Jak se mohl kvůli dotaci na Čapí hnízdo dostat do střetu se zákonem Andrej Babiš, který vlastní jeden z největších českých koncernů? Babiš měl smůlu. Stal se obětí souhry okolností, ke kterým patří zvláštnosti dotačních pravidel Evropské unie i jeho vlastní nedostatek skrupulí. Podpora velkých podniků je dlouhodobou strategií českého státu. Má to přísnou logiku, kterou vyznávají všechny vlády, Svaz průmyslu i odbory. Je třeba bojovat proti nezaměstnanosti a velká firma zaměstná nejvíc lidí. Majitel Agrofertu Babiš je protagonistou této strategie. Nakupuje co nejvíc podniků a chlubí se, že je se svými 35 tisíci pracovníky největším českým zaměstnavatelem. Jeho podniky pak luxují veškeré dostupné dotace.

Do vládní a Babišovy strategie úplně nezapadají pravidla eurodotací. Základní evropské dokumenty se totiž odvolávají na principy volného trhu, který vylučuje zásahy státu. Bruselští byrokraté pochopitelně našli způsob, jak podnikům přece jen něco posílat. Nárok na dotace mají malé a střední podniky, které nepřekročí obrat 50 milionů eur a nemají víc než 250 zaměstnanců. Zdejší úředníci pak doplnili, jak dostat peníze i do velkých firem. Po stovkách milionů se rozesílá podpora na vyčištění nejvíc špinavých provozů v elektrárnách, chemičkách a hutích. Dotace do výroby zase „posilují konkurenceschopnost“ zaostalých provozů postkomunistického Česka. Proto byla v minulém rozpočtovém období přidělena evropská podpora přes 100 milionů i takovým gigantům, jako jsou Siemens nebo Veolia. Zemědělské dotace jsou vůbec nejměkčí a rozdělují se podle pravidla „kdo požádá, dostane“.

Babišovy firmy čerpají z Bruselu virtuózně ve všech oborech, jak se tedy mohl dostat do potíží, když žádal o zanedbatelných padesát milionů na rekreační centrum Čapí hnízdo v regionálním dotačním programu Střední Čechy? Otázku ještě vyostří seznam padesáti největších příjemců dotací, které regiony v letech 2007–13 věnovaly na podporu turistiky. Vedle Babiše jsou mezi nimi i jiní miliardáři včetně majitelů OKD, Czech Coal, Třineckých železáren, slovenských, ruských i bahrajnských investorů.

Za všechno můžou evropské předpisy. Správci regionálních programů se obvykle neodvážili vyhlašovat výzvy, kde by na rovinu napsali, že mohou žádat také velké firmy. Troufli si na to zpočátku jen na severu Čech a Moravy, kde svůj postup zdůvodnili tradičně: v regionu je vysoká nezaměstnanost. Proto mohl miliardář Zdeněk Bakala bez porušení pravidel získat 50 milionů na golfové hřiště u Karviné, proto se mohl v Karlových Varech rekonstruovat luxusní hotel Imperial. O něco později se k zavedené praxi přidaly východní Čechy. Přes dvě stě milionů dostal spolumajitel stavební firmy IMOS, aby přebudoval lyžařské středisko pod Králickým Sněžníkem. S poloviční částkou pro luxusní hotel ve Frýdlantu se spokojil majitel zdravotnické firmy Hospimed, mezitím odsouzený v korupčním případě hejtmana Davida Ratha.

Byla to smůla, že Babiš svůj relativně skromný projekt Čapí hnízdo naplánoval na Benešovsku, tedy ve středních Čechách, kde hejtman Petr Bendl (ODS) podporu velkým firmám nevypsal.

Největší chyba chudého miliardáře

Nejen Babiš, i další boháči hledali cesty, jak se k penězům na turistiku dostat v regionech, kde jim úřady nepřály. Stačilo předložit žádost, ze které nebylo na první pohled vidět, že za ní stojí velká firma nebo prostě bohatý člověk. Na rekonstrukci Lázní Bělohrad dostala 150 milionů firma, kterou z poloviny vlastní vicepremiér Bahrajnu šejch Chálid bin Abdulláh Al-Chalífa. Kdo měl zjišťovat, jestli nemá náhodou dost peněz na svých bahrajnských účtech…?

