Ve věku 78 let zemřel v pátek uzbecký prezident Islam Karimov. V pátek večer to po dlouhém oficiálním popírání s odvoláním na uzbeckou vládu uvedla agentura Interfax. Politik byl v kritickém stavu od soboty, kdy utrpěl krvácení do mozku. Karimov, který Uzbekistánu vládl posledních 25 let, neblaze proslul svou brutalitou. V roce 2002 měl nechat zaživa uvařit dva politické disidenty, o tři roky později zase uzbecké ozbrojené síly zmasakrovaly ve městě Andižan stovky odpůrců režimu. Úmrtí diktátora předcházely značné nejasnosti a v pátek se objevilo několik zpráv, které jeho smrt potvrzovaly či vyvracely.

„2. září 2016 zemřel po dlouhé nemoci vynikající státník a politik, prezident Uzbekistánu Islam Karimov,“ píše se v prohlášení uzbecké vlády a parlamentu, z něhož cituje Interfax. Pohřeb dlouholetého diktátora bude už sobotu 3. září.

Osmasedmdesátiletý Karimov ležel na jednotce intenzivní péče od soboty, kdy utrpěl krvácení do mozku. Kolem jeho osoby se celý týden rojily nepotvrzené informace.

Místní agentura Fergana už v pondělí oznámila, že uzbecký prezident skonal. Ve čtvrtek pak upřesnila, že v pondělí nastala klinická smrt a prezident je od té doby napojený na přístroje. Týž den pozdě večer pak napsala, že v prezidentově rodném Samarkandu jsou už v plném běhu přípravy na pohřeb. Podle informací agentury z nejmenovaného zdroje bude skon Karimova oficiálně oznámen během pátku, což se také stalo, a v sobotu se uskuteční pohřeb.

Po diktátorovi zůstalo mocenské vakuum

V pátek ráno o úmrtí diktátora informovala agentura Reuters s odkazem na tři diplomatické zdroje. Uzbecká vláda podle medií potvrdila smrt svého lídra pro ruskou agenturu Interfax v pátek odpoledne. později však Interfax zprávu stornoval s tím, že vláda smrt Karimova popřela. Později ale vláda a parlament v prohlášení úmrtí potvrdily.

Karimov vládl Uzbekistánu tvrdou rukou od roku 1989, nejprve jako komunistický vůdce a po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 jako prezident. Sám se stylizoval do role ochránce stability v zemi, sousedící s neklidným Afghánistánem. Kritici ho obviňovali, že hrozbu islamistů využívá jako záminku k potlačení jakéhokoli disentu.

Zesnulý diktátor po sobě zanechal mocenské vakuum. O tom, kdo bude jeho nástupcem, se patrně zatím vedou zákulisní jednání. Hlavními hráči jsou Karimovova rodina, vládní špičky a představitelé bezpečnostních složek.