Předseda Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) Jaroslav Vodička, který v květnu na terezínské tryzně varoval před uprchlíky, ve svém oficiálním životopise zatajuje vybrané informace ze své minulosti. V polovině 80. let vstoupil Vodička do komunistické strany a později se dokonce stal agentem tehdejší Veřejné bezpečnosti. Tito agenti pomáhali komunistické policii při odhalování kriminální činnosti, pronikali do prostředí podezřelých osob a plnili další operativní úkoly.

Jméno Jaroslav Vodička, narozen 15. března 1948, figuruje v Archivu bezpečnostních složek (ABS) v protokole o spolupráci s Veřejnou bezpečností (VB). Vodička byl veden jako spolupracovník VB s krycím jménem „JOSEF“ oddělením hospodářské kriminality v Lounech. Svazek podle protokolu vznikl 29. srpna 1988. Druh spisu je označen písmenky AG, což znamená, že předseda svazu byl veden jako agent VB.

„Existují směrnice pro práci s tajnými spolupracovníky a důvěrníky kriminální služby, které stanovují pravidla. Lze tedy říci, že kriminální služba VB používala k plnění svých úkolů prostředky a metody operativní a kriminalistické práce, tedy tajných spolupracovníků, k odhalování, rozpracování a dokumentaci trestné činnosti, k pátrání po osobách a věcech a k předcházení a zabraňování trestné činnosti,“ uvedla serveru ECHO24.cz Iva Kvapilová z ABS.

Popis spolupráce s VB je možné popsat na základě směrnic, které vydávalo ministerstvo vnitra. Jelikož Vodička začal s VB spolupracovat v roce 1988 vztahovala se na něj směrnice z roku 1972. V ní je uvedeno, že „agent kriminální služby je tajný spolupracovník, který na základě svých schopností a možností pod vedením pracovníka kriminální služby působí nebo proniká do prostředí podezřelých osob, podává zprávy o trestné činnosti, plní úkoly v operativním rozpracování, při předcházení a zabraňování trestné činnosti a úkoly při pátrání po osobách a věcech“.

Zatím neznámí agenti VB

Pro spolupráci byli agenti získávání dvojím způsobem – buď na základě dobrovolnosti nebo na základě kompromitující činnosti. Z protokolu ABS nicméně nelze vyčíst, kterým z těchto dvou způsobů byl naverbován Vodička. Svazek, který by mohl obsahovat lustrační list, informace o financích i tajné zprávy, které agent VB předával řídící osobě, byl zničen. Znamená to ale, že buď se Vodička sám musel dopustit nějaké protiprávní činnosti, a nebo musel být oddaný socialistickému zřízení.

Když se řekne agent Státní bezpečnosti (StB), většina lidí tuší, co si pod označením představit. Označení agent VB bohužel ještě není příliš známé. „Spolupracovníci VB většinou byli úkolováni k zjišťování kriminální trestné činnosti, ale v případě potřeby mohli být využíváni i k státobezpečnostním poznatkům, pokud použijeme tehdejší žargon,“ vysvětlil serveru ECHO24 historik Petr Blažek.

Podle Blažka je problém, že i přes zákon o Archivu bezpečnostních složek, nebyly předány všechny materiály týkající se agentury VB, tak jako tomu bylo u StB. „Získali jsme jen částečné a spíše torzovité materiály, a proto vlastně dodneška nebyly zveřejněné rozsáhlejší práce, které by se týkaly případů veřejné bezpečnosti,“ říká Blažek. Podle něj byli ale tajní spolupracovníci VB často také přebíráni StB. „Takové případy jsou známy,“ dodává.

Nepřiznané členství v KSČ

Jedná se tak už o druhý doklad Vodičkovy komunistické minulosti, který předseda ČSBS veřejně nepřiznal. Na webu svazu, kde si lidé můžou přečíst oficiální životopis Vodičky, je sice uvedeno, že byl členem KSČM, ale pouze jednou. Prezentuje se zde jako podporovatel Dubčeka z osmašedesátého, který byl ze strany vyhozen kvůli stranickým prověrkám v roce 1970, jakožto oběť srpnové okupace.

„V roce 1968 vstoupil do KSČ na podporu tehdejšího Dubčekova vedení. Po vyřazení se stal velitelem samostatné čety. Při stranických prověrkách v roce 1970 byl ze strany vyloučen a v roce 1974 propuštěn z armády,“ píše se v životopise.

Vodička ale později vstoupil do strany znovu a to až v 80. letech. Jak zjistila Česká televize, v Národním archivu existuje záznam, podle kterého Vodička znovu požádal o vstup do KSČ v roce 1983, přijat byl v roce 1985. O tom ale není v životopise žádná zmínka a Vodička na dotaz serveru ECHO24, proč členství ve straně ani spolupráci s VB nepřiznal, neodpověděl.

Pošramocená pověst svazu bojovníků

Případ předsedy Vodičky tak znovu hází negativní světlo na celý svaz, kolem kterého se sice kritika nesla vždy, v posledních letech je ale rozhodně nejvýraznější. Za minulého režimu se tenkrát ještě Svazu protifašistických bojovníků vytýkalo, že nekriticky vyzdvihoval východní odboj a na druhé straně ze svých řad z ideologických důvodů vylučoval osobnosti nekomunistického protinacistického odboje. Vždycky v něm ale byli lidé, kteří se nacistického odboje účastnili.

Trend posledních let je ale takový, že do něj vstupují politici či veřejně známé osobnosti a lidé, kteří ještě 2. světovou válku zažili, odcházejí. Posledním případem, který ukazuje poměry ve svazu, byla rezignace pětadevadesátiletého Pavla Vranského, válečného veterána a jednoho z posledních účastníků bojů o Tobruk. Vranský rezignoval na funkci místopředsedy, protože ztratil důvěru ve vedení organizace.

Nejznámější je situace kolem lidické buňky, z níž odešla řada významných členů, protože se bála politického vlivu. Na konci srpna loňského roku nahradila předsedu v Lidicích někdejší televizní moderátorka a pozdější poslankyně europarlamentu Jana Bobošíková. Lidickou buňku proto poté opustily lidické ženy, které byly posledními žijícími dospělými svědkyněmi lidické tragédie.

Do lidické organizace vstoupily během posledních měsíců další veřejné osobnosti, například tiskový mluvčí prezidenta Miloše Zemana Jiří Ovčáček nebo kardinál Dominik Duka. Při výběru organizace totiž není nutné řídit se místní příslušností. Známé osobnosti si proto vybírají lidickou buňku, protože Lidice jsou stále mediálně zajímavé a oproti jiným místním buňkám je jim věnována pozornost.

Vodička na sebe strhl pozornost v polovině května svým proslovem na terezínské tryzně. Předseda ve jménu svazu vyjádřil „obavu a strach z příchodu mladých zdravých uprchlíků s mobily v rukou a v kožených bundách za tisíce“. Jeho slova označil například web Romea.cz za xenofobní. Kritika přišla také ze strany Židovské obce v Praze a Federace židovských obcí v ČR. Hned na tryzně na Vodičkův projev nesouhlasně zareagoval také rabín Karol Sidon.