Ještě zajímavější je největší veřejná investice do turistiky v Česku. Skoro půlmiliardovou dotaci na Aqualand Moravia v jihomoravských Pasohlávkách získala 27. dubna 2011 skromná brněnská firma ŽS Real. Akcie její matky s názvem Stavcom-HP však záhy poté začali skupovat podnikatelé spojovaní ve specializovaných médiích (Trend.sk, Peníze.cz) se společností Tatry Mountain Resorts ze skupiny J&T. Podle obchodního rejstříku převzali už 11. května 2011 vedení Stavcom-HP manažeři z Tatry Mountain Resorts a zdravý selský rozum říká, že všechno bylo naplánováno, aby se obešlo pravidlo o středních firmách. Noví majitelé Stavcom-HP si rozdělili akcie tak, aby ani jeden neměl víc než pětinu, proto nemusejí svá jména uvádět ve výročních zprávách. Zjišťovat, co má ŽS Real společného se skupinou J&T, je pro běžného dotačního úředníka nesplnitelný úkol a do prověřování se nepustí ani Auditní orgán České republiky. Zastává totiž názor, že se v obdobných případech pravidla neporušují. Mluvčí J&T Monika Veselá říká zcela jasně: „Skupina J&T Finance Group nevlastnila ani neovládala společnost ŽS Real.“

Další z příjemců velkých turistických dotací zvolili přímočarou cestu a skryli se za anonymní akcie. Indicie, že se za nimi skrývá mimořádný majetek, existují u luxusního hotelu RRC v Hluboké nad Vltavou a Rezidence Nové Hrady poblíž rakouské hranice. Jména manažerů napovídají, že hotely mohou mít stejného vlastníka jako holding Rybářství Třeboň, respektive stavební holding Mane, jež mají obrat přes půl miliardy. Dokonce se v souvislosti s nimi mluví o vlivném místostarostovi Hluboké Pavlu Dlouhém (ODS). Policie však prověřovala výzvu, v níž byly přiděleny právě tyto dotace, a na nic nepřišla. Další čtyři anonymní firmy pocházejí z Ústeckého kraje, kde však namísto propojení na velké koncerny skrývají spíše spojení politiky a byznysu.

Dá se proto těžko pochopit, že se Agrofert nechal při stejném manévru přistihnout, a to ještě takovým způsobem, že ohrozil majitele. Jenom z dokladů v obchodním rejstříku se dalo odvodit napojení Farmy Čapí hnízdo na koncern. Ve chvíli, kdy musel Babiš majitele anonymních akcií odhalit, udělal další kardinální chybu, když jmenoval své příbuzné. Tím přiznal, že akcie byly opravdu využity s úmyslem, aby zakryly před dotačním úřadem identitu členů miliardářovy rodiny, protože jinak by dotaci nedostali.

Exnáměstek ministra Babiše Lukáš Wagenknecht zveřejnil dva rozsudky Evropského soudního dvora, podle nichž nelze obcházet definici malých a středních podniků tím, že majitel holdingu napíše menší podnik na členy své rodiny. Lze totiž předpokládat, že příbuzní „slaďují své jednání s cílem uplatňovat vliv na obchodní rozhodnutí dotyčných podniků, jenž vylučuje, aby tyto podniky mohly být považovány za vzájemně hospodářsky nezávislé“. V případě Čapího hnízda není pochyb, že se Babišova rodina předem dohodla o společném postupu. Proto bude mít ministr i jeho příbuzní velké potíže s trestním zákoníkem, který dotační podvod i škodu způsobenou finančním zájmům EU stíhá až desetiletou sazbou.

