Zemětřesení. Tak zní nejčastější superlativ prvního kola rakouských prezidentských voleb. Kandidát pravicových populistů FPÖ Norbert Hofer v něm získal 36 procent hlasů a je považován za favorita kola druhého.

Zmíněné zemětřesení znamená předěl v rakouské poválečné politice vůbec. Ve druhém kole Hofera vyzve zelený kandidát Alexander Van der Bellen, jenž skončil druhý s dvaceti procenty hlasů. Proto je už dnes jisté, že poprvé od války nebude prezidentem kandidát lidové strany (ÖVP) ani sociálnědemokratické SPÖ. Tyto dvě strany utvářely rakouskou politiku posledních sedmdesát let, z toho většinu času ve společné velké koalici. Teď jejich kandidáti skončili na čtvrtém a pátém místě a dohromady získali 22 procent hlasů.

Emotivní podtón komentářů je přesto nejvíc určen tím, koho Norbert Hofer reprezentuje. FPÖ je bývalá liberální strana, která díky brilantnímu populismu předsedů Jörga Haidera a Heinze-Christiana Stracheho vstoupila do nejvyšších pater politiky. Za svůj dosud největší vzestup děkuje uprchlické krizi, když zpočátku jako jediná žádala přísnější azylovou politiku. Její představitelé si rozuměli s extrémní pravicí včetně francouzské Národní fronty a s porozuměním komentovali protesty východoněmecké Pegidy. Hoferův úspěch znamená, že se hlavou Rakouska může stát člověk, který si bude ze všech německých stran nejlépe rozumět s AfD, již mnozí tamní politici označují za protirežimní sílu.

Komentáře některých deníků připomínají, že Rakousko jako první západoevropská země následuje vzor nacionalistů východní Evropy, v první řadě maďarského premiéra Viktora Orbána nebo polského vůdce Jarosława Kaczyńského.

Velké strany se přesto nemohou divit, že voliči dali přednost dlouho přehlíženým radikálům. Lidovci i sociální demokraté tak dlouho hájili uprchlíky a jejich právo na ochranu, až dostali z milionového exodu, který se od léta valil přes jejich zemi do Německa, sami strach. Začali stavět ploty na hranicích a počátkem roku si vysloužila uznání celé východní Evropy jejich diplomacie, která měla lví podíl na přerušení balkánské cesty. Z pohledu mnoha Rakušanů tím ovšem pouze následovali politiku FPÖ, která se chtěla migrantům bránit od začátku. Anebo zradili svou dosavadní rétoriku, a proto bylo třeba volit zeleného kandidáta, jenž za uprchlíky nepřestal bojovat až do konce.

V každém ohledu slušný chlap

Nejpodivnější je na rakouské volbě něco jiného. Nikdo až do zveřejnění prvních výsledků nepočítal s tím, že k něčemu takovému může dojít. Samozřejmě za to mohly průzkumy, které na suverénního vítěze prvního kola pasovaly Van der Bellena. Hofer měl bojovat o druhé postupové místo s Irmgard Grissovou, oblíbenou soudkyní Nejvyššího soudu a vyšetřovatelkou korupční aféry Hypo Alpe Adria, která kandidovala jako nezávislá. Sociologové si zřejmě ulehčili práci a ptali se zvláště ve velkých městech, kde měl Van der Bellen největší podporu. Nakonec ze všech volebních obvodů vyhrál pouze ve čtyřech a tři z nich jsou Vídeň, Štýrský Hradec a Innsbruck.

Předpovědi se braly všeobecně vážně, i když byly v rozporu s výsledky, které zaznamenal šéf FPÖ Strache při svém loňském protiuprchlickém tažení. Třicetiprocentní zisk ve Štýrsku, Horních Rakousích a ve Vídni přece mohl vhodně vybraný kandidát zopakovat, nebo dokonce vylepšit.

