snadných vítězství jako na Krymu nebo v Sýrii. Jak narativ dopadne, když kyberútoky třeba vyřadí mobilní telefonní sítě, na něž si Rusové zvykli se spoléhat? Jak se země vypořádá s tím, když přestane fungovat software řídící letiště a železnice? Jak budou Rusové nakupovat, prodávat a pracovat, když přestanou fungovat banky a bankomaty?
Existují taky „nekinetické“ vojenské možnosti, které těží z výhod Západu a měly by na Rusko disproporční dopad. NATO se obává hrozby „A2/AD“ (anti-access / area denial), toho, že by ruské střely a letadla zamezily letectvu a námořnictvu NATO v operování v Baltském moři.

Ale stejně tak může NATO zablokovat Dardanely pro veškerý ruský vojenský a civilní provoz, a znepřístupnit mu tak Středozemní moře. A taky může Rusku znepřístupnit Baltské moře a možná i Barentsovo a Ochotské na sever a na východ od něj. Západ nadto ovládá světové mořské cesty a mohl by zabavovat ruské lodi a zboží anebo bránit třetím zemím v obchodu s Ruskem.

Tyto nepřímé způsoby vedení války mají samozřejmě své meze. O Čínu se opírat nelze – třebaže se jí asi nebude úplně zamlouvat, že je Kreml ochoten začít takovou nebezpečnou a pyrrhickou válku – a celé to nebude snadné ani levné. Ale je to válka, a pokud chce Západ ušetřit životy svých vojáků, musí místo toho vynaložit peníze.

Když má Západ odstrašit Rusko, musí se přestat chovat mile

Západ to ale může udělat – a Moskva to ví. My jsme sice vystrašení ruskou schopností vést takzvanou „hybridní válku“, ale pravda je taková, že v podobné válce je Západ ve výhodě. Moskva jen doufá, že si toho nevšimneme.

Rusko v minulosti často dokázalo boxovat nad svou váhovou kategorii, protože si mohlo dovolit předpokládat, že Západ bude umírněný a bude dbát na pravidla slušného chování. Uneslo estonského důstojníka z hranice, poskytuje útočiště lidem, kteří sestřelili civilní letadlo, ohrožuje americké válečné lodi a podniklo invazi na území souseda.

Okamžik, kdy se Západ rozhodne být stejně bezohledný jako Rusko, bude pro Kreml černým dnem. Důležité ale je, aby si to Západ nejen uvědomil – protože když se cítíme bezmocní, jsme zranitelní vůči Putinovým psychickým a silovým hrám –, ale abychom praktikovali bezpečnostní politiku, jež umožní Kremlu pochopit, že je to reálná hrozba.

Tak jako Moskva, když nás chce rozhodit, provádí cvičení simulující útok na západní zemi anebo mluví o jaderných útocích, můžeme to dělat i my. Válečné hry na téma uzavření Středozemního moře anebo otevřená diskuse o tom, jak může hospodářská válka ochromit nejmenovanou, ale snadno rozeznatelnou nepřátelskou zemi, vyvolá v Moskvě zuřivé odsudky. Ale právě ta intenzita reakce naznačí, jak vážně Moskva toto riziko bere.

Skutečnost je taková, že ruským bezpečnostním diskusím dominuje vědomí slabosti vůči silnějšímu, bohatšímu a vyspělejšímu Západu. Dosud jsme si ale svou sílu nepřipouštěli.

Největším rizikem pro Západ totiž není slabost našich prostředků, ale dojem slabosti vůle, a to u nás i v Moskvě. Odstrašení funguje, jen když se otevřeně předvede, jen když si druhá strana uvědomuje, jakou zkázu a mizerii riskuje.

Článek vyšel 4. května v časopise Vox (www.vox.com/2016/5/4/11591172/russia-baltics-nato) a vychází s jeho svolením.

Mark Galeotti

29. července 2016