Nešikovnost při kamuflování vlastníka Čapího hnízda ještě vynikne při zjištění, jak se k eurodotacím dostaly jiné velké firmy. Majitel Vítkovických železáren Jan Světlík rekonstruoval za stamiliony historické budovy svého podniku, když zakládal tzv. sdružení právnických osob, jednou s místní univerzitou, podruhé s radnicí a krajem. Třinečtí miliardáři Tomáš Chrenek a Ján Móder zase budují hokejovou Werk Arénu v Třinci jako prostí členové občanského sdružení zapálených sportovců.

Vyšší princip polistopadové historie

Podnikatelské prostředí po listopadu ’89 hodnotí Babiš úslovím „všetci kradnú“, přitom se od této praxe distancoval. Přehled padesáti podniků, které dosáhly na největší turistické dotace, dává malý, ale objektivní vzorek podnikatelského chování v jednom oboru. Celkem dvanáct firem včetně Farmy Čapí hnízdo zvolilo netransparentní postup, když využívalo akcie na doručitele, případně skrývalo svého vlastníka nějak jinak.

Policejní vyšetřování se kromě Babišovy farmy dotklo čtyř projektů. K soudu se blíží dva, oba z Libereckého kraje. Na první z nich doplatil podnikatel Jan Imlauf, který rekonstruoval hotel Praha v Jablonci. Přitom porušil dotační pravidla: namísto hotelových pokojů vybudoval byty. O dotaci přišel a spolu s někdejším šéfem liberecké ČSSD Robertem Duškem se loni dočkal obvinění od policie. Hejtman Martin Půta (STAN) byl obviněn kvůli rekonstrukci libereckého kostela svaté Máří Magdaleny. Na řadu zřejmě přijdou dvě velké dotace do Skiareálu Klínovec, u kterých Krajský soud zjistil, že je dotační úřad Severozápad schválil na nátlak místních politiků.

Mnohým nepochybně přijde na mysl, že podpora čtyřhvězdičkových hotelů, sjezdovek a golfových hřišť nedává smysl, naproti tomu málokdo zpochybní, že se vyplatila dotace, díky níž rod Kinských rekonstruoval část zámku ve Žďáru nad Sázavou na muzeum. V každém případě čerpalo podle pravidel 29 z padesáti příjemců. U jednadvaceti byly zjištěny vážné nedostatky, případně vzniklo nějaké podezření třeba tím, že firmy užívaly akcie na doručitele. Naplatilo tedy, že „všetci kradnú“. Ovšem projekt rekreačního resortu Čapí hnízdo patřil při dodržování pravidel mezi nejhorší.

Zatím je výsledkem aféry Čapí hnízdo mrazivé zjištění, že Česko má ministra financí, jenž nedokáže hlídat dotace ani ve vlastní firmě, a který ještě hledá díry v zákonech, aby dotační pravidla obešel. Přitom se nechá nachytat, jak se to dosud stalo pouze dvěma podnikatelům z Liberecka. Zbývá mu už jenom apelovat na vyšší princip polistopadové politiky, že zaměstnavatelům je povoleno leccos, když „dávají“ lidem práci. „Farma Čapí hnízdo vytvořila 51, opakuji 51 pracovních míst s většinovým zastoupením občanů okresu Benešov,“ upozornil Babiš ve sněmovně.

Tím mimoděk otevřel otázku, jestli dotace firmám, a zvláště velkým firmám, neskrývají značné nebezpečí, konkrétně pro demokracii. Veřejnou podporou firem Česko vytváří zástup podnikatelů, kteří se snaží proniknout do politiky a získat dotace. Babiš je jenom prvním v řadě. Jak řekl ve sněmovně sám majitel Agrofertu bývalým vládním politikům z ODS a TOP 09: „Vy jste mě zplodili, vy, zkorumpovaná pravice! Kdybyste nekradli a nepodváděli, tak bych tu nestál.“ Není to úplně přesné, a navíc ani spravedlivé, protože viníků je víc. Nejhlubší problém tuzemské politiky, kterým je vzestup velkých podnikatelů závislých na státním rozpočtu, tím miliardář vystihl přesně.