Experti a Stracheho protivníci počítali s tím, že uprchlická krize odeznívá. Možná měli pravdu, jenže Strache se na to připravil. V zájmu volebního vítězství významně zmírnil protiuprchlickou rétoriku a otevřel další témata, zvláště nezaměstnanost, která v posledních letech roste vinou přílivu gastarbeiterů z východní Evropy. Za prezidentského kandidáta vybral dosud neznámého člověka, který však dokonale reprezentoval novou strategii. Mladistvě vyhlížející pětačtyřicátník Norbert Hofer získal voliče nejen díky svému dynamickému vystupování, všichni zároveň věděli, že po nešťastném doskoku s padákem strávil pár let na vozíku a jen usilovnému cvičení znovu začal chodit. Poznal tedy život jako každý i z té horší stránky. Dokáže uzavřít kompromis a umí vyjednávat, jak dosvědčuje fakt, že loni dohodl ve svém domovském Burgenlandsku vládní koalici se sociálními demokraty, kteří se proti FPÖ obvykle vymezují ze všech nejvíc. Uprchlickou kartou nemával, jenom na přímé dotazy potvrdil, že drží stranickou politiku, podle níž musí existovat horní hranice pro uprchlíky, kteří budou vůbec smět překročit rakouskou hranici.

Navíc neměl opravdu silného protivníka. Zvláště lidovci a sociální demokraté výběr kandidátů podcenili, když jejich nejsilnější váhy, dolnorakouský hejtman Erwin Pröll, respektive vídeňský starosta Michael Häupl, ustoupily slabším figurám bývalého ministra a šéfa sněmovny.

Stracheho strategie vyšla do detailu. Hofera volily tři čtvrtiny dělníků a víc než polovina mladých mužů do třiceti let. Nemuselo ho tolik trápit, že zatím nenašel cestu k ženám do třiceti a absolventům univerzit, mezi nimiž získali víc hlasů Van der Bellen i Grissová.

Prvním kolem to nekončí

Otřes z Hoferova úspěchu byl obrovský, protože si většina rakouských elit, tedy členů tradičních stran, publicistů a vzdělaných obyvatel velkých měst prostě nedokázala představit, že se někdo z FPÖ opravdu dostane do čela státu. Teď ještě mnozí věří na zázrak, že plachý profesor ze strany Zelených Van der Bellen osloví venkovské voliče a srovná šestnáctiprocentní ztrátu po prvním kole. Pomáhat mu chtějí levicoví aktivisté a vysokoškoláci, kteří už svolali na 19. května, tři dny před druhým kolem prezidentské volby, demonstraci proti Hoferovi na vídeňské náměstí Hrdinů. Levicové frontě zatím nikdo velké šance nedává. Třeba vídeňští Zelení aktivisty upozornili, ať jdou přesvědčovat na venkov, protože tam se příznivci kandidáta FPÖ snáze najdou.

Jiní zase spoléhají na to, že se Hofer po případném vítězství spokojí s rolí umírněného moderátora politické scény jako jeho předchůdci a nevyužije významné ústavní pravomoci, ke kterým patří třeba možnost rozpustit vládu bez udání důvodu a vyhlásit předčasné volby. Úvahy o umírněnosti prezidenta z FPÖ ovšem vycházejí z hodně nepravděpodobných předpokladů, že jeho stranický šéf Strache dočasně přeruší své mocenské tažení. Spokojí se s dosaženými pozicemi a nechá stranám velké koalice dva roky čas, aby si vylepšily pokaženou pověst a dostaly možnost opravit prezidentský propadák v řádných volbách do sněmovny. Rozhodnutí o předčasném termínu voleb přitom může ulehčit i rozklad vládních stran. Konkrétně sociální demokraté z regionů ztratili trpělivost a žádají výměnu premiéra Wernera Faymanna dřív, než zničí kdysi silnou stranu.

Jednoznačný výsledek prvního kola prezidentských voleb dosavadní elitě připomíná, že by se měla připravit na další dramatické události.