Nigerijští vojáci už pětkrát oznámili smrt lídra islamistické skupiny Boko Haram, ale Abubakar Shekau se vždy objeví znovu na novém videoposelství a vyzývá ke svaté válce.

Chlapík kolem čtyřicítky stojí v maskáčovém splývavém hábitu na korbě auta a zběsile střílí ze samopalu. Pak si stoupne před trucky, které na sobě mají těžké kulomety, a pod dohledem ozbrojených druhů se zakrytými tvářemi spustí v arabštině a jazyce hausa uřvaný projev doprovázený mnoha gesty. Trhoveckými manýry chce nahnat strach křesťanským nepřátelům a zároveň okouzlit další následovníky z řad radikálních muslimů.

„Vůle Baracka Obamy mě nezabije, přání Francoise Hollanda mě nezabije, přání Benjamina Netanjahua mě nezabije. Přání Pan Ki-muna mě nezabije ani přání královny Alžběty mě nezabije,“ používá Abubakar Shekau starý rétorický trik, který pomocí opakování stejných slov dodává sdělení na naléhavosti. Vůdce nigerijské islamistické skupiny Boko Haram, která se před půlrokem globálně zviditelnila únosem více než dvou stovek školaček, dále slibuje, že „zavede pravidla islámu v Alláhově zemi“, a směje se prohlášením vlády, že ho po pěti letech pronásledování dopadla. Poté opět vyleze na auto a z kulometu vypálí několikrát do vzduchu za opakovaného zvolání „Alláh je velký“. Tolik nepříliš kvalitní záznam posledního videoposelství od muže, který se nepokrytě stylizuje do role černošského Usámy bin Ládina.

Jenomže zatímco zakladatel teroristické organizace al-Kajda, který zorganizoval útok na USA 11. září 2001, byl jen jeden, abubakarů je mnoho. A není jisté, zda ten pravý Abubakar Shekau vůbec existuje.

Životopis plný možná a údajně

Panuje v tom zmatek. O lídrovi skupiny Boko Haram toho víme málo a informace si často protiřečí. Proto – více než je v médiích zvykem – musíme používat slovo údajně. Takže Abubakarovi Shekauovi je 34 let, ale možná o devět let více. Narodil se v nigerijském státě Yobe ve vesnici Shekau, ale také je možné, že pochází ze sousední republiky Niger. Mluví svou mateřštinou kanuri a také hausa, arabsky a nejspíše i anglicky. Jistě víme, že se jako zamlklý student Koránu seznámil s charismatickým kazatelem Mohammedem Yusufem.

Ten v roce 2002 založil hnutí Lidé oddaní rozšiřování Prorokova učení a svaté války, které je ale více známé pod přezdívkou Boko Haram, jejíž překlad je kvůli použití slov z arabštiny a jazyka etnika Hausů nejednoznačný. Nejčastěji se používá „Západní vzdělávání zakázáno“. Jeho cílem je vytvořit minimálně z 180milionové a nábožensky smíšené Nigérie muslimský stát bez křesťanství a veškerého dalšího intelektuální importu ze Západu. Boko Haram klade velký důraz na vzdělání. Osnovy by v jeho podání měly spočívat především v memorování súr.

V červenci 2009 podle vzoru extremistických souvěrců z Afghánistánu, Iráku a Somálska zahájilo Boko Haram boj proti příslušníkům ozbrojených složek. Vznikly z toho masové nepokoje, při nichž zahynuly stovky lidí. Ale pořádkové síly zabily množství členů Boko Haram včetně Yusufa, který byl zastřelen, když se podle nedůvěryhodného vysvětlení policie pokusil o útěk. Shekau, který byl dvojkou hnutí, masakr přežil a kromě toho, že převzal vedení, se také údajně oženil s jednou z vdov po svém příteli, aby demonstroval jednotu hnutí.

Za Shekauova vůdcovství Boko Haram, jejíž početnost se odhaduje v širokém rozptylu několika stovek až několika tisíc členů, pořádně přitvrzuje. Útočí o Vánocích na kostely, přepadá vojáky a policisty, zabíjí křesťanské kazatele stejně jako umírněné muslimské kleriky a vyhání ze svých domovů Nigerijce s jižanským původem. Nasazuje sebevražedné atentátníky, což jsou buď fanatici, nebo zaplacení zoufalci, kteří hrůzným činem chtějí zabezpečit rodinu. Skupina dokonce bombou zaútočí na kancelář OSN v hlavním městě Abuji a hlásí se i k výbuchům, které letos v červnu otřásly hospodářskou metropolí Lagosem.

Únosem ke slávě

Svoji činnost skupina, která se skládá především z příslušníků etnika Kanuri, rozšířila i přes hranice do Nigeru, Čadu a Kamerunu, kde unáší turisty. Když v květnu 2010 probíhala inaugurace nového prezidenta Goodlucka Jonathana, dali o sobě radikálové vědět koordinovaným útokem na kasárna na několika místech. V lednu 2012 hlava republiky musela přiznat, že organizace mu přerůstá přes hlavu a že se dostala i do řad silových složek a správy. Nakonec se v květnu 2013 rozhodl o vyhlášení mimořádného stavu na nejneklidnějším území.

Nic z toho však nepřitáhlo takovou pozornost globálního publika jako dubnový únos (nejspíše) 276 školaček z internátu ve městě Chibok. Shekau je bere podle svého výkladu starých islámských zvyklostí za válečnou kořist. Ve svém videoposelství z 5. května, které natočil při pózování před tankem, prohlásil: „Unesl jsem ty dívky. Alláh je mi svědkem, že je prodám na tržišti… Ožením se s ženou, které je dvanáct let. Ožením se klidně i se ženou, které je devět let.“ Zoufalí rodiče mají strach, že by jejich dcery mohl čekat ještě horší osud, než mají sexuální otrokyně. Obávají se, že by je fanatici mohli použít jako nedobrovolné sebevražedné atentátnice, které byly před vzestupem Boko Haram pro kontinent dosud nepoužívanou zbraní.

