Vlastně to není nic nového. Když na syrské straně Golanských výšin eskalují boje mezi jednotkami režimu Bašára Asada a rebely, bývá do toho vtažen také Izrael. Tak tomu bylo i v sobotu 24. června, když v Izraelem obsazené části Golan dopadlo deset granátů, údajně omylem odpálených ze Sýrie. Izraelská armáda poté evakuovala háje, v nichž tisíce víkendových výletníků sklízely třešně a meruňky. Krátce poté zničilo izraelské letectvo podle vlastních údajů dva tanky syrské armády a jedno stanoviště kulometu. Podle Damašku při tom zemřeli dva lidé.  

Premiér Benjamin Netanjahu v neděli prohlásil: „Naše strategie je jasná. Nebudeme tolerovat žádné ostřelování, budeme reagovat tvrdě na jakýkoli útok.“ Ale tentokrát nechtěl Izrael odstrašit jen syrské velitele. Skutečným adresátem vojenského poselství můžou být totiž Íránské revoluční gardy. Netanjahu má velké obavy, že se chtějí etablovat přímo u hranice, píše list Die Welt.

Tak jako se rebelové a islámští teroristé v Sýrii neobejdou bez pomoci Západu a arabských emírů, získává také Asadův režim na síle díky masivní pomoc zvenčí - především z Ruska. Z toho těží dva problematičtí spojenci syrského prezidenta. Írán, který podporuje Asada penězi, zbraněmi a vojáky, a libanonské milice Hizballáh, jež poslaly do Sýrie tisíce svých bojovníků. Asad ví, že bez nich by už byl dávno svržen, a tak jim dopřává politický prostor. Írán a Hizballáh, kteří si vepsali do štítu zničení Izraele, chtějí tento prostor využít k vytvoření další fronty proti Izraeli - na Golanských výšinách.

Jde o součást širší strategie. Už roku 2004 varoval jordánský král Abdalláh II. před vznikem "šíitského půlměsíce", souvislého území pod vlivem mulláhů z Teheránu, který by mohl rozpoltit a destabilizovat většinově sunnitský Blízký východ. Tato noční můra se nyní zhmotňuje.

Ve vládních kruzích v Jeruzalémě se v zákulisí hovoří o "vývoji s geostrategickým významem". Nedávno dobyly jednotky Asadovy armády syrsko-iráckou pohraniční oblast u Tanfu. Začátkem června se k hranici z irácké strany probily jednotky iráckých šíitských milic Al hašd aš-šábí. Mají asi 100 tisíc mužů a podporuje je Írán. Podle stratégů z Jeruzaléma se Írán přiblížil svému snu o pozemním koridoru ke Středozemnímu moři.  

To by mohlo mít hmatatelné důsledky. Doposud Írán dodával Hizballáhu zbraně po moři nebo přes letiště v Damašku. Brzy by mohly být íránské rakety přepravovány do Libanonu po zemi. Izrael by potom takové dodávky mohl jen těžko sledovat a v případě nutnosti, jako už několikrát v minulosti, ničit leteckými údery. Vůdce Hizballáhu Hassan Nasralláh už o uplynulém víkendu naznačil další dopady. Příští válka nebude omezena jen na Libanon nebo Sýrii, ale „tisíce, možná dokonce statisíce bojovníků z celého arabského a islámského světa dostanou příležitost podílet se na bojích". To není planá výhrůžka. V Sýrii válčí asi 30 tisíc šíitských dobrovolníků z Pákistánu a Afghánistánu, které Hizballáh cvičí a formuje z nich nové milice. V Íránu stojí připraveny jednotky Al hašd aš-šábí. 

Mezitím Nasralláh buduje infrastrukturu pro příští válku. Izraelská rozvědka potvrdila, že provozuje podzemní zbrojní továrny na výrobu přesných zbraní. V rozporu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1701 milice opět udržuje silnou vojenskou přítomnost v jižním Libanonu a buduje přímo na hranici s Izraelem desítky pozorovacích stanovišť.

Izrael není se svými obavami sám. Jordánsko, úzký spojenec íránského arcinepřítele Saúdské Arábie, také nechce žádnou přítomnost Hizballáhu na své severní hranici. To by pomohlo Teheránu destabilizovat hášimovské království. V důsledku toho Jeruzalém a Ammán spolupracují stále těsněji. Izrael poskytl Jordánsku bitevní vrtulníky a zásobuje královskou tajnou službu důležitými informacemi. Podle zpráv arabských médií koordinují obě země diplomatický tlak na Moskvu, aby Rusko pomohlo zmařit plány Íránu na jihu Sýrie.