Shekau bývá popisován jako nebojácný muž, který šetří slovy. Jenže nemluvnost ho přejde v okamžiku, kdy si stoupne před kameru v rukou některého ze svých spolubojovníků. Začne se projevovat jako po krvi prahnoucí maniak. „Vychutnávám si zabíjení těch, které mi Bůh přikáže zabít. Vychutnávám si to stejně, jako když zabíjím kuřata nebo berany,“ pronesl v lednu 2012 poté, co Boko Haram zavraždilo ve městě Kano téměř dvě stovky osob. Nedá se poznat, jestli to opravdu myslí vážně, nebo exaltovanými slovy jen umocňuje strach, který z něj lidé na severu země už beztak mají.

Možná už mrtvý, přesto nesmrtelný

Pro nigerijskou vládu, ale i její západní spojence je polapení Shekaua bezpečnostním úkolem číslo jedna. Spojené státy dokonce vypsaly odměnu 7 milionů dolarů za informace, které povedou k jeho dopadení. Jenže možná už není koho chytit.

Poprvé úřady oznámily, že Shekau zemřel v roce 2009, ve stejný den, co jeho mentor Yusuf. Jenže pak se objevily první záznamy, na nichž Sheakau slibuje pokračovat v boji. Od té doby byla jeho smrt ohlášena ještě čtyřikrát a začaly se rojit spekulace, že džihádistický lídr má svého dvojníka či dvojníky.

Armáda, police i žurnalistická obec tak zkoumají nahrávku za nahrávkou. Analyzují kadenci slov, způsob gestikulace, odstín pleti, odulost tváře, tvar nosu či vzdálenost mezi obočím. Přou se, jestli k národu promlouvá vždy ta samá osoba, nebo zda se ze jména Abubakar Shekau nestala značka, kterou koordinovaně využívá několik náčelníků Boko Haram.

Znalci místních poměrů jako například Jacob Zenn, který je autorem knihy Northern Nigeria’s Boko Haram: The Prize in al-Qaeda’s Africa Strategy, se přiklánějí k druhé možnosti. Vzbouřenci „naklonováním“ Shekaua nejenže matou své soupeře, ale navíc svému šéfovi (ať už ve skutečnosti žije, nebo ne) zaručují přinejmenším v očích nevzdělaných a pověrčivých venkovanů nesmrtelnost.

Rozhodně se nejedná o žádné „Lži-abubakary“, kteří by si díky slavnému jménu chtěli utrhnout svých pár vteřin slávy. Je to chytrá strategie, kterou před lety používali už povstalci z delty Nigeru, kdy se různí vůdci při setkání s tiskem vždy představovali jako Jomo Ngomo. Když vojáci zabijí jednoho Abubakara, objeví se hned nový. Boko Haram se podobá vícehlavé pohádkové sani, které po setnutí jedné hlavy rázem naroste jiná. Vláda tak nemůže vyhlásit své vítězství a islamistická organizace, která má hodně decentralizovanou strukturu, se zdá neporazitelná. Jaký to rozdíl například oproti angolským rebelům UNITA, kteří se svým téměř čtyřicetiletým bojem ustali v okamžiku, kdy v roce 2002 kulkám podlehl jejich boss Jonas Savimbi!

Bez ohledu na četnost Abubakara Shekaua válka s Boko Haram vstupuje do nové fáze. Až doposud extremistům stačila guerrilová strategie „udeř a uteč“, se kterou mají co dělat i ty nejlepší armády světa, natož ta rozklížená nigerijská. Jenže počátkem září začali džihádisté natrvalo zabírat území. Obsadili město Bama ve státě Borno, odkud plánují další expanzi po republice. Tři sta tisíc jejích obyvatel nyní žije pod zástavou náboženských fanatiků, kteří se chystají po vzoru svých iráckých souputníků vyhlásit svůj vlastní chalífát.

„Dokud vám nepodříznu hrdlo, nebudu šťastný“

To by pro křesťanskou polovinu největší africké země byla katastrofa. Ale ani muslimové nejsou představou života pod diktátem Boko Haram nadšení. V prvotních letech, ještě za Yusufova vůdcovství, organizace přitahovala stoupence kvůli kritice korupce starých elit a kvůli důrazu na morální a zbožný život. Jenže za Shekaua se hnutí výrazně radikalizovalo a jeho zločiny jako střelba do davu na tržištích, nucené rekrutování nových bojovníků či únosy dívek do sexuálního otroctví tragicky dopadají na životy obyčejných vyznavačů Alláha.

Nad působením Boko Haram se ošívá i al-Kajda, jejíž maghrebská „pobočka“ nejspíše nigerijské džihádisty vytrénovala. Její vedení vidí, že excesy pod Saharou islamistické myšlence u obyčejných souvěrců vůbec neprospívají. Stejně jako čím dál krvežíznivější projevy toho či těch, kteří vystupují jako Abubakar Shekau. Jak děsivě by vypadalo jeho (jejich) panování, dokládají jeho vlastní slova z března 2014 po útoku na město Maiduguri: „Ještě neznáte mou šílenost. Nyní uvidíte pravou tvář mé šílenosti. Při Alláhově svatém jménu přísahám, že vás zabiju. Nebudu šťastným do té doby, než vám osobně položím nůž na vaše krky a podříznu vám hrdla. Ano, já vás zabiju. Zabiju vás. Zabiju vás znovu a znovu.“